Do Ríma s láskou

Mě se to líbilo, možná ne tolik jako jiné Allenovi filmy, ale líbilo, až mě to překvapilo, protože když se nad tím tak zamyslím, tak mě tam víc jak půlka postav neskutečně rozčilovala. Ale byl to Allenovský styl, všechny situace byli vykreslené do detailů a já se teda královsky bavila. U některých scén jsem se teda nasmála až až. Nejlepší z celého filmu byla snad postava ztvárněná samotným Woodym, co scéna to hláška a perla. 4* (21.07.2012)

Allen zřejmě definitivně dává poctu všem nejromantičtějším místům v Evropě. Už po několikáté natáčí stále stejně zábavnou a neskutečně "za srdce chytnoucí" story několika lidí/dvojic, které prožívají vše od zamilování, přes každodenní rutinu až po bouřlivé rozchody a hledání smyslu života. Woody Allen je tradičně silný v dialogových liniích a strhujícími scénáristickými přesmyky v až intimně osobních rozprávkách/myšlenkách hlavních hrdinů. Je to velmi opojné a velmi šikovně natočené. Jen bohužel pro velmi specifickou sortu diváků, kteří mají takovéhle příběhy rádi a vidí v nich alespoň částečný odraz svého romantického já. Pro zbytek to bude jen prázdný blábol - stále stejně na jedno brdo, s neskutečně luxusně vypadající Penelope Cruz. (18.05.2013)

Allenův první film, který mě nebavil. Povídky postrádají jakékoliv kouzlo, vtipné pasáže nefungují, vývoj děje je nudně plochý a k polovině postav jsem nedokázala cítit sebemenší sympatie. Pokud chcete vidět nějaký Allenův film, který oslavuje krásy Evropy, pusťte si radši Půlnoc v Paříží. A pokud toužíte po Woodyho pohledu na život slavných osobností, dejte raději přednost Celebritám (ve kterých měl, shodou okolností, původně hrát hlavní roli také Alec Baldwin). (20.09.2012)

Ďalší, tentoraz viditeľne poslabší kúsok z edície "dovolenkových rozptýlení" nesmrteľného neurotika Woodyho Allena. Scenár sa síce v jednotlivých - do seba nezapadajúcich - epizódkach snaží dolovať zamysleniahodné pointy, ale tie sa pod návalom nepríhodného zlahčovania rozplývajú, strácajú svoj prvotný drive. Taký nesúrodý kočkopes ktorému nesvedčí ani voľba "zmätenej" narácie na základe ktorej človek nevie či sleduje absurdnú frašku, poctu mestu Rím/Taliansku všeobecne, typicky pozdnú allenovskú vzťahovku či romancu so závanom fantastiky, ani krátkozraké narábanie so zaujímavými postavami ktorým sa buď nedostáva patričného prekreslenia (Gerwig, Davis) alebo sa ich osobité status quo zbytočne skrýva poza maestrove parafrázy (Eisenberg, Baldwin). Ešteže sa nám tu pánko objavil, kde-tu utrúsil zlomyselnú poznámku/pošahaný výraz a vyrukoval aspoň s jedným tromfom v podobe operného speváka spievajúceho v sprche...a ten stál fakt za to. (19.10.2013)

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)