Zapomenuté transporty do Polska
Forgotten Transports to Poland
Obsahy(1)
Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: "Chodil do tábora jako do bažantnice". Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou. Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla "Carpe diem" se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Svedectvo je vždy silná vec. O holokauste toho je veľmi veľa, oproti iným národom to pôsobí, akoby trpeli iba židia, no židia majú moc, vplyv a peniaze a preto na seba strhávajú pozornosť, no to neznamená, že si tu nevytrpeli. Nezaznamenal som nejaké nepresnosti, či štvanie proti niekomu, iste to mohli urobiť aj efektnejšou formou, no je to dobré. ()
Velmi drsné svědectví pamětníků koncentračních táborů, na poměry českých válečných dokumentů jsem velmi velmi pozitivně překvapen. Ve všech příbězích se setkáte s naprosto nelidským přístupem k člověku a zároveň s poutavostí vyprávění samotných čechů. Většina dokumentů ve kterých hovoří pamětníci lágrů je sestavena z "vypravěčů" z ruska, polska, atd. Málokdy vypovídá někdo z tehdejšího protektorátu a já musím říci, že když slyším o svých zážitcích hovořit čechy, tak je to mnohem silnější a emotivnější zážitek. ()
Ze 14 tisíc židů transportovaných do lublinské oblasti jich přežilo padesát. Důstojné završení celého cyklu založeného nikoliv na efektních filmových technikách a šokujících záběrech, nýbrž na neobyčejně silných lidských příbězích vyprávěných hrstkou těch, kteří ještě své sdělení můžou poskytnout. Prakticky každý z nich by si zasloužil hraný celovečerní film, který by bez problémů přebyl spoustu zbytečné produkce filmové tvorby. Celkový dojem: 80 %. ()
Dokázal by som tieto príbehy o prežití počúvať do nekonečna. Je neuveriteľné koľko príbehov sa dá vyrozprávať na tému vojna. Najviac ma zaujala spolupráca Židov s ruskými zajatcami v jednom s poľských lágrov, kde Nemci slabo odhadli ich túžbu po slobode i nemalé vojenské skúsenosti a nechali Rusov nažive. To sa im stalo osudným...V dokumente zaznejú tri veľké príbehy a zaujímavé je, že v dvoch prípadoch ich cesta slobody končí práve na Slovensku. Je tu reč o niekoľkých poľských lágroch, ale hlavne sa venujeme šťastlivcom, ktorým sa z nich podarilo ujsť. Pán, ktorý sa rozhodol zo seba robiť hluchonemého blázna s píšťalkou sa teda naozaj nacestoval. To, že nebol "obrezaný", mu najskôr zachránilo život. Banditi, ktorí mu dali vrece na hlavu a stláčali naprázdno spúšť jeho hru na hluchonemého odhalili...Ale prežil a to sa počíta...100%. ()
Je to můj první dokument z tohoto cyklu, který sbírá ceny po celém světě a sklízí úspěch. Lukáš Přibyl odvedl skvělou práci a natočil precizní dokument, kde jsem místy neměla daleko k slzám. Dojmout (myslím tím laciným způsobem, jak se to ve filmech často dělá) určitě nebyl jeho cíl, ale přesto se tomu neubráníte. Jenže to nemáte nikomu za zlé a nepovažujete to za ždímání emocí. Příběhy jsou tragické, ale Jan Osers byl tak zajímavou postavou a jeho historky, ač se to může zdát paradoxní, mnohdy rozesmějí. Transporty jsou unikátní cyklus, oceňuji taky výběr aktérů... Tleskám. ()
Galéria (7)
Fotka © Falcon
Zaujímavosti (1)
- Ocenění Český lev za nejlepší dokument v roce 2009. (zdeny99)
Reklama