Spomienky na vraždu

Byl by to takový korejský Zodiac, kdyby náhodou nebyl o čtyři roky starší. Také inspirace řáděním skutečného, nikdy nedopadeného sériového vraha, a také zaměření na to, co to dělá s psychikou detektivů. Ti jsou s každou další zavražděnou dívkou pod čím dál větším tlakem, takže hodlají případ vyřešit opravdu za jakoukoli cenu. Je asi zbytečné podotýkat, že to není dvakrát moudrá cesta. Jen ten konec se mi moc nezdál... (27.06.2011)

Neuvěřitelně pravdivě a věrohodně působící film, úžasnej od začátku do konce, skvěle vygradovanej, nejednoznačnej, ten humor je tam úžasnej, opravdu paráda. Nesouhlasim s tim, že se film nějak vlekl nebo, že to byla nuda ani s názorem, že ti policajti působili nevěrohodně, naopak, bylo to do puntíku přesně tak, jak to je v životě. Nevim jesli sou všichni tak naivní nebo schválně vidí život skrz růžový brejle, ale tak jak je to v tom filmu ukázáno, tak to chodí i v životě. Ten film je tak realistickej, takhle se lidi přesně chovaj. Lépe už to vystihnout nešlo. Pokud tomu některý lidi nerozuměj, nerozuměj ani životu a nebo žijou nějakej jinej život, kterej se skutečností nemá nic společnýho anebo jsou prostě jen pitomí a omezení a chybně svoji pitomost a omezenost vydávají za vysoké iq, to pitomci často dělají. To, že se ve filmu postavy, některé chovají primitivně neznačí primitivní film, bože. To je názor člověka s iq tykve. Neshoduji se s hodnocením ani komentáři gemini a fr., naopak, oba sou vedle jak ta jedle. A spousta dalších s nimi. Naštěstí je tu i dost lidí, kteří chápou, snad skutečně chápou. (19.09.2018)

Už jsem ve svých komentářích vícekrát napsal, že mám problém s východoasijskou kinematografií, obtížně přijímám její myšlenkový svět, etická měřítka a obecně kulturní rozměr. V některých případech těm filmům nerozumím, v jiných se nemůžu ztotožnit s jejich etickými východisky a v jiných mi prostě vadí režijní styl a nepřirozený pohyb i řeč. Jihokorejská kinematografie je toho typickým příkladem. Ještě se mi nestalo, abych některému jihokorejskému snímku udělil víc než 3* včetně těch nejuznávanějších režijních es. Paradoxně se tak stalo u Pečeti vraha, což je film, kterému můžu vytknout spoustu dílčích nedostatků, které by mě mimochodem u známých amerických nebo evropských filmařů iritovaly nepoměrně víc. Ať už je to celá řada absurdních prvků ve vyšetřování, které bych akceptoval u zemí střední Afriky a možná ještě tak střední Ameriky, ale u technologicky a kulturně vyspělé Jižní Koreje mi přijdou neuvěřitelné, naivních zvratů ve scénáři (onen zásadní objev, který zvrátí pohled vyšetřovatelů, je od začátku jasný i velmi průměrně inteligentnímu divákovi bez znalosti forenzních kriminalistických metod), po zvláštní žánrové zařazení, kdy film obsahuje řadu komediálních prvků, které ale podle mě vznikly spíš jako kouzlo nechtěného, než jako tvůrčí záměr a působí ve výsledku rušivě. Přesto je to ale film nikoliv výborný, nicméně zajímavý a ten kulturně odlišný pohled na společnost z opačného konce planety tomu nakonec přidává hodnotu čtvrté hvězdičky. Navíc i když mám výhrady ke scénáři, musím snímku uznat filmové kvality v podobě výborné hudby, střihu a kamery. Celkový dojem: 75 %. (31.07.2011)

Při škatulkování to samozřejmě nejde udělat jinak než film označit za detektivní nebo dokonce thriller. Je to však zavádějící. Vzpomínky na vraždu jsou vlastně antidetektivka. Spíše je to film psychologický, ve své vlasti možná vnímáný i jako sociálně-kritický. Můžete ho vnímat buď tak, že odhaluje neschopnost policie (zde je cítit onen společensky kritický tón) nebo tak, že poukazuje na naši všeobecně lidskou neschopnost poznat pravdu (v tom je čistě postmoderní). Mnohému divákovi může způsobit zklamání, protože nenaplní jeho očekávání. Neřídí se totiž pravidly detektivního žánru, ale právě tím je zajímavý. - Rozhodně nevidím v tomto filmu žádné korejské "Se7ev" a to je jedině dobře. Není to totiž napodobenina, ale originál. (05.04.2005)