Reklama

Reklama

Plechová kavalerie

(seriál)
Československo, 1979, 5 h 32 min (Minutáž: 43–53 min)

Epizódy(7)

Je léto a začínají žně. Vydáme se za volanty kombajnů s legendami českého hereckého nebe napříč bývalým Československem. Prožijeme společně pracovní i osobní příběhy party kombajnérů z Nepomuku, která svádí boj o zrno na Slovensku, na Hané i v jižních Čechách. (oficiálny text distribútora)

Recenzie (183)

Coliseum 

všetky recenzie používateľa

Nemůžu přece jinak, než vzpomenout na své překrásné mládí v malebné vesničce, mém rodišti, přesně v půli cesty hlavní vlakové tepny Praha – Kolín. Chlapec sem byl zvídavý, veškeré osazenstvo vísky bylo zaměstnáno v místním JZD a přilehlém mlýně, tedy o zábavu bylo, především v době žní, postaráno. Stejně jako filmová ocelová svita, i našinci patřili k hlavnímu vývoznímu artiklu obce (kromě jablek a třešní). Naši kombajnéři, ostří, klasem šlehaní pacholci, známí na západ i východ okresu každé léto vyjížděli na pomoc spřáteleným, leč méně vybaveným družstvům. Jízda na kombajnu, pomoc se sběrem, čištění zanesených žácích „hlav“, poslech neuvěřitelných historek o všemožných lapáliích, znemožňujících chlapíkům a jejich plechovým parťákům práci… To vše člověka podprahově formovalo a utvářelo to jeho budoucí názory na obyčejné lidi doby dávno skončivší, a to, doufejme, nevratně. Dehonestující průpovídky mužů v modrém jsme, co by naivní caparti, taktně, naivně a samosebou nechápavě přecházeli a i kdybychom chápali význam oněch oplzlých vtípků, často hraničících s pedofilií, odpuštění bylo by promptnější než oddělení zrna od plevy, protože: každoroční vítězství nad klasem a pokoření plánu bylo vítězstvím nejen socialistického zemědělství, bylo i nepatrným, o to víc ale hřejícím vítězstvím každého z nás. Mimochodem, podobně „strmý“ sráz s hájovím v pozadí existoval i u nás a stejně jako jednomu z hlavních hrdinů seriálu se i našemu hrdinovi, tehdy pětadvacetiletému Jardovi, podařil husarský kousek s překocením kombajnu v bok. Jarda jako malý spolkl digitálky. Nikdy nevyšly a traduje se, že ještě několik let po pozření se z jeho útrob ozývalo oznamovací pípání. A já tomu věřím. Stejně tak nemám problém věřit kavaleristům. Všechno není jen o agitce, ta se dá jako hlavní argument použít vždy. Tohle je nevinná, občas mile pitomá, freska o životě obyčejných lidí. Hlavní je vydatná svačina, dostatek náhradních dílů, pivo, slivovice, rum a umění mariáše. Tehdy i teď. ()

igi B. odpad!

všetky recenzie používateľa

Tak pochcat kombajn, soudruzí čudlácí i kultůrtrégři... A můžete dnes - vy doživší se - všichni bryndat, jak jste takto tenkrát pochartisticky chacharsky podkopávali normalizaci a dnes lidu lizumilně fňukat, že "SE" ta televizácká kultůra >porevolučně< tak zkomercinalizovala a zhůvěřila... °-/ . . . Vlastně je dobře, že to ta novácká blbovize znovu zrecyklovala, je dobré si neustále připomínat, kdo je CO! Jak říkám, pochcat... - - - - - (Nahodile sledováno v tehdejší šašskosolvinské těleviďénii ve stavech na plech tehdy v oněch dobách normalizačních, hodnocení poplachové na vítězný únor 2006, komentář při znovuuvedení prvního dílu na >tvNoha< zde roznožmo znechucený jako čtyřiapadesátý - 12.7.2011) ()

