Réžia:
Sean PennScenár:
Sean PennKamera:
Eric GautierHudba:
Michael BrookHrajú:
Emile Hirsch, Marcia Gay Harden, William Hurt, Jena Malone, Brian H. Dierker, Catherine Keener, Vince Vaughn, Kristen Stewart, Hal Holbrook (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Christopher McCandless mal dvadsaťdva rokov, keď doštudoval vysokú školu, ale namiesto toho, aby sa zaradil do civilizačného prúdu, rozhodol sa pre útek do tej najdrsnejšej divočiny a stal sa tak symbolom jednej generácie Američanov. Jeho život inšpiroval spisovateľa Jona Krakauera k napísaniu knihy podľa nájdených McCandlessových denníkových záznamov. Úlohu režiséra a scenáristu si na sfilmovaní tejto literárnej predlohy vyskúšal slávny herec Sean Penn a titulnú pieseň zložil Eddie Vedder zo skupiny Pearl Jam. (RTVS)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 838)
„Svoboda a jednoduchá krása jsou příliš dobré na to, abych si je nechal ujít.“___Splněný filmový sen každého diváka s duší dobrodruha a cestovatele. Z radikální revolty vůči systému jsem už sice dávno vyrostl (vždyť i ten Christopher nakonec nepohrdnul výdobytkem civilizace – opuštěným autobusem, kde se s chutí natáhl na oprášenou matraci), ale vlivem Christopherových rodinných okolností jsem chápal jeho motivaci a tak trochu mu to jeho nespoutané cestování záviděl. A Sean Penn to natočil moc pěkně, s nádhernou kamerou, dechberoucími přírodními scenériemi a sympatickými hipíky, které Christopher na své cestě potkal. A není mnoho hudebníků, jejichž písničky by se sem hodily lépe, než frontmana ´Pearl Jam´ Eddieho Veddera, člověka taktéž volnomyšlenkářského, takže těm textům jsem neměl sebemenší problém uvěřit. Výtky směrem k lehké scenáristické konstrukci padly v samém závěru, kdy vyšlo najevo, že příběh vznikl na základě deníku skutečné postavy. Skvělý Emil Hirsch jakoby mu z oka vypadl:o) ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Krásná road-movie o přírodě a svobodě volby životního stylu. Příběh mladíka, který se nezapojil do konzumního života a světa přetvářky svých rodičů, aby si mohl užít toulání divokou přírodou. Život, kterým bych chtěl žít i já, kdybych na to měl odvahu. A ta kamera je úžasná. Trailer: http://www.csfd.cz/film/229841-utek-do-divociny-into-the-wild/videa/ ()
Americká krása dovedená do extrému. Tam, kde ve své filmové reflexi končí coby tvůrce Sam Mendes (odchod dětí z dysfunkční rodiny...), odtud začíná své podobenství vyprávět herec a režisér Sean Penn. Dvě časové roviny - aktuální a retrospektivní, které obě dvě lineárně směřují k splynutí, obsahují silný příběh člověka, který na útěku před rodiči a civilizací nachází sám sebe i prožitek skutečného života. Člověka, který porušuje onu symbolickou Kazanovskou tichou dohodu a odmítá věcmi a penězi nahrazovat pocit štěstí. Co na tomhle dokonalém filmu vyzdvihnout především? Asi režijní invenci Seana Penna. Tohle zlobivé dítě Hollywoodu přerostlo škatulku herectví a dospělo v plnohodnotného umělecky založeného tvůrce - jeho režie ani scénář nepostrádají invenci, složitě strukturované herecké i dějové celky, účelnou zkratkovitostí přebíjí rutinu, kterou se navíc Penn nebojí ozvláštnit čistě poetickými a uměleckými vložkami (detaily zvířat, plynutí mraků, prolínačky, zpomalovačky...). Často je film estetizován klipovostí, záběry, kdy nad kamerou přejíždí nákladní vlak či kamión, pasážemi podkreslenými jen hudbou...jsou to jakési milníky fázující plynutí děje a přechody mezi oběma stěžejními časovými rovinami. Určujícím znakem jsou také až divácky ohromující jízdy kamery, kdy počátek je vždy snímán z velké perspektivy k zvýraznění krajiny, uvnitř ní se skrývá bezvýznamný člověk (jízda uvnitř Coloradského kaňonu nad řekou, Aljašské záběry, především příjezd a závěr...) Penn se nebojí experimentovat, ale jeho režijní rukopis už je zažitý a dobře čitelný (místy mi některými scenériemi a záběry připomínal třeba jeho