Setkání v Praze

Po shlédnutí fakt nevím, co si o tomhle filmu myslet. Hlavně teda vidím západní, tentokrát Dánský pohled na zem východního bloku a její hlavní město. Režisér se Prahu snažil natočit opravdu hezky a docela se mu to podařilo, ale pár scén jsem fakt nedokázal jako rodilý Čech pochopit, a to třeba pravdu o nás, že je zvykem chodit se koukat na mrtvolu před vložením do rakve? Nebo že do krematoria chodíme zásadně oknem, protože většinou jsou hlavní dveře zavřené, dále je tu pravda, že v restauracích se klasický guláš podává pouze v úterý a že si při objednání čehokoliv pitného dočkáte vždy jen piva. A to je asi tak všechno, jinak se to docela dalo snýst. Čekal jsem i horší věci. Furt to nebyla cikánská Bratislava natočená u nás, co se týče třeba Hostelu. Tenhle příběh alespoň dokázal zaujmout a i když si asi cizinec neřekne, fuj tam je to hnusný, po shlédnutí tohodle filmu si spíš řekne, tyjo to je divnej národ a sklapne, protože jinak tu vlastně ani představováni nejsme. Ale popravdě to furt zachraňují ty pěkné obrázky Prahy, které rozhodně neuškodí.Myslím, a bál jsem se toho, že by to mohlo dopadnou i hůře, a nakonec nedopadlo, což mě docela i těší. (07.07.2009)

Severská variace na kafkovské téma odcizení, nepochopení okolím... V bizardním světě České republiky se Dán Christoffer snaží převzít tělo svého mrtvého otce a současně si odpovědět na pár existenčních otázek – vyřešit manželskou krizi, zjistit proč ho otec kdysi opustil... Česká republika je tu spodobněna jako svět, kterému hlavní hrdina vůbec nerozumí, a naopak Češi nerozumí jemu. Z toho našinec často vychází jako úplný magor, na druhou stranu to slouží příběhu, který by se v podstatě mohl odehrávat kdekoliv na světě a fungoval by stejně. I když středověká a barokní architektura Prahy se svým mystickým nádechem je pro podobné ztvárnění víc než vhodná. Krom toho Mads Mikkelsen (alias pan Šifra z Casino Royalle) hraje velmi příjemně. (18.07.2007)

České postavy k smíchu, Mads k politování- pro tak dobře zahranou roli by zasloužil rovnocenné spoluhráče, jinou dramaturgii, více logiky...prostě něco mi tu nefunguje. Tolik prázdných a tupých žvástů v devadesáti minutách, to je síla, přitom jako vztahové drama by se mi to hodně líbilo. Nejsmutnější je fakt, že tato slabota sama sebe bere moc vážně. (08.07.2009)

V samotném scénáři síla není(absolutně neoriginální), pražské exteriéry jsou natočeny s úctou a grácií, česká povaha už ostrouhala poněkud více, ale budiž, pohled západního diváka už asi nikdy nebude jiný. Hnacím motorem celého filmu je však perfektní herectví Madse Mikkelsena (on hraje i pohledem!) a paradoxně ještě více můžeme vidět jak je skvělý vedle nevýrazné (a dle mého mínění špatné) herečky Stine Stengade. Bál jsem se, aby nám neudělali ostudu čeští herci, ale naštěstí se tak nestalo. Bořivoj Navrátil byl perfektní (i po boku Madse) a spolu se stejně výtečnou Janou Plodkovou dostali ve filmu nezvykle velký prostor (narozdíl od ostatních zahraničních filmů, kde hrají české hvězdy pouze jednovětné štěky, někdy ani to ne). Tři je málo, čtyři moc - ale vzhledem k velmi nízkému procentuálnímu hodnocení dávám dnes za čtyři. (22.01.2014)

Hořko-krutý film s nádechem "lehce zatuchlé" evropské metropole. Pana Navrátila bych za trest nepustila víckrát před kameru, protože jeho vyznání lásky před synem svého (mrtvého) milence, které zřejmě mělo za úkol dojmout, mě k slzám rozesmálo. Tak to asi režisér nezamýšlel. Jinak mě příběh velmi oslovil, vtipné vsuvky jsem kvitovala, ale především se vezla na melancholické notě jednoho vyvanutého vztahu. Dva lidé spolu, ale každý sám a jejich neschopnost odpuštění, pochopení, ukázání citu v pravou chvíli. Procházka Prahou, při níž byly krutě zodpovídány nepříjemné otázky, ta mě bude ještě dlouho strašit v hlavě. (23.04.2008)