Občan Havel

V každém případě se jedná o zajímavou podívanou, i když, ať se na to koukám jak chci, na mysl se mi vkrádá otázka, zda je vůbec "Občan Havel" dokumentem !? Spíše než o naučný a poučný produkt (dokument) se jedná o voyerismus ze soukromí prvního prezidenta ČR. Rád jsem jej sledoval a v budoucnu si to klidně zopakuji, ovšem ne kvůli poznatkům, ale o připomenutí prezidenta Václava Havla a lidí kolem něho. Po stránce dojmů a z uměleckého hlediska na 90%, po sdělné stránce tak na 10%. Díky těmto dvoum doslova si protiřečícím faktům nemohu hodnotit. (23.11.2008)

Asi před týdnem jsem se ptal kamaráda, jestli už viděl Občana Havla. "Bych se musel rozčílit," pravil ten hoch, a ačkoli vysokoškolsky vzdělán, předsudky mu zatemňují mozek podobně, jak se už v naší společnosti pomalu stává normou - řekl mi pár frázovitých stanovisek, které se již dávno staly folklórem, a tím to skončilo. Do diskuze na jistá témata prostě nemá smysl vsupovat, protože mnoha lidmi je diskuze vnímána jako nesmiřitelný boj a utvrzování a bránění svých těžce nabytých názorů - téma Havel / Klaus je v tomto nejtypičtější. Časosběrný dokument je neokoukatelná a cenná forma, která v tomto případě nezobrazuje jen osobnost VH, ale ve zhuštěné formě politickou i společenskou situaci velké části porevoluční doby. Nutně s tím zachycuje i roli dalších hráčů velké politiky - a v tom budou zřejmě neúnavní kritici vidět všelicos. Film je to vtipný, což je dáno hlavně Havlovou povahou, jeho sebeironií a odvahou připustit si k tělu kameru, která snímá každičký detail jeho života. Časosběrná forma mu nedovoluje něco předstírat - hrát si před kamerou a vylepšovat svůj obrázek se dá pár dnů, ale v rozpětí několika let je to nemožné. Odhaluje tak práci svého poradního týmu, zákulisí hradního života i politických vyjednávání a vyslovuje mnoho brilantních postřehů. Kritici budou namítat, že ze 70h by i amatér sestříhal oslavnou propagandu, ale tou tento film rozhodně není. Havel už nemá potřebu budovat si pofiderní pomník jako současný prezident a navíc o konkrétních konfliktech a obhajobě některých jeho kroků tento film ani není. Během projekce, na níž jsem byl já, se dvakrát upřímně tleskalo - při Havlově naprosto výstižné charakteristice VK a při závěrečných titulcích. Škoda jen, že to uběhlo tak rychle. Snesl bych i delší stopáž. (20.02.2008)

Napsal bych, že už dlouho jsem si žádný dokument takhle nevychutnal, ale nemůžu protože nedávno jsem viděl podobně skělou, byť úplně jinou a dějinně méně závažnou "Ivetku a horu". Kouteckého zákulisně časosběrné dílo má při vší své nadsázce značnou historickou hodnotu a navíc mi pomohlo zpětně si uvědomit, jakého - sice civilního a v projevech neohrabaného, přece však velkého - prezidenta jsme to vlastně měli. Korumpující vliv moci se ani Havlovi nevyhnul, i na něj, jak kamera občas vtipně zaznamenává, doléhají třeba návaly marnivosti. Také řada dalších jeho obyčejně lidských slabostí je vidět. A přesto dokáže proti opojení vládnutím bojovat za pomoci sebeironie a věrnosti hodnotám, s nimiž se nedá kupčit. Pro formální nedostatky svého vystupování někdy v blízkém okolí budí smích, ale nikdy nepůsobí opravdu nedůstojně. Za neokázalým zevnějškem se totiž skrývá obrovská mravní síla. A jak neklišovitým, kultivovaným a přitom šťavnatým jazykem dokáže Havel věci pojmenovávat! Pod návalem každodenního, z médií se valícího politického blábolení jsem málem zapomněl, že se dá mluvit taky takhle . Poznámka na okraj: nikdy bych nevěřil, že mě dokument o politice dojme, ale tomuhle se to podařilo hned na začátku - když jsem viděl Havlovu bezprostřední reakci (a též reakci jeho ženy) na zprávu, že byl právě zvolen prvním prezidentem ČR. V takový okamžik mohl emoce jen těžko hrát... a v jeho očích nebylo zadostiučinění vítěze, byla tam tíha, jaká bývá ve tvářích lidí povolaných k nějaké službě a vědomých si morální povinnosti břemeno přijmout i navzdory osobním náklonnostem... nechci to všechno příliš mytizovat - vždyť sám tento dokument je spíš mýtoborný - ale hned jsem si mimoděk vzpomněl na Froda, na Prsten a na horu Osudu. Takového prezidenta si mohu vážit i s jeho politickými chybami a lidskými nedostatky. Nastavuje nelichotivé zrcadlo řadě takypolitiků, co se hemží kolem. (26.01.2009)

„A aký je medzi tým rozdiel?“ – „Vtedy som ešte nebol prezidentom.“ Každý národ má niečo do seba (okrem Poliakov). Český národ je pokladaný za národ dôstojný, hrdý, odvážny a priateľský. Preto ma znepokojujú primitívne postoje niektorých (nielen mladých) ľudí, že politika je zlá, zákerná, skorumpovaná a že „aj tak sú všetci rovnakí“. Politické názory, vôbec nemusia byť podporené štúdium politológie, pokladám za bežnú súčasť života normálneho, zdravého, inteligentného, sčítaného, rozhľadeného človeka, ktorý sa zaujíma o svet okolo seba. Pre takého je Václav Havel jedinečnou až fascinujúcou osobnosťou česko-slovenskej politickej scény a tento hravý a pritom dôležitý (viac ako desať rokov nakrúcaný) dokument to dokazuje. (17.11.2008)

Jedinečný časosběrný dokument o Václavu Havlovi může vyvolat úsměv na tváři u babiček vychovaných k bezmezné úctě k hlavám státu, nostalgikům a lidem chovajícím Havla jako symbol opojné euforie revolučních dnů a týdnů se může dokonce zalesknout slza v oku, střízlivě uvažující pragmatici si po letech opět uvědomí jakou službu svými humanistickými postoji vykonal pro naše národy v zahraničí, lidé pachtící po pikantnostech z jeho soukromí shledají, že je ještě více člověčí, než se tehdy zdálo a mladá generace najde v dokumentu víc, než ve všech učebnicích a skriptech. Všechny tyto diváky může film jen utvrdit ve svém kladném názoru na tuto významnou osobnost - ba může ho dokonce umocnit. Co však nemůže - přesvědčit lidi, kteří se pod nesmyslnými a lacinými argumenty stali jeho odpůrci, protože se na něj nejspíš dívat nebudou… (18.11.2008)