Sedem statočných

SEDM STATEČNÝCH je snovým příběhem každého mládí - jinošského i dívčího. Jakkoliv je asi zřejmou pravdou, že japonská Kurosawova předloha stojí umělecky o poznání výše, americký remake rovněž není chudý na hvězdné momenty. Už sama myšlenka filantropních kovbojů-pistolníků, snažících se pomoci strádajícím peónům-mexickým rolníkům, sužovanými kreolskými bandity, je nevšední. Z triviálního westernového zabarvení však vybočuje i důsledné prokreslení individualit nejen spasitelských mužů Divokého Západu, ale i jejich protihráče Calvery a nejednoduché tváře vysávané vesnice. V tomto ohledu získávají STATEČNÍ minimálně jeden rozměr navíc: poselství skutečného mravního přístupu k životu, schopnost rozeznat pozlátko zdánlivě nevšedního toulavého života od tvrdé dřiny na půdě, která je jedinou zárukou hodnot a skutečné práce. Toto zdánlivě "sockovské" klišé je živé - mysli si o tom kdo, co chceš - i dnes. I dnes je také nepodplatitelným zrcadlem naší skutečné povahy, rozmezí mezi rádobydospělým prožíváním a skutečnou lidskou zralostí a odpovědností. (23.05.2011)

Nikdy jsem nečekal, že Sedm statečných docením teprve až budu starý. Až teď mi konečně došlo o čem ten film je. I kdež sedm statečných, spíše sedm existenciálních trosek, které se nakonec vydávají v náruč smrti, jenom aby ztišili své životní prázdno. Ti hrdinové, které jsem tak žral ve svém mládí, se mi dnes neskutečně zcizili. Nikdy jsem si nepovšimnul, že už zkraje jsou ti stateční vlastně trosky na okraji společnosti, kteří se na misi vydávají, jen aby unikli svému vlastnímu životnímu selhání. V polovině filmu si všichni ti stateční prodělají explicitní krizi identity, kdy jsou jejich hrdinské činy spíše mamonem neskutečného, než tím očekávaným hrdinstvím. A když si v polovině filmu všichni vylijí to své zkroušené srdéčko, tak ten chlapácký čin mladého Chica už nemůže vyznívat jinak, než s ironickým podtónem. A závěrečný dialog o tom, že všichni prohráli, až na nebohé sedláky, kterým se smějeme již od úplného začátku, jenom podtrhuje zmar a prázdno celé pistolnické generace a celého westernového žánru. Pod vším tím chlapáckým pozlátkem, epickou hudbou a hvězdy nabitým ansámblem se vlastně skrývá dokonalé existencílní drama. (31.01.2016)

Klasika. Pro me jednoznacne nejlepsi western. Ani nevim proc, v podstate na tom není nic originalniho kdyz par neohrozenych chlapku brani vesnici...ale kdyz oni tam sou takovi dobri herci, krasne zapdajici hudba…a ty emoce! Když umirala moje oblibena postava (ten co umel tak dobře vrhat noze) mel sem nakrajicku…ale to uz bylo davno…asi si ten film pustim ted a uvidime co to se mnou udela ;o) 5* (09.10.2006)

Mexičtí farmáři jsou bez šance, najatá sedmička pistolníků už ovšem nějaké má. Klasické westernové téma přichází. Úlisného a záludného banditu Calveru s početnou skupinou vyžírek se totiž dá porazit i chytrostí, okolo plyne místy naivní, ale většinou moc příjemná atmosféra, tvůrci dávají dostatek prostoru celé sedmičce, takže každý dostane šanci zazářit (s ohledem na to, jaká esa je hrají, tak pochopitelně i zazáří). Velkým plusem je jistá režijní ruka Johna Sturgese a nestárnoucí hudba Elmera Bernsteina. Silný je i sociální a lidský přesah celého vyprávění, kdy pistolníci mají své motivace, které nejsou triviální a mnohdy potvrzují vlastní důstojnost. Remake japonského snímku Sedm samurajů navíc dosáhl většího ohlasu než předloha. Zaslouženě. (18.03.2017)

Kdo by kdy řekl, že za spravedlností si budu muset dojít do samotného filmu. To, že je život nespravedlej, na to jsem si už zvyknul. To, že mě ale tenhle western zvedne ze židle a zároveň prakticky okamžitě zlepší náladu, to jsem vlastně vůbec netušil. A to jsem si ho dával už po druhé. Poprvé to nemělo takovou razanci. Skoro mi přijde, jak kdybych westerny opravdu začal objevovat až po dvacítce. Když jsem byl dítě, tak jsem tam plno těch chlapskejch upřímností nepoznal a nepochopil. Teď už trošku ošlehanej vnímám alespoň každou třetí (tak moc si nefandím) větu, souvětí nebo jenom pohledy a je mi jasný, že víc chlapskej film už snad ani nemůže existovat. Ty poctivý hlášky, skvělé postavy a úžasný příběh, na to prostě snad už nikdy nezapomenu. A stejně tak pokaždé, když se od tohodle často depresivního světa budu potřebovat odprostit, vím, že Sedm statečných bude vždycky se mnou. Sedm tak dobrých rolí, že vybrat jednoho jako nejlepšího by byla totiž strašná škoda. (10.10.2014)