Přísahu), vkládá do něj mnoho symboliky (opasek...) a důrazu na pradávnou ritualizaci života... Nedílnou součástí působení snímku je vynikající hudba Eddieho Veddera z Pearl Jam. Jeho až folkový projev pouze s akustickou kytarou i jeho celková osobnost přesně zapadají do modelu příběhu a jeho vynikající texty mnohdy posouvají jeho vyznění dál... Casting je tradičně u Seana Penna bezchybný (vždyť je sám hercem), zvláštní uznání zaslouží ale především představitel hlavního hrdiny Emile Hirsch, který je fyzicky (alespoň podle závěrečné fotografie) podoben skutečnému Christopheru McCandlessovi. Penn skutečně neplácá do větru...natočil film, který postihuje nějaký hlubší proud v současné západní civilizaci, kde se ve své cyklicitě vývoje objevuje kdosi jako post-hippies... (v českém prostředí třeba ohlas ve Vorlově Z města cestě...) Happiness is real only if shared! ()
Ten kluk mi mluvil z duše. Skoro dvě a půl hodiny jsem byl s ním na cestě a prožíval situace, o kterých se mi zatím může jen zdát. Pokud mi Klub rváčů dodal kůráž a odhodlání poprat se s dnešním konzumním světem, tak tento film mi dodal naději, že i v současné době se dá žít bez pravidel, stresu, peněz a systému. Když už jsem si říkal, že jeho putování mě nemůže ničím překvapit, přišly další úchvatné okamžiky a po nich další. Pokud jste stejného ražení jako já, tak při Útěku do divočiny budete na vrcholu blaha. ()
"To, že vlezete do divočiny schválně nepřipraven a přežijete na hranici smrti, to z vás lepšího člověka neudělá, to budete mít akorát zatracenou kliku." Nedoslovná "románová" adaptace výborné dokumentární knihy. To se zase tak často nevidí. I když pravda, že Penn měl situaci výrazně ulehčenou tím, že prostě vyškrtal všechny ty příběhy lidí, které McCandless potkává, i spousty kapitol o dobrodruzích podobného ražení a vyznání po nespoutané svobodě. Zůstal mu tak materiál o rozsahu kratké novely, která by takovouto stopáž těžko utáhla. Tak to přepsal dle svého - hodně volně. A funguje to na výbornou, byť osobně mám výhrady ke změněné motivaci postav (např. Ron Franz) či velmi zidealizovanému pohledu na Chrisovo počínání. Filmová verze Krakauerova Útěku do divočiny tak plně obstojí vedle své knižní matičky a navzájem se krásně, a vzácně, doplňují. Navíc Penn nachází velkou oporu v kameře, hudbě Eddieho Veddera a samozřejmě Hirschově výkonu. A výše zmíněné si lze užít bez ohledu na to zda Chrise považujete za novodobého hrdinu odvrhnuvšího hmotné statky (jediný pohled, který vám film nabídne), nezodpovědného pozérského floutka, kterému se dostalo co zasloužil či prostě "jen" lidsky chybujícího naivního snílka, který si ukousl více než na co měl. Ale stejně, kniha je přeci jen lepší a ve svém mnohavrstevném pohledu (byť je jasné, který z názorů sám autor upřednostňuje) i působivější. A na rozdíl od filmu ve mě tu touhu vydat se na cestu vzbudila. ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (48)
- Emile Hirsch kvůli roli Christophera McCandlesse shodil více jak devět kilogramů. (DaViD´82)
- Po třech měsících strávených v autobuse se Christopher McCandless v červenci rozhodl odejít, ale nedostal se zpět přes řeku Teklaniku. Ta se od dubna, kdy ji překročil, značně rozvodnila. McCandless mohl použít mechanizovaný ruční přejezd přes řeku vzdálený jen ¼ míle od jeho dubnového přechodu. V dokumentu The Call of the Wild (2007) existují důkazy, že McCandless měl mapu, podle níž by bezpečné místo ke zdolání řeky nalezl. (Beastmaster4)
- Christopher McCandless (Emile Hirsch) ve skutečnosti sepsal jiný vzkaz (prosbu o pomoc); připíchl ji na opuštěný fairbankský autobus číslo 142. Filmový apel je původně "pouze" jednou z jeho poznámek z provizorních deníků. Psal na vše, co mu přišlo pod ruku: od sešitů, kůry stromů, vnitřku autobusu až po poznámky na okraji knih a příruček, které měl sebou. Většinou jako podpisu užíval své alter ego Alex Supertramp. (DaViD´82)
Reklama