Mníchov

Skvelá atmosféra a pôsobivé vo väčšine prípadoch aj drsné scény zvláda Spielberg opäť na jedničku. Neistota a strach je prítomný všade. Skupinka protiteroristického komanda, ktorý sú samozrejme len obyčajný ľudia, skočí s menším zaváhaním po odplate, po čase však začnú pochybovať či táto nebezpečná akcia má vôbec význam a aký bude ich život potom? (24.02.2006)

Steven Spielberg po druhý krát vzdáva filmovú poklonu svojmu národu. Tento raz to ale nefunguje tak ako v prípade úžastného "Schindlerovho zoznamu" z roku 1993. "Mníchov" disponuje zaujímavým politickým námetom a i emocionálnou témou premeny osobnosti hlavného hrdinu. Ale zdalo sa mi to celé podané akosi neprehľadne. Miestami som nechápal, kto koho prečo zabil a aký zmysel to malo. Jedno som však pochopil, že s Mosadom sa nehodno zahrávať. *** (18.08.2008)

Uběhlo zhruba 50 minut z filmu a já si uvědomil, že absolutně nedávám pozor. Jako by vedle mě na pohovce seděl Jar Jar Binks ze Star Wars a svým úchylným hlasem mě pošťuchoval, že z dnešního vysílaného Mnichova budu mít leda tak bolest hlavy. Zapřísáhnul jsem se, že teda teď fakt budu bedlivě poslouchat, pozorovat a hlavně si budu někam zapisovat jména hlavních postav, která se mi ne a ne nakopírovat do hlavy. Jenže pak jsem vzpomněl, že mi v kuchyni stojí už 100% studenej čaj a že tu pitomou mouchu, která furt naráží do okna a šíleně mě tím rozčiluje musím zničit atomovým útokem. Ne- ne- ne, kašlu na nějakou mouchu, teď je přednější Spielberg a jeho film! Bože, kdo je zase tenhle chlap???___ Je pravda, že režisér asi doufal v to, že divák sledující jeho film bude alespoň trochu obeznámený se situací a hlavně, že nebude (jaká zrovna já) myslet na nějaký hovadiny. Spielberg je dobrý režisér, fandím mu, ale Mnichov jakoby postrádal nějaký hlubší význam. Herecké výkony byly jako vždy fantastické (Kassovitz jede!), ale neměl jsem komu fandit a vlastně všechny útoky mě nechávali chladným a vlastně jediné, co jsem z filmu odnesl, byla dvě slova: VELKÉ ZKLAMÁNÍ!___ A jak to všechno dopadlo? Děj jsem pochopil (huráá), mouchu oddělal (hurááá) a čaj vylil, protože byl hnusnej (pche!). Ale proč to ve mě nezanechalo alespoň trochu emotivní stopu? (12.08.2008)

Opravdu nadšený jsem byl z poznání, že film neukazuje skutečnosti při samotném masakru na olympijských hrách, ale až politické a vojenské manipulace po něm. To za prvé. No a za druhé to byla nekončící akce, která ani na vteřinu nenudila. Připadal jsem si spíš jako kdybych sledoval dokument, než hraný film. (31.12.2010)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)