Scenár:
Joachim HammannKamera:
Carl-Friedrich KoschnickHudba:
Bert BreitHrajú:
Michael Roll, Bronislav Križan, Jana Dolanská, Michel Subor, Miloš Pietor, Jan Vlasák, Štefan Kožka, Pavol Mikulík, Fernando Guillén, Patricia Adriani (viac)Obsahy(1)
Televízny film na motívy románu nemeckého spisovateľa Ludwiga Ganghofera o honbe na čarodejnice v stredoveku. --- Televízny film na motívy románu nemeckého spisovateľa rozvíja príbeh z obdobia honby na čarodejnice v stredoveku. Rok 1618 - kdesi medzi Salzburgom a Regensburgom. Do náboženských bojov o čistotu viery a vyháňania diabla z ľudských duší vstúpi objav. Keď pri ťažbe v soľnej bani po prvýkrát použijú metódu odstrelu pušným prachom, objaví sa v soli ľudská podoba. Pre fanatikov to znamená aj to, že všetko nové plodí nečisté sily. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (15)
"Bože, daj aby krv tiekla!" Sedemnáste storočie nebola bohvieaká doba k životu. Bežný plebs buďto pracoval alebo bol v kostole a jedna z mála možností k obveseleniu boli katolícko-luteránske spory alebo verejná poprava, najlepšie bosorky prostredníctvom ohňa. Hlavný hrdina je na svoju dobu trošku precitlivelý, pri prvej náhodnej diváckej účasti na upaľovaní pokazí všetkým zábavu a ešte si vybuduje traumu so silnou potrebou chrániť nevinné devy povalením na zem a zaľahnutím. Z nedostatku iných pracovných príležitostí sa zamestná v soľnej bani, kde sa pokúša o vedecko-technickú revolúciu, no objavom nasolenej múmie uvrhne okolie do stredovekého tmárstva, povier a inkvizičných radovánok. Ešteže je tu pokroková inteligencia, prekvapivo v podobe mníchov v kláštore. Prvá časť rozbiehacia, druhá akčnejšia. Solídna výprava, herci nemecko,-slovensko-českí slušní a predabovaní (otec a syn Romančíkovci sa vďaka dabingu stali bratmi), dobrý príbeh, ale v porovnaní s predsa len o niečo lepšou Vojnou volov je to o jeden výsluchový stupeň slabšie. "Klameš, chceš ľuďom vziať vieru v diabla!" ()
Pěkný historický film, ale začátek připomíná spíše grotesku. Mladý muž cestuje městem a je svědkem upalování mladé čarodějnice. To jej natolik traumatizuje, že když později spatří jinou dívku, chce ji zachránit před upálením, a to velmi svérázným způsobem. Holka stojí u potoka, oheň nikde žádný, ale on ji popadne, zatáhne do mlází a povalí ji na zem. Ona začne volat o pomoc, seběhnou se lidi a on jen těžko vysvětluje, že nešlo o pokus o znásilnění. V dívčině pohledu čteme: „Pěkný chlap, škoda, že je takový magor.“ Popsaný způsob seznamování s ženou byl totiž v 17. století stejně společensky nepřijatelný jako dnes. Nevím, zda se filmový příběh opírá o historickou předlohu. Každopádně čarodějnické procesy v salcburské arcidiecézi doložené z doby o něco pozdější, totiž z let 1675 až cca 1690 (tzv. Jacklovy procesy), jsou ze sociologického hlediska zajímavější, protože představovaly pokus vládnoucích špiček zbavit se chudých osob (bezdomovců, žebráků, tělesně a mentálně postižených jedinců) jejich fyzickou likvidací. ()
Na tento film som si spomenul len nedávno v súvislosti s novým Halamovym filmom Dubček a pozrel si ho po dlhých rokoch ešte raz. Ide naozaj o kvalitnú historickú drámu z obdobia čarodejníckych procesov a to je téma, ktorá ma baví. Katolícko-protestantské spory nemusia byť pre každého jasné, ale to jadro filmu založené na absurdnej viere v nezmysly bude pochopiteľné každému. Na televízny projekt naozaj dobré dielko. ()
Do určité míry je Muž v soli postavený na půdorysu Kladiva na čarodějnice, což je nejvýraznější v podobě oponenta procesů z řad církve. Nicméně tu chybí tíživá společenská atmosféra, která pronásledování umožnila, věrohodnější příběh a lépe napsané postavy. Samotné pronásledování či vyslýchání na mě pak mělo minimální dopad. Samotný nápad s mužem v soli mi zase nepřišel úplně špatný, ale z mého pohledu se ho nepodařilo využít. Celkem zklamání. 35% ()
V deseti jedenácti jsme chodili na filmy typu Mandrin a Scaramouche; občas (tedy dost zřídka) dostane člověk chuť podívat se něco podbného (nemusí to být až tak francouzského) i po šedesátce. A taky se mi to líbilo. Ale ne zas tak, abych přitom nad něčím neuvažoval (jeden z možných smyslů filmu jako takového): Tedy, označení "čarodějnice" se se v hovorové řeči téměř nepoužívá, je vyhrzeno určité historické době a tu nepřekračuje. Slovo "bosorka" už je frekventovanější i v běžném úzu. Další (románská) označení "bruja" nebo "strega" se běžně používají v současné literatuře i v hovorové mluvě. U pojmu "witch" není třeba ztrácet slov. Možným důvodem je zakořeněnost těchto pojmů v uvedených jazycích spolu s intenzitou jejich používání ve středověku. Jiným důvodem může ale také být délka slova a jeho snadná vyslovitelnost. Kdo by se namáhal říkat někomu (některé) "čarodějnice", když máme patřičnější slova na dvě slabiky. Tak jako "bruja" nebo "strega" ve španělštině a italštině; o saském ekvivalentu nemluvě. - Dalším zajímavým pojmem je "nečistá síla", ale o tom zas někd jindy. ()
Galéria (11)
Fotka © ZDF
Zaujímavosti (1)
- Filmovalo se na hradě Pernštejn, Zvíkov a zámku Červený kámen, zámku Český Krumlov a v Dolanech. (M.B)
Reklama