Setkání v Praze

Ten příběh je originální jako jídelníček prasete. Pro nás obyvatele Prahy má film jísté plus díky exteriérům ve kterých se film natáčel i když tady když budu hnidopich, můžu se tady chvástat několika úlety, jako že v uličkách Starého města není ani živáčka. To leda tak v hodně divokým snu, ale ok hážu na tyhle kraviny bobek. Co mně mrzí, že scénář vyjma dvou, tří emotivnách scén neumožňuje, aby se Mads mohl rozehrát k nadprůměru, protože na tohle mu fakt stačí totální herecký standart. Zavidím Bořivojovi Navrátilovi a Janě Plodkové, že měli možnost mít s Madsem svoje scény, takovou hereckou zkušenost bych si jako herec nechal taky líbit. (01.12.2013)

České postavy k smíchu, Mads k politování- pro tak dobře zahranou roli by zasloužil rovnocenné spoluhráče, jinou dramaturgii, více logiky...prostě něco mi tu nefunguje. Tolik prázdných a tupých žvástů v devadesáti minutách, to je síla, přitom jako vztahové drama by se mi to hodně líbilo. Nejsmutnější je fakt, že tato slabota sama sebe bere moc vážně. (08.07.2009)

Excelentní až mrazivé drama dvou rozcházejících se manželů na pozadí Prahy, kam manžel přijíždí se ženou vyřídit pozůstalost po svém otci. Po 25 letech ho vidí- mrtvého. K tomu řeší nevěru a pravděpodobný odchod své ženy. Společně ještě hledají styčné body, východiska z patové situace. Zkoušejí k sobě hledat cestu. Oficiální text distributora psal někdo, kdo film asi ani neviděl. Přítomnost Prahy a českého prostředí může být v mnoha směrech rušivá (pro některé i urážlivá), sám však vím, že nás takhle cizinci podobně vnímají (to rituální oblékání do rakve je samozřejmě nadsázka), je však dobré se soustředit na psychiku postav. Je skvěle propracovaná, vývoj Christopherovy postavy mne fakt dostal. Naděje umírá poslední...80% (05.11.2011)

Nepatřím k těm, co se při filmech o našem hlavním městě zaobírají v první řadě zkoumáním nesrovnalostí a nepochopením odlišností. Když, tak si jistý posměch zaslouží americký pohled na věc, ne tento sympatický z Dánska. Už jen proto, že krásná kamera Jørgena Johanssona si všímá toho éterického na Praze daleko víc než kdejaký patlal z našich luhů. Snímek hodně staví na psychologii, Praha je jen dějištěm, zdaleka bych nehledal v konkrétním zasazení vnitřní souvislost. Je to o pomíjení, které si ani neuvědomujeme, až je rázem pryč všechno, co tušíme za samozřejmé. Příběh sám netrpí přemírou akčních vsuvek, s jedinou výjimkou. Tou je trochu nesmyslně vypjatá scéna, ironicky natočená v nechvalně známém Chánově, kde se naší hrdinové neseversky rozohní. Věřit se jim to dá jen stěží, sympaťák Mads Mikkelsen i výborná kráska Stine Stengade jsou nejlepší v klidných polohách. Při nich snímek krásně ubíhá, byť není o dvakrát příjemných věcech. P.S. - Bořivoj Navrátil by za ten trapas-výkon měl být doživotně vyloučen s cechu herců, je-li nějaký. (22.07.2010)

Sem sice Pražák jak poleno, ale tohle dánský stržení růžovejch brejlí si nechám líbit. Vono taky aby ne, když je to tak dobrej film a navíc Johanssonova kamera neznásilňuje krásy Prahy, hledá si neprofláklá místa a přitom přesně zachycuje tamní (= místní) melancholickou atmosféru. Vo Praze ani Češích to sice primárně, respektive ani sekundárně, není, ale dost se vo sobě dozvíme. Bez příkras a natrvdo. Je to pro nás stejně poučné jako Szczygielův Gottland. Mads Mikkelsen zraje jak víno. Tedy spíše jako pivko, ostatně Plzeň dvanácku si dopřává celý film, navíc jí chlemtá v hospodě Spartě zaslíbené. Prostě sympaťák každým coulem. Škoda jen tragického Navrátila. A teď si svoje růžovky můžu zase s klidem nasadit a vyrazit do víru nejlepšího města na celém širém světě. Ehm, ehm. (20.04.2008)