Miami Vice

Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo. (15.10.2006)

Ten snímek IMHO nemá a skoro nevyvolá žádné pocity, takže na mě prostě mnoho scén nezapůsobilo tak, jak by mohly (nemocnice, odjezd lodi.) Z toho důvodu by ten film svou realističností a celým tím stylem mohl skoro celý vypadat jako dokument (a že k tomu má HODNĚ VELKÝ náběh) a zůstalo by to stejné. (13.10.2006)

Osobně nevím (a možná i trochu nechápu), proč se Mann na stará kolena pustil do digitálního filmování, ale zřejmě potřeboval trochu rozptýlit a změnit nářadí. Výsledek je vizuálně rozpačitý a Miami by určitě slušely jasnější barvy a méně "krupicové kaše"... za tím mravenčením a neposedností každého záběru však nijak nezaniká duše filmu, se kterou si Mann opět pohrál s pozorností největšího puntíčkáře. Zapomeňte na původní seriál, zapomeňte na Mizery, Mannova vize je úplně jinde a táhne se jako velepříjemná medová slina, ve které sice o nic moc nejde, ale přesto cítíte, že je "smooth". Foxx i Farrell jsou jenom loutkami v rukou režiséra a snaží se tvářit pokud možno cool... jde jim to stejně jako všem ostatním rekvizitám... naleštěným člunům, autům a budovám. Mann k ničemu nepojme přehnaně vřelý vztah, nikdy nesklouzne do klasického buddy klišé a když už nečekáte žádný závan akce, vytasí přestřelku, která vám rozvibruje ušní bubínky na hranici snesitelnosti (stejně jako velmi chytře využívaný soundtrack). A zbytek? Žádné hlášky, žádná velká gesta, žadné macho momenty, o které byste se mohli opřít. Snad jen velmi osobitý způsob snímání, který svou jednoduchostí až provokuje. Pro někoho byl (r)evolucí v akčním žánru M:I-3, pro mě je to Miami Vice. Eat your shorts, Abrams. :) (15.08.2006)

Ti dva neoholení chlápci na mě (za)působili jako novodobí rytíři. Upsaní práci, která zavání průserem, do něhož jdou statečně a bez zaváhání, protože zlu je třeba se postavit (a ani kapka adrenalínu nesmí přijít na zmar), neznají rivalitu - jsou přátelé, jeden druhému zdí a záchytnou sítí, milují a své lásky si chrání, k tomu nehorázně dobře vypadají. Tohle že není film pro ženy? Tohle teda JE film pro Ženy !!! (22.08.2006)

Neobyčejně inteligentně natočený blockbuster, který doplácí na slabý scénář a okázalé přešlapování mimo hlavní proud tradiční detektivní akce. Z mého pohledu je to druhé absolutně největším kladem snímku – o ruční kameře si můžu myslet cokoli, ale ve službách Michaela Manna má své opodstatnění. Atmosféra hodně řeže syrovostí a skvělý hudební podkres jí dodává moderní tempo. Scénář, to už je bohužel neomluvitelné. Malý prostor pro profilování postav, nudná stavba příběhu a žádné zvraty – ani výtečný Mann nedokáže vnést do Miami Vice napětí a jiskru. Ale právě když si člověk odmyslí, že od filmu s rozpočtem 135 melounů se očekává především efekt, začne být tahle autentická povídačka o dvou chlapech na hraně zákona hodně zábavná. Ne jako akční film, ale jako syrové psychologické drama bez kliček a frází. Slabších pět. (01.07.2009)