Šoa

Deväť hodín trvajúca oral history o holocauste. Ako milovník kinematografie považujem takýto spôsob výpovedi o histórii zaujímavejší, ako strohú literatúru faktu. Pretože tá tiež vychádza zo spomienok ľudí. Šoa sa tvári, že na takejto ploche musí poskytnúť kvantá informácií, čo síce činí, na druhú stranu ale za takúto dĺžku môžu dva faktory. Pri prehovoroch nesledujeme titulky, ale čakáme, kým respondent odpovie a potom nám jeho odpoveď preloží tlmočníčka. A za druhé Lanzmann sa zopár krát opýta viac menej tú istú otázku po sebe a respondent stále odpovedá iba to isté. To je ale iba taký menší a dosť nepodstatný postreh. Že sa ľudstvo zo svojej histórie ponaučiť nedokáže a že utrpenie je náš osud, dokladá dnes napríklad vojna v Sýrii a dlhodobý konflikt v Sudáne. Preto si po pozretí Šoa nepoviete, že tak toto je už chvalabohu iba naša minulosť. Vyzerá to tak, že minulosťou sa vojnové hrôzy stanú až po vyhynutí ľudstva. (17.10.2016)

Dílo, jehož dokonalost je v jeho jednoduchosti. Klasické rozhovory s lidmi, co to zvěrstvo zažili. Lidé by se měli z tohoto dokumentu poučit a mít úctu k lidskému životu, svobodě a cti. Bohužel i v dnešní době se najdou fanatici, co by něco podobného velice rádi zopakovali, bohužel se najdou zoufalci, kteří by u sledování tohoto dokumentu vymýšleli, jak zpochybnit vše, co v něm zaznělo. Toto dílo bych pustil všem lidem, kteří nadávají na nesvobodu slova, když se neonacistům zakazuje průchod městy. Dokumentaristé zaslouží obdiv, za velice vyčerpávající práci, při které úsudek z celého dokumentu nechají na samotných divácích a nesnaží se je přesvědčovat o tom, co by každé malé dítě mělo vědět. Dokument je v podstatě nehodnotitelný, protože výpověď lidí, kterým většinou umřela celá rodina uplně příšerným, těžko představitelným způsobem, se zkrátka nedá hodnotit jako nějáký hollywoodský trhák. Pokud mám ovšem zabránit zdejším idiotům, jako je magi1000, aby zmrvili celé dílo jen proto, že jsou debilové. Musím hodnotit, 100% !!! (09.11.2008)

Škoda, že je k dispozici jen pět hvězdiček! Celý dokument jsem sledovala ztuhlá hrůzou a nepochopením, jak se něco takového mohlo vůbec dít a jak někteří aktéři můžou být tak bez emocí (zaměstnanci železnic). Zvláště část o plynových komorách a pecích by měli pouštět náckům pořád dokola! Film inspiroval francouzsky píšícího Američana Jonathana Litella k napsání knihy Laskavé bohyně. Je to fiktivní zpověď nebo spíš rekapitulace života esesáka, poté ctihodného občana, který necítí žádnou vinu a popisuje vše nezúčastněně do posledních, hlavně technických detailů. 900 stran, pro otrlé. Goncourtova cena.----Po přečtění komentářů: Nechápu, jak někdo může napsat, že to bylo nudné! To se asi nedíval nebo pořádně neposlouchal!!!To by jako mělo trvat pět minut, v klipovém duchu, měla by tam být love story, sex a honička v autech nebo co jako???To je o HOLOCAUSTU! To normálního slušného člověka nudit prostě nemůže!!! (21.04.2010)

Jsem velmi rozpačitá, tohle by, jak píše gabina(a), normálního slušného člověk nudit nemělo. Ale stalo se. Je mi líto, leč nesporně zajímavé téma je zabito způsobem svého zpracování. Skutečně se nudím, když poslouchám něčí výpověď ve dvou jazykových mutacích po sobě. Tvůrcům šlo zřejmě o autentičnost, to bych uměla pochopit, ale neumím pochopit, proč ji neřešili raději titulky, než živým překladatelem, bohužel nikoliv simultánním. Za obsah by si tento dokument skutečně zasloužil minimálně pět hvězdiček, ale za své zpracování maximálně jednu. (13.05.2012)

"Je to těžké k poznání, ale tady je to místo. Tady pálili lidi. Hodně lidí." Aneb devítihodinové svědectví o holocaustu z první ruky jak obětí, tak strůjců (kteří samozřejmě o ničem nevěděli, nic netušili a vadilo jim to úplně nejvíc ze všech). Přístup filmařů je netypický v tom, že výpovědi nejsou doprovázeny dobovými záběry ani fotografiemi - na rozdíl od všech ostatních dokumentů se tu obětem devět hodin díváme do očí (pokud jsou ukazovány nějaké záběry, tak na dnešní stav míst, o kterých se mluví). To je jistě velmi neobvyklé a vševýpovědní. Obraz holocaustu si v hlavě musíme sami sestavit, není nám ukázán. To je velmi zajímavý přístup. A výsledek je vážně mrazivý. Nejen popisování samotného procesu, ale například i polští vesničani vykřikující jeden přes druhého, že Židi si to za ukřižování Ježíše stejně zasloužili... Lanzmanem shromážděné záběry tak rozhodně nejsou jen srdceryvným vzpomínáním, ale komplexním svědectvím. (10.03.2013)