John Carter: Medzi dvoma svetmi

Marťanská telenovela. Technicky brilantní, to se od Stantona dalo čekat, ale ve všech ostatních ohledech problematická. John Carter je návratem k "velkým vyprávěním", přičemž je nijak neaktualizuje, bohužel ani nedokáže čerpat z jejich jímavosti a magnetismu. John je jako hrdina sporný už jen tím, že jeho "superschopnosti" jsou celkem pochybně rozvržené - chvíli se chová jako tuctovka, pak najednou vrší nepřátele do úhledných pyramid. Bohužel požitek z podobných hrdinů plyne do určité míry z předvídatelnosti a z něj plynoucího sladkého očekávání triumfu geroje nad těmi, kteří nemají ponětí. Carter umí skákat, ale neumí nadchnout. I proto, že Taylor Kitsch je dost kýč. A také proto, že scénář se noří do slaboduchých frází a zbytečných žvástů, které korunuje i tou trochou moralizování. Není nad to, když se plácá o destruktivním dopadu společenských rozdílů ve filmu za dvě stě milionu dolarů. Slabé jsou nejen řečičky, ale i postavy jako takové - neškodné deriváty mnohokrát viděného bez nějaké zásadnější přitažlivosti. Strašně rád bych napsal, že jsem viděl okouzlující sci-fi staré školy. Ve skutečnosti jsem viděl něco, co má mnohem blíže ke Skryté hrozbě než Nové naději - a na rozdíl od Lucase nemá Stanton otevřenou pokladnici fungující mytologie. Jede na dluh, slibuje, slibuje, ale nikdy ho nesplatí... Z celého filmu mi zůstávají v paměti dva momenty: výborně zúročený flashback a pohlavek. Jenže těch Carter i jeho tvůrci potřeboval fakt mnohem víc. Tři hvězdičky z úcty k technické stránce (a snad i z úcty k odvaze vzkřísit tuhle literární mumii). (06.03.2012)

V Disney z toho chceli mať druhého Avatara, úprimne povedané James Cameron je vizionársky režisér, ktorý Pandoru stvoril špičkovo, ale u mňa aj tak vyhráva John Carter. Aj napriek tomu že efekty miestami pokrivkávajú, tak zas na niektorých miestach sú maximálne uberkvalitné. Príbeh je pútaví a asi iba po necelej hodinke stratí dych na 10-15 minút. Priznávam, pristihol som sa že som si vravel, to je klišé, to je hrozný patos, no aj vďaka Taylorovi a výbornému záveru som bol uspokojený. Komerčný neúspech je nezaslúžený. Tržby filmu TU! (19.05.2012)

V tomto případě snad ani nejde napsat nic, co by alespoň trochu mohlo navodit pocit objevnosti. Technické veletriky křísí starožitnou sci-fi pohádku, která žánrově kolísá mezi pohádkou, triviálním hollywoodským šmrncem a semtam se to - to je pravda - blýskne i vědou. Vědou ovšem natolik zastaralou a překonanou, že dnešku nemá co říci. Pokud má někdo dojem, že se jedná o jakousi adaptaci HVĚZDNÝCH VÁLEK, je dost těžké mu tento pocit vymluvit. Na druhou stranu lze tomuto opravdu dětskému výtvoru přiznat i podmínečné klady. Kromě patiny starožitné sci-fi křtěné lehce rodokapsem a klasickým dobrodružným žánrem, jak jej známe např. z CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (Žlutý šejk čtený nejen studentem, ale i jeho viditelně upoutaným profesorem) je to souvislý děj, jakž takž uvěřitelné zvraty a stále nevšedně působící 3 D technologie. V dnešní nadprodukci akčnosti, násilí a často krajně přihlouplých scénářů to zase není tak málo. (08.03.2012)

Hollywood je místem neomezených možností a nejbizarnějších střetnutí. Kovbojové a vetřelci moc nevyšli, inu, proč na diváky nezkusit Manekýny a bílé opice… Velkým plusem tohohle nepřiznaného remaku Tureckých Hvězdných válek je schopnost sebeironie v zárodečném stavu. Vtípky na vlastní účet problematizují (ovšem nevylučují) přijmutí pozice bytosti intelektuálně vysoko čnící nad předkládaným brakem. Neustálé zajímání Cartera je pro každý případ shozeno hned zkraje, hrdinova neznalost nového prostředí tvůrcům umožňuje situovat jej na úroveň marťanských batolat a „rozskočným“ akčním scénám vzhledem k vysoké technické úrovni spíše prospívá, než ubližuje, že Stanton používá živé herce, jako kdyby šlo o animované postavičky. Ze stejného důvodu je nejzábavnějším „hrdinou“ nepřetržitě naspeedovaný, půltunový čokl. Načasování zlomových okamžiků důsledně podle příručky pro začínající scenáristy, prkenné herectví a fast foodové filozofování s prosvítající snahou ospravedlnit masové vraždění (jaképak cavyky, když jde o dobrou věc a chudáka bijce pohání osobní trauma) současně lehko poslouží jako munice těm, kdo považují současnou žánrovou kinematografii USA za zlo srovnatelné s vybitím bizonů a vymyšlením Facebooku. V důsledku se střídavě můžete bavit tím, jak si film uvědomuje a neuvědomuje svou hloupost. Po pravdě, nenacházím dostatek racionálních argumentů, abych z nich mohl vytvořit štít k odrážení připomínek těch, kdo budou Johna Cartera považovat za slaboduchou slátaninu. Ty dvě hodiny velkolepé zábavy a vzpomínání na četbu dobrodružných klukovských románů z dědečkovy knihovny mi už ale nikdo nevezme. Také díky nostalgii jde protentokrát stranou nelibý pocit z informace, že něco tak průzračně pokleslého muselo stát 250 milionů dolarů. 80% (07.03.2012)

No tak tohle se teda moc nepovedlo, sice presne ten typ filmu, u kteryho bych cekal, ze me bude skvele bavit, ale bohuzel, tohle Stantonovi moc nevyslo. Sem tam zazlobi nejakej trik, vizualni stranka taky neni nejak dechberouci, ale je fakt, ze kulisy jsou docela originalni. Pribeh sam o sobe je sice jednoduchej, ale pro podobnej typ filmu naprosto dostacujici. Jenze problem je, ze to tak nejak nemuze proste chytit tempo, sem tam akce, sem tam zbytecny kecy, obcas nejakej forek, ale takhle si proste zabavu nepredstavuju, obzvlast, kdyz ma film zbytecnejch 140 minut. Herci jsou vicemene nevyrazny az nezajimavy a pobavi jen uchylackej Purefoy. Celkove sice ne vylozene nuda, ale ty 3* jsou tak akorat. (20.05.2012)