Reklama

liborek_ 

všetky recenzie používateľa

Plechová kavalérie ukazuje snad nejlíp, že to s těmi scénáristickými schopnostmi Jaroslava Dietla nebylo ve skutečnosti tak slavné, jak se traduje, že jeho "znalectví" obyčejných lidí a jejich každodenních problémů je mýtus, který se zbortí v okamžiku, kdy začneme víc do hloubky zkoumat psychologii jeho postav a jejich vzájemné (zejména milostné) interakce. Zbyde nám něco, co dnes můžeme konzumovat pouze jako nechtěnou parodii schopnou vyvolat potoky slz smíchu. Jak jinak než parodii brát od stolu z pera vycucané epizody ze života kombajnérů "bojujících o zrno" (a občas proti pribináčkům)? Jak jinak než parodii brát např. Hanzlíkovu postavu "sukničkáře" Vildy Muclingera, který by ve své červené havajské košili, ve které chodí, pracuje, jí i spí, mohl umění lásky "vyučovat na Karlovce"...? (Scéna, v níž svádí svou bytnou (Geprtová) - výjimečně v košili bílé - je bezkonkurečním kabaretním vrcholem celého seriálu). Jak jinak než parodii brát celý motiv boje za uznání autority, když hlavní postavou je tak neprůbojná figurka, jakou představuje Víťa Kubánek? Komičnost byla ze strany tvůrců jistě v mnoha ohledech záměrná a odpovídá tomu funkce některých postav (viz skvělí Menšík, Filipovský aj.), ale ryzí směšnost tryská především ze scénáristické marnosti (u níž jsou bizarní zápletky pouze jedním z projevů). A pokud to nebyl vyloženě subverzivní Dietlův & Dudkův záměr (čemuž moc nevěřím), seriál kromě toho dokonale manifestuje zoufalou nekompetentnost pod vládou jedné strany. Podobně jako např. v Zákonech pohybu se zde bez obalu ukazuje všudypřítomné podvádění, nepořádek a špína (zrezlé plechy kombajnů), příšerná infrastruktura, špatné zásobování, machismus a ryze nesoudružské vztahy... Pěkná ilustrace normalizačního marastu, která tehdy prošla jen díky klapkám na očích.__ Faktem je, že Plechová kavalérie byla propadákem už ve své době: Rudé právo tehdy seriál odbylo jako neúspěch, který "rezignuje na všechno náročnější" a že si vystačí "s něčím na způsob kulisy" [RP, 9.2.1980, s. 5], dobový komentář v Tvorbě pak dále zmiňuje "pseudokonfliktnost zápletek", "pohádkový svár dobra a zla" a "figurkaření namísto vytváření plnokrevných, životných postav" [Tvorba, 9.1.1980, s. 6] a bohyně české kritiky Mirka Spáčilová tehdy natvrdo napsala, že Plechová kavalérie je "jedním z nejslabších seriálů původní tvorby, které se v poslední době objevily na obrazovce" [MF, 29.12.1979, s. 7]. Ostatně jak moc mimo tento seriál (i jeho autoři) byl už tenkrát, naznačuje vážně míněná úvaha samotného Dietla o tom, proč nepřítomnost hlavní ženské postavy nahrazuje licitovaný mariáš: "zdá se mi, že ten mariáš sem strašně patří, že je to ten střelný prach, který voní každému mužskému" [Květy, 20.12.1979, s 47]. Toto je ten pověstný skvělý vypravěč a znalec obyčejného člověka...? Hvězdička za ty slzy smíchu. ()

ArthasKarfa 

všetky recenzie používateľa

Seriál, který krásně zachycuje žně, namáhavou práci kombajnérů, krásnou českou přírodu a že nad tím všude vlaje rudá hvězda a hesla: "Ani zrno nazmar" vůbec nevadí, prostě taková ta doba byla a byla lepší než dnešní, nebo ne? Doporučuji...podívejte se všichni kdo nemáte předsudky vůči zemědělství a komunismu. ()

ivamka 

všetky recenzie používateľa

Nechápu jak jsme to kdysi žrali já celkem záviděla a ted´nevím jestli Hartlovi kozatou Kořínkovou, nebo Kořínkové ty kozy. Hartl mně celkem vytáčel, jak si nechával nasrat na hlavu. Jo dnes by s něma kapitalisti zametli, že by z nich cucky lítaly. Už se na to raději nedívám neb je mi blujno z toho zpětně. ()

Galéria (19)

Zaujímavosti (25)

  • Víťa Kubánek (Jan Hartl) si čte před spaním román „Murphy“ od Samuela Becketta, který pojednává o vzdělaném mladíkovi potýkajícím se s problémem vlastního začlenění do okolního světa. (Všežrout)
  • Ve třetím díle s názvem Hektary se mění průměr řemenů pro kombajn, které Vít Kubánek (Jan Hartl) přebírá ve skladu. Ty, které později přivezl na pole ke kombajnům, byly o poznání větší. (M.B)

Reklama

Reklama