Zem - história jednej cesty

dobře, Zdenkův učebnicový čtený výklad, který má k jakýmkoliv emocím pořádně daleko není zrovna nejlepší, co sem mohl slyšet, ale když odhlédneme od tohoto faktoru, jedná se o pěkný dokument, který ukazuje jak blízko k 12ce (a nemyslím tím rok 2012, to je zase jiná historie, teda budoucnost) jsme se dokázali za pár let přiblížit díky své absolutní ignoranci varovných signálů, které nám naše matička planeta poskytuje už tak dlouho. Tak dlouho jak si dokážeme pamatovat. Žel aby se něco změnilo, muselo by mnoho lidí změnit svoji základní přirozenost, která momentálně spočívá v hrabání se na svém dvorečku a absolutním nezájmu o vše ostatní. No a taky samozřejmě nějak přesvědčit tu vládnoucí vrstvu, jak vládu samotnou tak i všechny ty obří korporace, které Zemi bez milosti ždímají a nenechávají ji žádný prostor. Po stránce dokumentu ale ne úplně perfektní práce, hlavně díky své přílišné délce, u které prostě ani všechny ty krásné "fotografie" nestačí udržet zájem diváka až do konce. Arthus-Bertrand natočil další dokument, zapadající do trendu dnešní doby. Ale kdy se přestanou točit dokumenty a lidé konečně pochopí? Bojím se, že brzy to nebude a možná pak bude zase pozdě. Ale stále ještě zbývá jiskřička naděje. právě díky tomu nadějnému konci, kde po černočerných zprávách přišly i ty veselejší a hlavně díky překrásnému soundtracku, který mně u filmu udržel a kvůli kterému jsem se napoprvé ani nenudil, 75% (19.10.2010)

"Chtěl jsem být vědcem a stal se ze mě fotograf a kameraman", říká Yann Arthus Bertrand. "Z horkovzdušného balónu se stal ideální prostředek pro natáčení. Jeho pomalý let poskytuje dostatek času na nalezení nejvhodnějšího záběru. Nejdříve se zvolna přiblížíte a pak začnete pomalu stoupat. Přitom se před vámi pozvolna odkrývá celá krajina až k horizontu. Při fotografování a natáčení zvířat z výšky jsem objevil tvářnost zemského povrchu, ale i úsilí člověka při jeho činnostech, ať už jsou jakékoliv. Uvědomil jsem si důležitost teritorií. Když jsem se vrátil po čase do Keni, abych natáčel tento film, mimo hranice rezervace už nebyla prakticky žádná volně žijící zvířata. Za třicet let zde zmizelo 95 procent žiraf. V době, kdy jsme natáčeli tyto záběry, byli hroši opět zařazeni na seznam živočichů, kterým hrozí vyhubení. Létám už třicet let. Tyto cesty mě naučily vše, co vím. Objevil jsem při nich, jak lidé pracují, poznal jsem jejich archaická gesta, jejich políčka. Dodnes většina z nich pracuje holýma rukama. Např. čajové plantáže v Keni nabízejí neobyčejně bohatou paletu zelených barev. Na záběrech z výšky vypadají jako obrovité malířské dílo. Musím přiznat, že tyto obrazy miluji. Při své profesi se ale téměř každý den setkávám s neřešitelnými paradoxy. Jako jsou například skleníky u jezera Naivasha. Pěstují se zde květiny, které se vyvážejí do Evropy vzdálené více než 6000 kilometrů. To vyžaduje letecký transport a pesticidy na pěstování. Výsledkem je znečištění jezera a to nemluvíme o vodě spotřebované na zavlažování. Z ekologického hlediska je to hrůza. Keňané tu ale nacházejí práci. Sice špatně placenou, ale aspoň nějakou. Výsledkem je růst slamů. Ten v Nairobi je největší na světě. Když jsem kdysi opouštěl tuto zemi, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu natáčet lidi a města. Ale pokud se dnes zajímáte o přírodu, musíte se zajímat i o člověka a jeho vliv na tuto planetu. Změny klimatu jsou totiž patrné všude po světě. Po mnoha letech přemýšlení jsem se o tyto myšlenky chtěl podělit s ostatními. Proto jsem před nedávnem do mnoha zemí vrátil a natočil film 'Domov', který už zhlédlo na 150 miliónů lidí pěti kontinentů prostřednictvím mnoha médií." (28.12.2012)

Vizuálně vytříbený a myšlenkově plný dokument, který většinu času servíruje na pozadí úchvatných záběrů alarmující fakta o stavu našeho "domova". Naštěstí jsou tyto negativní aspekty lidské činnosti za poslední desítky let vyváženy optimistickými nadějemi na uržitelnost zdrojů a obecně lepší zítřky pro budoucí generace. Ve světle tohoto dokumentu pak nepůsobí některé eko-snahy EU až tak nesmyslně, že? (09.10.2014)

Po prvej časti: Zem zhora a zároveň zblízka. Chvíľu sme v Kostarike, strihom zase v Indonézii a v zápätí v Himalájach. Ako podnet na zamyslenie osožné, informačne samozrejme povrchné. Ide o to, ak vás niečo zaujme, naštudujte si. Vizuálne nádherné, až mi pripadá, že ten komentár je tam navyše. Z jedného uhľa pohľadu je, z iného je to vlastne práve o ňom. (15.10.2014)

Čarokrásné a současně mrazivé obrazy naší matičky Země z větší části snímané efektně ze vzduchu. Některé krajiny jakoby patřily do jiných světů, jiné jsou našinci důvěrně známé. Jediný problém byl s komentářem Z.Svěráka. Pro snímek nepříjemným hlasem (představoval bych si třeba Pavla Soukupa) čte školometsky didaktický komentář, který by se hodil jako výukový materiál na ZŠ. Při zavřených očích jsem se ocitl uprostřed Vyšetřování ztráty třídní knihy... Uvítal bych verzi beze slov jen s hudebním doprovodem. Každopádně příště si pustím raději komentář Glenn Closeové... (18.02.2012)