Utekajme, už ide!

Utíkejme, už jde! není zase tak dobrá komedie. Ale je to především o splněných snech takových, které se nám pravděpodobně nikdy nesplní. Milan Lasica má totiž všechno, co Marián Zednikovič chce. Velký byt, cesty do exotického zahraničí, televize a krásné ženské. Je ironií osudu, že náhodou dostane možnost navštěvovat byt svého souseda. Akorát jsem nepochopil, že rodina si nedávala pozor a několikrát opakovaně se nechala zaskočit brzkým příchodem nájemníka. A pak se také říká, že kdo chce moc, nemá nic a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A ono se utrhlo. Většina ženských jde totiž za lepším. A za majetkem tím spíš. Zuzana Bydžovská pochopila, že její muž je nejprve neschopný a posléze naschvál neshání byt, takže to vyřeší po svém. Útěky do sousedova bytu jsou zároveň takovou alegorií na všechno, co jinak komunismus nenabízel. Soused disponuje lepšími potravinami, nábytkem a zařízením, hady nebo též pornem. Jinak musím přiznat, že Andreje Hryce jsem vůbec nepoznal. (15.04.2021)

Utekajme domov, už to ide zase v telke! Kedysi veľmi divácky úspešná komédia (aspoň v televízii), ktorú videl snáď každý správny Slovák. Videl som ju zo zvedavosti v aj o niečo staršom veku, kvôli oprášení nostalgických spomienok a populárnym hercom. Už mi to tak vtipné, ako za mladi, nepripadalo, čo ale neznamená, že je to možno najlepší film Dušana Rapoša. Všetci vieme, ako dopadol a že si to chlapík ani neprizná. (13.01.2013)

Našel jsem si, protože zde byl presentován, jako dost možná jediný stravitelný filmového Pata a Mata v jednom Dušana Rapoše……no a asi na tom něco bude. Sice mi asi chybí slovenská mentalita (ať chceme nebo ne, jsme v mnohém jiní), abych se dostal úplně do hry, ale minimálně cením samotný nápad a vlastně i provedení. (09.08.2021)

Čo dobrá, vynikajúca komédia s mnohými nezabudnuteľnými momentami a hláškami. Fantastické trio Zednikovič, Bydžovská a Lasica v kolotoči vtipných šľahov od chorého hada, kačičky vo vani, cez rómske péro uprostred sídliska až po sitárovú hudbu a melanchóliu každodenného života. Bodaj by ju niekedy zopakovali v televízii, hneď si ju nahrám - v časoch keď bola v TV doma, sme ešte nevedeli, že neskôr bude táto perla slovenskej kinematografie taká vzácna. (13.07.2006)

Ked som bol maly, tak tento film mal pre mna nejake zvlastne caro. Ale teraz som bol sklamany. Skor ako komedia je to taka satira. Dialogy su miestami dost nedoveryhodne a este aj zneju ako nadabovane (zrejme 'kvalitne' nahravanie zvuku na placi). Pri tomto nostalgickom pozerani na staru Petrzalku som si uvedomil, ze to bol asi aj ten dovod, preco sa mi to vtedy tak pacilo - ze sa to odohravalo v dobe a na mieste kde som vyrastal. 3 zhovievave brmbolce z nostalgie. [#139/2013] (30.12.2013)