Cizí holka

I sebelepší herec má-li ztvárnit nehratelný scénář nemůže nic změnit na kýči v hardweru. Ludvík Ráža je nadto velké jméno československé televizní režie plně srovnatelné se zesnulým klasikem Františkem Filipem. Neteř Jany Hlaváčové prokázala v této televizní inscenaci talent srovnatelný výkonem Vladimíra Dlouhého ve filmu UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE. Zdar tohoto díla dotvořily špičkové výkony dospělých herců naší dnes už klasické zlaté éry - Galatíkové, Hadrbolcové, tety Hlaváčové, Štěpničky, Preissové, Medvecké. Na malé ploše vznikl veliký klenot lidství, srdečnosti, hluboké dojímavosti, přesvědčivosti. Život nemusí být a naštěstí často není jenom prohrou. (05.08.2023)

SPOILER!! Keď vidím tieto staré filmy spred roka 1989, zaráža ma, ako sa zmenilo myslenie. Tá doba bola nesporne v mnohom jednoduchšia, ale zdá sa, že aj drsnejšia. Ak si dnes niekto ide adoptovať dieťa, pristupuje k tomu veľmi citlivo a empaticky a 10 odborníci si vás preklepnú a radia vám, čo a ako. K tej Kačke tu bolo pristupované podľa mňa ako k balíku sena. Decko príde do domova, je z toho mimo a hneď ho, bez toho, aby jej niečo vysvetlili, po známosti posunú do rodiny, kde jej povedia, že jej matka o ňu už proste nemá záujem. Jala ma hrôza z toľkej surovosti a ja bych si po takej informácii asi hodil mašľu. A Vraj môžeš zostať v rodine, ktorá ťa nechce, alebo sa vrátiť do domova. Ak sa takto za socíka pristupovalo k sirotám, tak poteš Pánbuh. (13.09.2015)

Jste na mě jako na cizí. Tak se mohla cítit česká Juliette Lewis - Lucie Matoušková, která spadá do slavného hereckého rodu Hlaváčových. Její maminka Dana jí jistě dala pár rad, jak nebýt totálně herecky mimo, teta Jana jí možná houkla radu, jak se nestydět mezi tolika slavnými českými herci. Režisér Ráž předvedl, že i televizní inscenace může zanechat v divákovi cosi hlubšího. Prostě tenhle počin není jen dutá a prázdná nádoba znějící v tónině, jakou by si přál idealistický, avšak pozvolna oslabující bolševik. Ten filmy o vzpurné mládeži z rozvráceného rodinného zázemí zatraceně neměl rád. A tak je z filmu cítit nervozní psychologický náboj, který je ale postupně oloupán na přijatelný film, v němž všechno dobře dopadne. Celkově je to hodně morálně posazeno. Holka z dětského domova se na nové prostředí hůře adaptuje, kalibrace neshod, následné prozření, které ale nemá tolik "buchvaldovské" vyznění, i když se nezmýlíte v žádném postupu scénáře, který lze snadno predikovat. Pro někoho může být určitým záporem i Matoušková. Na to, že jí má být deset let, působila vyspěle, ve svém projevu byla neokoukaná, sem tam i autentická, většinou si ale ve svém protivném projevu často víc než dost ubírala diváckých sympatií. Zkušená režie dala vzniknout dramatické inscenaci, která po normalizačních blábolech, pro změnu hodila oko na mládež vyrůstající bez potřebného rodinného komfortu. Tématicky určitě zajímavé, i ve studiových kulisách poměrně přesvědčivé, nechyběl emocionální náboj, jen ten zásadní efekt intenzivního prožitku se jaksi nedostavil. 60% (28.12.2015)

Tento televizní příběh určitě není špatný, herecké výkony jsou poměrně dobré a děj je citlivě převyprávěn. Přesto na mě to působilo až příliš komorně, nostalgicky - depresivně. Představitelka malé Katky je určitě talentovaná, přesto mě moc nepřesvědčila. Největším kladem filmu tak vidím přítomnost mé oblíbené herečky, jako vždy okouzlující Jany Preissové. Ta to však celé neutáhne. Takže 45% (15.08.2008)

Jo, jsem asi starý sentimentální trouba. Dvě scény mi vehnaly slzy do očí. Poprvé, když Kateřina u nové rodiny popisuje, jaké to bylo, když jí máma nechala na rozloučenou řízek a ona na něj ani neviděla, protože jim odpojili nezaplacenou elektriku. Druhá, když na konci říká do ticha: "vy jste se rodičům narodili a nemůžou vás vrátit. Mně si ale naši vybrali." Co se týče poznámek o "odbornících" a citlivosti, co nejen zde v pár komentářích zaznělo. Ano, dnes na všechno potřebujeme znalecký posudek a pět výchovných poradců. Já za sebe říkám, že to je na hovno (odpusťte mi klačtinu). Tzv. odborníkem na výchovu dítěte a rodinnou psychologii není nikdo a tím méně osoba, která začasto ani sama děti nemá. Chovám k těm lidem dost značný odpor, v praxi tito lidé tak akorát do všeho kafrají, všemu rozumí, nařizují a tak dále, ale ve skutečnosti celý proces odlidšťují a ti jeho protagonisté, na kterých skutečně záleží, na něj nemají vliv. Kromě toho je podezírám, že to dokonce přečasto nedělají ani s dobrým úmyslem, že jim jde jen o koryta a o vykazování činnosti. Proti tomu radši zvolím tohle trochu drsné, ale na druhou stranu skutečně průkazné řešení "tady máte dítě na dva dny, vyzkoušejte si to oboustranně." (05.12.2016)