Rozhnevaný muž

Možná až příliš minimalistické krimi, kde Ventura předvádí svou kalsickou polohu tvrdohlavého nemluvného buldoka. Zde tedy bez aury nezničitelného drsňáka, což je do jisté míry i sympatické a dává prostor pro vyniknutí i někomu jinému. Podařilo se to Angie Dickinson, kterážto si mě podmanila hned svým entrée a jejíž další vstup do dění během dramaticky vypjaté chvíle o něco později  mne opravdu potěšil.  Bohužel však hlavní zápletka o složitém vztahu otce a syna mne příliš nenadchla, pouze snesitelné klišé s tragickou smrtí matky.  Pro účely náčrtu dění dobré, pro hlubší souznění s postavami završené vítáním happyendu nedostatečné. Pinoteaův realistický přístup pak v závěrečné akci dostal až lehce směšné kontury, kde se všechna vejce (kriminální gang) vcelku nesmyslně sejdou v jednom košíku, zde lesíku a jejich pochytání českému divákovi připomene geniálního inspektora Trachtu -  "tak si taky nastupte". Což u vážně laděného filmu není zrovna vítaná asociace.  Tři. (06.10.2022)

Ten krapet sentimentální závěr mi dojmy sice trochu zkazil, ale naštěstí ne tak, abych tomu ten plný počet nedal. Hodně mile mě to totiž překvapilo. Není to sice nic moc náročného, ale v rámci svého žánru to podle mě funguje skoro až dokonale. Má to skvělou a neskutečně působivou atmosféru, napínavý příběh, dobře a inteligentně gradující děj, skvělého Lino Venturu i ostatní herce a jestli mě na tom něco oslovilo nejvíc, tak to, že zde hlavní postava neustále pátrá po svém synovi a přitom chodí po všech čertech a na všemožná místa, kde se ho snaží dopátrat. Je to totiž trochu podobně vedené jako Collateral, akorát tady se nejezdí, ale spíš chodí a taky tu rozhodně nejde tolik o život, ale napínavé to je skoro stejně a ten motiv putování tu v jisté formě je taky. Takže ano, tohle si ode mě ten plný počet opravdu zaslouží. Slabých 5* (15.10.2022)

Takový béčkový příběh, ovšem s pětihvězdičkovým Venturou a sedmihvězdovým dabingem Rudolfa Hrušinského. Moc se mi líbil začátek s vrtulníkem nad krajinou, krásně uvedl následující děj a zapasoval jej geograficky. Ventura na zápase NHL, golmáni ještě se škraboškou, a takový novodobý noirek o muži, který má sakra mizivou šanci, že z toho vyvázne živý. A při tom nejde o něj. Tleskám veřejnoprávní TV, že film konečně uvedla v původním dagingu a těm chlapům z dabingfora, kteří se o to zasloužili. Jako milovníka britského filmu mě potěšil i Donald Pleasence v malé roličce "prádelníka". Finále filmu šlo natočit líp! (03.10.2017)

Starostlivý táta Lino se courá po Montrealu, pravým hákem tu a tam někomu zhmoždí čelist či járble, občas je zhmožděn on sám a než se rozvine jeho vztah s prostořekou servírkou, je vám jasné, že jediná věc, která mu může ublížit, je kanadská kuchyně.. Ventura jako továrna na přirozený respekt nemůže zklamat, nicméně prostředí z toho vysosalo ten správný francouzský spirit a Dupreho protivníci jsou jen zaměnitelné figurky na šachovnici průměrného scénáře. Při vzpomínce na Jako bumerang s Delonem či Veberovy Uprchlíky se nabízí poznatek, že francouzští tvůrci „rodinných“ dramat mají pro svá finále jakýsi zvláštní fetiš na horizont kopce představující státní hranici.. (13.04.2022)

Filmy s Lino Venturou vždycky byly (a jsou) zárukou kvality a ani v tomto případě tomu není jinak. Příběh sice není z nejoriginálnějších, ale přesto jsem si film užil od začátku do konce. Je to totiž poctivá práce, dokonce tak poctivá, že nebýt příliš ukvapeného závěrečného rozuzlení, uvažoval bych i o maximálním hodnocení. 80%. (25.12.2017)