Zatmenie

Jen na chvilku zavřete oči a představte si, že už to tak zůstane napořád....Opravdu zvláštní psychologické drama, jenž mi s některými vyhrocenými scénami bralo dech. Obzvláště zajímavé bylo sledovat, jak se po oslepnutí začala projevovat pravá povaha hl. hrdinů... Jak jsem čekal, moje oblíbenkyně ( Julianne Moore ) předvedla neuvěřitelný výkon a díky tomu jsem s ní prožíval každou minutu. Z ostatních herců mě nejvíc potěšil Mark Ruffalo, kterého jsem po vynikajÍcím dramatu What Doesn't Kill You začal detailněji sledovat. Abych to shrnul.. obsazení i hudba na výbornou, ovšem pátou hvězdu si netroufám dát kvůli zdlouhavému začátku ( tuším, že se jednalo o druhou půlhodinovku ), bez které bych se klidně obešel a zažil bych svižnější podívanou s o 30 min. kratší stopáží... takže dnes už po druhé slušných 80%. (19.06.2009)

Človek je schopný kadejakých vecí, keď je zahnaný do úzkych a príde o všetky svoje istoty. Vizuál a výprava výborné, herecké výkony ústrednej dvojice taktiež ... mne osobne v tomto filme odpovede na otázky ako? a prečo? nechýbali. Z mojej strany spokojnosť. Videné v rámci 30 dní so svetovou kinematografiou (marec 2017) (31.03.2017)

Máloktorý režisér má všetky filmy tak výnimočné ako Fernando Meirelles. Vizuálna stránka opäť rovnako dôležitá ako postavy a situácia. K záveru to možno trochu zakolísalo v tempe, ale inak veľmi dobrý film. Nie je dôležité, prečo sa to všetko deje. Je to skôr o tme v ľudskej duši ako o slepote. Inak Drama / Thriller / Mysteriózní? Je to sakra scifíčko ako hrom... (13.03.2011)

Od Cidade de Deus první film Fernanda Meirellese, který jsem viděl. A popravdě - nestačil jsem koukat. Julianne Moore v roli té, jež vidí a Gael García Bernal v roli záporáka - trochu jsem se obával tohoto obsazení, ne kvůli tomu, že bych jim nevěřil, jsou to výborní herci, spíš kvůli tomu, zda nebylo lepší zvolit neznámé tváře. Režisérovi se však naštěstí podařilo vdechnout filmu tíživou atmosféru (a Julianne bych skoro nepoznal), doplněnou velkou spoustou hodících se přeexponovaných záběrů, přechodů ze tmy na světlo a naopak, ale hlavně charaktery postav, kdy každá z nich ve světě světla žije svůj vlastní osud. Meirelles použil i syrovější záběry, ale vždy tak, aby divákovi nebylo špatně z toho, co vidí, ale z toho, co si dokáže představit. Samotný závěr filmu je pro mě velkou úlevou, bál jsem se, že si v těch dvou hodinách režisér neporadí, ale jeho filozofické zakončení mě pohladilo i znepokojilo zároveň - takový přesah jsem nečekal. (23.04.2009)

Balíček několika filmů v jednom. Anebo spíš takovej hot dog. Rohlík je post-apokalyptický skifi a párek je vězeňskej survival (ten je uprostřed v rohlíku). Kousnete a dostanete párek a rohlík, pak jíte dál a najednou párek dojde, protože jste byli ošizeni a párek byl kratičkej. Jíte spoustu suchýho rohlíku a cejtíte se podvedeni (umělecký pokus napsat, že ten film stojí celkem za prd).. (12.06.2011)