Šílení

"A vy máte něco proti rouhání a zločinu? Že vy jste ještě panic?!"                                                                                             Šlílení jsou prostě skvostní, šíleně šokojící, ale o rozum, o panictví ani o víru (máte-li jakou) vás nepřipraví. Připraví vám leda tak podívanou, která není určená ani prudérním ani hloupým divákům. (01.09.2014)

Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. (02.08.2006)

Půjdu proti většině a řeknu to na rovinu. Tenhle film mě neuvěřitelně zklamal. Otesánek mě mile překvapil a o samotném režisérovy Švankmajerovi nemluvím. Rozhodně toje genius. Ale tohle mi přišlo strašně se opakující a hlavně poměrně nudné. A když nepočítám Třísku tak herci byly příšerní, nevěřil jsem jim ani pohnutí. Naštěstí ty efekty se udržely na nadprůměrné urovni jak to máme na režisérovy rádi. Ale já se prostě nudil a kroutil hlavou co se zrovna děje. Navíc film má poměrně přemrštěnou stopáž. Zklamání. (15.09.2012)

Scénář: Jan Švankmajer .. Podivnost nad podivnosti, které k dokonalosti chybí jen málo, ovšem sám přesně nevím co. Dokonale šílený tak zůstává jen Jan Tříska, kterého mám v těchto rolích opravdu rád. Povinně pustit těm pár zbylým českým křesťanům. Však ono je to už přejde, šílet.. (11.03.2007)

Viděl jsem drtivou většinu krátkých Švankmajerových filmů a tohle bylo moje první setkání s jeho celovečerákem. Aspoň jsem byl připravený na to co asi můžu čekat. Šílení je rozhodně jedním z najzajímavějších českých filmů posledních let. Ale sám se vůbec nedivím že mnoha lidem nesedne. Přecejen občasné problesknutí přítomnosti v podobě projíždějících aut nebo závěrečné pointy s masem jsou docela rušivé. Paradoxně asi zároveň jsou i tím nejzajímavějším co se na plátně děje. Tím nechci říct že samotný příběh Šílení je špatný. Právě naopak. Škoda jen úvodní zhruba půl hodiny. Hned po nástupu do blázince dostává film to spávné tempo a drží si jej až do konce. Pavel Liška předvedl další variaci na svou obvyklou roly. Ostatní herci byly výborní. Ale ze všeho nejlepší byla typicky švankmajerovská výtvárná stránka filmu. Na ty kotlety byla radost pohledět. (14.01.2007)