New York, milujem ťa

Je to jako drahá bonboniéra ze které někdo snědl všechny bonbóny - vkusné, ale prázdné. Líbivá hudba a kloboučky většiny pánského hereckého ansámblu nahazují "inteligentní" atmosféru New Yorku jako města umělců a otevřených lidí. V Paříži jsme viděli i odvrácenou tvář města, zde se ničeho takového nedočkáme. To celkové prolínání povídek se mi taky moc nelíbilo a působilo to na mne spíše rušivě. Nejhorší, ale je že se mi opravdu líbily jen dvě povídky (ta s vozíčkářkou a pak ta jak Ethan Hawk balí Maggie Q u cigarety). A zaujala mě ještě ta se zesnulým malířem. Zbytek šel mimo mně a i když byli herci dobří všude, prostě mě na to nebavilo koukat. (06.02.2010)

New York je jako Paříž bez kouzla lásky. V neméně krásném městě se rozehrává osud několika dvojic, který ovšem není tak trefný a patřičný jako předešle. Zatímco v Paříži se každý z nás mohl alespoň v jednom příběhu ztotožnit sám ze sebou, New York nabízí nevyrovnané povídky, které nemají začátky, konce ani výsledné pointy. Některé jsou useklé v půli, některé se nesmyslně a překombinovaně proplétají a snaží se dát dohromady kompaktní dílo. Scénáristicky to o lásce vypráví jen matným obloukem a je to zaměřené spíše na vzájemné vztahy a interakce mezi postavami, než na lásku mezi nimi. V celku ve vás nezanechá nic, jen hromadu známých tvářiček střídajících se před kamerou. Poetika jakoby si vzala dovolenou. (29.01.2010)

Milá (new) York, poznal jsem tě v temném sále. Mrkla jsi na mě z plátna svým prvním framem ze své promítačky, ze které proudí hřejivá krev v podobě filmového pásu. Já, nesmělý klučina neveděl, co udělat dřív. Usmát se na tebe? Oslovit tě? Nebo jen netrpelivě čekat? Byla jsi to ty, kdo udělal první krok. Oslovila jsi mě. Z tvých úst se linula hudba a slova. Zahřála jsi mě na srdci. Ukázala jsi mi to, co já nikdy nepoznám. Lásku. Lasku, která může mít mnoho podob. Řekla jsi mi to, co já nikdy neuslyším. Já to řekl mnoha filmům jako jsi ty. Dokonce jsem to řekl i holkám. Ale nikdy to nebylo oboustranné. Tys mi však ukázala něco víc. Že lidé umírají bez toho, aniž by je někdo miloval. Umírají v osamění. Nechci umřít sám, chci poznat lásku aspoň jednou v životě. Ať mám na co vzpomínat, až mi budou dojíždět závěrečné titulky. Miluji tě! Musel jsem ti to říct New York, musel jsem to říct aspoň někomu. Věřím, že se v životě uvidíme ještě jednou. Ale tentokrát nebudu ten osamělý klučina... Oslovím tě první já. Tvůj Kryšpín (30.01.2010)

Paradoxní je, že největší plus spočívá v tom, že zúčastnění mají víceméně natolik zaměnitelné režijní rukopisy, že to ve finále vypadá jako dílko jediného režiséra. Celý snímek to tak elegantně stmeluje do velmi vyrovnaného a kompaktního celku. A na podobné úrovni jsou i náměty jednotlivých povídek, které se drží ve velmi intimní a komorní rovině. Určitě mnohem příjemnější než lehce nesourodé milkování v Paříži, kde exhibující velká jména zastínila všechna ostatní (Tykwer a spol.). Palec nahoru. (13.03.2010)

Dávam rovnaké hodnotenie ako bratovi z Francúzska, ale mladší brat z poza veľkej mláky zaostáva. Vo filme boli asi len tri poviedky čo ma naozaj chytili za srdce a pri ostatných som len pozeral a nechali ma chladným. Neviem čím to je, či tým, že Paríž je sám o sebe taký čarovný. Príbehy sa snažili nadviazať na to, čo bolo aj v predošlom filme, ale chýbala tak akási originalita popri tej myšlienky XYZ milujem ta. Menšie vykrádanie Paríža, spomínaná neoriginalita resp. málo fantázie podráža New Yorku nohy. Keď to teraz píšem tak mám chuť to hodnotenie znížiť, pretože okrem pár ozaj výborných častí to ma mňa pôsobí ako slabší odvar Paríža zabalený v krásnom pozlátku. Herci si odviedli skvelú prácu, no to, že s poviedkami nevedeli vymyslieť niečo viac im neodpustím. Slabých 70% PS: Od NY som čakal inak poňaté poviedky, než sme videli... predsa len NY nie je Paríž a aj mentalita ľudí je odlišná... (16.02.2010)