Oči hada

Dramatický oblouk naruby. Jeden z filmařsky nejvýživnějších openingů v historii kinematografie, čirá cinefilní euforie ze souhry kamery, zvuku a střihu. A i po něm nám De Palma ještě dlouhou dobu připomíná, jak moc miluje FILM a Hitchcocka. Ale potenciál parádně rozehrané zápletky je později silně utlumený. Scénář se přespříliš soustředí pouze na detaily, v hlavní dějové lince ztratí drive a z hravého a chytrého módu přeladí do módu scénáristické bezmoci a frašky. (10.08.2022)

První záběr je opravdu neobyčejný, stylový, a dechberoucí...De Palma si s ním musel zase pořádně vyhrát. Škoda, že zbytek filmu už tak zajímavý není. De Palma sice pořád dělá co může, ale jedná se spíš o formální manýrismus. Ale pořád je to to nejzajímavější na celém filmu, protože scénář je neskutečně stupidní (kdo je v ději kdo zjistí pozorný divák už po přečtení anotace), herci nezajímaví, napětí po prvním záběru už jen upadá, atd. Prostě vrchol filmu přichází s prvním střihem... (20.07.2008)

De Palmove filmy milujem a aj on už natočil oveľa lepšie kúsky ako Hadie oči. No bezpochyby sa jedná o pomerne netradičný triler a ak pristúpite na režisérov štýl budete sa náramne baviť. Okrem kvalitných hereckých výkonov film ponúka aj pár zvratov, ktoré vás možno zaskočia, alebo ako písal Tom Hardy odhalíte všetko už po tridsiatich minútach. (25.05.2007)

Rutinář Brian De Palma opět nezklamal. Nicolas Cage v roli, která bylo po akčních peckách typu Con Air, Face Off nebo The Rock trošku brána jako zklamání, ale nešlo hrát role super akčních hrdinů věčně, takže mu i lehce extravagantní detektiv Rick Santoro sluší. Úvodní kamerové záběry bez jediného střihu jsou úchvatné. Že by trošku pomrknutí po Scorseseho Mafiánech? PS: Vždy když vidím Sinise tak mám takovej zvláštní pocit v žalůdku. Tutovej záporák. (16.04.2012)

Ačkoli jsou Hadí oči vnímány dost rozporuplně, osobně v nich vidím jeden u nejinspirativnějších De Palmových filmů, protože stojí vlastně na pomezí dvou jeho dlouhodobě rozvíjených přístupů: klasicistního a výstředního. A třebaže se dost dlouho jeví jako další z De Palmových formálních experimentů se stylem a vyprávěním, jeho hrdina je psychologicky mnohem logičtější a plynuleji se rozvíjející postava než hrdinové těchto jeho experimentů bývají - z čehož vyplývá i problematický konec, který jako by uzavíral trochu jiný snímek. Rozbor snímku v širších autorských souvislostech jsem loni napsal pro Film a dobu. (05.05.2017)