Po svadbe

V úvodu filmu jsem byl krapet podezřívavý, zda mi snímek nenabídne citové vydírání skrz ty malé indické děti. Toho se mi sice dostalo, ale jen v malé a hlavně snesitelné míře. Pokud by si však někdo myslel, že ho s příletem hlavního hrdiny do studeného Dánska čeká odtažitá podívaná, přepočítal by se. Protože po svatbě (jak již předjímá sám název díla) totiž film teprve pořádně začíná a ty místy až drtivé emoční salvy asi nikoho chladným nenechají. Pravda, ústřední téma či zápletka nejsou zrovna moc originální, ale Susanne Bier se naštěstí obloukem vyhnula rutinnímu zpracování a zvláště z herců vymáčkla maximum. A tak s výjimkou možná až lehce překombinovaného „nálezu“ Anny po jejím návratu domů byl film sice několikrát na hraně, avšak pokaždé to ustál a nabídl člověku po citové stránce opravdu strhující a přitom dost přirozeně působící podívanou (já osobně si nejvíc užil setkání v hotelovém pokoji). Dojezd je pak znovu podobně jako začátek trochu slabší, nicméně ty poctivé 4* snímku moc rád dám. (09.09.2015)

Nultá léta byla nejsilnější v kariéře Susanne Bier. Všechno do puntíku promyšlené, perfektní obsazení i vedení herců. Jasně, tady jsem si po chvíli říkal, že je to jak z argentinské telenovely, ale uvědomoval jsem si, čí je to film, takže jsem okamžitě dospěl k názoru, že jediné logické vysvětlení té neuvěřitelné náhody je, že to náhoda vůbec není. A začalo mě zajímat, o co tu jde. A tak nějak mě to nepustilo, až do závěrečných titulků (90%). (07.08.2014)

Mads Mikkelsen (aka pan Šifra z Casino Royale) se po letech vrací do Kodaně a "náhodou" se zúčastní svatby, kde se dozví jedno rodinné tajemství. Severské slzavé melodrama? Ale jděte. Po svatbě od začátku uchvátí sebejistou režií Susanne Bier a civilním projevem herců. Pravda, časem se začnou zajídat detailní záběry na oči hlavních hrdinů, ale vynahradí to stoupající dramatická spirála. Dlouho jsem neviděla film, který takhle nenápadně a přitom silně gradoval. Vnímáte každý dotek hrdinů, každý vyhrocený dialog - a přitom je to všechno uvěřitelné a bez přehrávání. Jen tak mimochodem jsem si říkala, proč by takový film nešel natočit i u nás. Ale naši scénáristi by si neodpustili nějakou tu humornou chvilku. (21.11.2009)

Herci hrají seversky uvěřitelně, kamera i osvětlení připomínají principy Dogma a příběh začíná v syrových kulisách indického slumu. Zdá se, že uvidíme další drásající drama s až na dřeň obnaženými lidskými charaktery. Což bývá obvykle dost pesimistické představení lidské ubohosti.____ Jenomže chyba lávky, tenhle film nakonec vyznívá vcelku optimisticky. Příběh, natočený někým jiným, by mohl snadno sklouznout k ploché červené knihovně a ano, jistě, na skandinávský film si drama o převzetí rolí a tím i zodpovědnosti asi každý umí představit v dramatičtějším pojetí (uniklo mi, proč režie tak často snímá vycpaná zvířata: přirovnání k zatuchlé společnosti? - to ale neodpovídalo ději). Protože snímek, přes několik vypjatých momentů, směřuje k očistnému konci, o který se zasloužili téměř všichni protagonisté. Téměř každý z nich totiž prokáže, že je ve skutečnosti spíš dobrý než zlý člověk. ____Na Oscara je to málo, ale na příjemné podívání to bohatě stačí. /11. 11. 13./ (11.11.2013)

Susanne Bier je má oblíbená dánská režisérka a musím říct, že ani tentokrát mne nezklamala. Sice film na mne nepůsobil tak silně jako kdysi Otevřená srdce, ale své kouzlo měl. Prožila jsem si krásný příběh, téměř červená knihovna, natočený však bez velkého růžového závoje. Bohužel, nemohla jsem mu uvěřit na 100%, proto jedna hvězda dolů. Mads Mikkelsen je skutečně velmi charismatický.....velmi :-). (18.10.2012)