... mamička najdrahšia

Joan Crawford viděna očima její adoptivní dcery Christiny a jak už to tak bývá, ne tak, jak jí znaly davy fanoušků - krásnou, bezchybně nalíčenou ženu, kultivovanou, disciplinovanou herečku, ale jako sobeckou hysterku, která si adoptovala děti snad, aby měla koho terorizovat (alarm uprostřed noci, když objevila ve skříni dcerky drátěné ramínko a následné gruntování koupelny - za trest), navenek se s nimi ovšem předváděla ve snaze ukázat světu, že je i bezchybnou matkou dvou načančaných andílků. Její záchvaty zuřivosti korespondovaly s neúspěchy v milostné i profesní sféře a zvlášť Christina dostávala co proto. Faye Dunaway byla nalíčena tak, že v Joan úplně zmizela a tak mistrně ji i zahrála. (13.02.2005)

Joan byla ďábel :-) Faye Dunaway rozehrává ztvárnění jedné z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu a divákovi pomalu tuhne úsměv na rtech. Z lehce neurotické herečky se stává monstrum, které rozpoutává na plátně peklo. Zbytek je klasická autobiografie, ale i těch pár doslova horrorových scén člověka upoutá. Když se filmová Joan vplíží do temného dětského pokojíčku s pleťovou maskou na tváři, doprovázená svým pokřiveným stínem a jednou z nejklasičtějších hlášek na rtech ("No wire hangers, ever!"), zastíní nejednu klasickou horrorovou postavu ... (27.07.2008)

Raspberry Award (Maliny) : 1982 : VÍŤAZ (5) : Najhorší film, Najhoršia herečka - Faye Dunaway, Najhorší herec VR - Steve Forrest, Najhoršia herečka VR - Diana Scarwid, Najhorší scenár - Frank Yablans, Frank Perry, Tracy Hotchner, Robert Getchell, NOMINÁCIE (+4) : Najhoršia herečka VR - Rutanya Alda, Najhoršia herečka VR - Mara Hobel, Najhoršia réžia - Frank Perry, Najhorší nový herecký objav - Mara Hobel. (11.02.2008)

Životopisné drama, jehož středobodem je komplikovaný vztah matky a dcery. V podstatě pojednává o tom, že děti obyčejně milují své rodiče, ať jsou kýmkoli ... ať se k nim chovají jakkoli. A Joan Crawfordová ? Jakou byla matkou ? Hrála v první řadě svůj part velké hvězdy, na veřejnosti i v soukromí - a děti byly jen jejím nástrojem, jednou z rekvizit bez práva na vlastní hlavní roli ... nebo dělala co mohla, limitovaná svým dětstvím a svým údělem - perfekcionalistka, necitelná k sobě i k druhým, sebeukázněná i hysterická (což jsou svým způsobem spojené nádoby), chorobně posedlá touhou po dokonalosti a po čistotě ? V každém případě se jedná o VELICE poučné vyprávění, neboť děti - ať vlastní či nevlastní - nikdy nebudou bez chyb ... a nejsou zodpovědné za naše problémy, za naše prohry - a dokonce ani za naše sny a přání, kterými jsme je opředli ... a spoutali. (02.10.2018)

Moc se mi to líbilo. Zejména proto, že je to opravdu podle skutečných zážitků adoptované dcery. Celý příběh je sám o sobě důkazem toho, že jestliže člověk prožije nedobře své vlastní dětství, nikdy už se mu nepovede prožít život vyrovnaně. Je jedno, kolik v něm sklidí úspěchů, kolik lidí mu zvyšuje sebevědomí, prostě ho už dodatečně nezíská a není cesta, jak to dohnat. Chová se nevyrovnaně a přenáší to na další generace. Je to deprimující, ale je to bohužel s většími či menšími odchylkami neměnný zákon. (18.04.2010)