Proboha!

Kdyby se pan Maher naučil číst, možná by s údivem zjistil, že na většinu jeho otázek už bylo odpovězeno, fundovaně, zajímavěji, dokonce i na vědecké bázi. Tohle není samozřejmě dokument, ale manipulativní pokus zavděčit se za každou "ateistické většině" (nebo alespoň nemyslící ateistické většině, která taky neumí číst) - a jak vidno, daří se to. (03.03.2009)

"Paní doktorko, věříte v boha?" Tahle bezelstná otázka Bohuše z Dědictví se v různorodých tvarech vine celým filmem, který opravdu příkladně ukazuje, na jak hliněných nohou (a částečně i na porušení "autorských práv" :-P) je vlastně víra vybudována - a přesto se jí neskutečné množství lidí drží křečovitěji, než tonoucí pověstného stébélka. Náboženství (jakékoliv) vlastně vzniklo z toho, že si lidé neuměli vysvětlit celou řadu jevů (pro které dnes vysvětlení máme) a proto "stvořili" bohy (a nikoliv obráceně). Dnes už náboženství funguje jen jako nástroj k určitému zastrašení lidí, protože lidé, kteří se něčeho bojí (a skoro každý se bojí smrti) jsou prostřednictvím víry snáze manipulovatelní. Bill Maher na střídačku testuje jednu víru za druhou a odpovědi protagonistů občas, no, vlastně skoro pořád vyvolávají pochyby o jejich zdravém úsudku. Opravdu to místy může pro někoho, jako je Bill (anebo já) působit jako ryzí komedie - když třeba Portorikánec Jesus s pozlacenou kravatou bez mrknutí oka sám sebe prohlašuje za druhého Spasitele, anebo když ten pomatený rabínský kámoš od Ahmadinežáda neustále opakuje "Nechte mě domluvit"... Ale ve výsledku to vyznívá spíše smutně a strašlivě zároveň. Protože to, co se ve jménu víry děje dnes je (i bez násilí) mnohdy horší, než zvěrstva minulosti. (12.04.2013)

Zábavná úvaha nad smyslem náboženství, který není. Víra není věc církví, ale duše a mysli každého z nás. Já třeba věřím, že můj soused, alžírský fundamentální mohamrdán, který tluče palicí o zem a věří v ráj a nebe jen pro sebe, nemá ve svém krámu pro hnusné bezvěrce nějakou tajnou dílnu na výrobu bomb. Jako doplňkový studijní materiál pro zanícené hloubavce doporučuji Seidlův šprýmovný kousek: Jesus, du weisst. (30.09.2011)

Jak hodnotit rádoby dokumentární počin hloupého člověka, který mluví s podivnými lidmi? Nevím, tedy nehodnotím, jen pár slov kolem: Bill Maher klade velmi stupidní otázky s jasným cílem - zesměšnit dotazované a tenhle způsob humoru (rozuměj humoru ponižujícího druhé, nikoli sebe sama) fakt nemám ráda.... To však neznamená, že náboženští fanatici jsou mi sympatičtí. Jen dodatek: náboženství a víra spolu nesouvisí. A dodatek k dodatku: jeden výlet do Evropy (Vatikán) a jeden mimo Evropu (Izrael) jen poukazuje na tvůrčí omezenost... možná pánům měl někdo říct, že to, co se děje ohlendě "víry" (rozuměj náboženskému fanatismu) ve Státech, není tak zcela běžný standard. // (09.01.2014)

Manipulativní prasárna, která mě ovšem strašně bavila. Nehodnotím obsah. Bill Maher se snaží zpochybnit všechno a sám je neuvěřitelně radikální. Zvláště posledních 5 minut dokumentu hodně uškodilo. Ono totiž více než dokument o náboženství se jedná o vtipné pošťouchnutí do několika velmi ožehavých témat, což je naprosto bez diskuze kladem. Navíc to i zde mnoho diskuzí vyvolalo - další klad. Se spoustou nnázorů Billa Mahera nesouhlasím (vlastně možná s drtivou většinou) a jeho "dokument" je značně značně manipulativní. Ale je neuvěřitelně vychcaný, zábavný a dojem udělal. To nepochybně. Víra má klady, ale útápí jí zápory a ty nám Maher ukazuje a šikovně. Škoda jen, že Maherovi nedocházejí základní věci. Natočené je to božsky a já i jako kritik všech jeho argumentů jsem se pobavil. (24.07.2009)