PetrPan

Adaptace mangy asi nemohla vypadat a hlavně dopadnout jinak. Šílené japonské komiksy sice znám jen z rychlíku, ale jejich podstata, kde se jemná poetika střídá s až neuvěřitelnou krutostí tak trochu odpovídá japonskému naturelu.  Přesto mi to vyústění tady  tak úplně nesedlo, protože mi to celé  přišlo podobně prázdné jako stín nafukovací panenky. A to jsem si při básni, která  nejprve vtipně (a chytře)  začala i skončila větou "Život je.." opravdu plesal a Nozomi jsem celou dobu fandil. Nejdojemnější pak byla scéna s osamělým starcem toužícím po lidském dotyku...Přesné pokračování básně "Život je" mi vypadlo, a to jsem si jej chtěl zapamatovat, ale tak snad mi odpustíte parafrázi : Život je příběh, který nikdo nenapíše sám.. 

V krátké době opět motiv partnerského stereotypu ve filmu,  povídka z Tváre v okne  byla o stupeň hořčejší, ale ani Bočanova adaptace Párala se s partnerským soužitím nepárá a jako stereotyp rovnou  ukazuje celé to naše snažení na tomhle světě.  Nesympatické postavy, tedy kromě lehce natvrdlého  a naivního Landovského dodávají onu hořkost,  originalitu pak odlehčení v podobě pokusů o vraždy s vlastně dnes už legendární scénou kyseliny ve vaně a dojem kazí jen stydlivá kamera, kterou bych na sklonku šedesátých let v tak přísné podobě zase nečekal. Aneb trocha nahoty by Páralově adaptaci rozhodně prospěla. Pěkné (asi) čtyřky Míly Myslíkové tedy nevidno...

Stylová nabušená akční jízda, kde auta vystřihnou i trojitého salchowa, kulky létají za roh a  budoucnost se skrývá v prostěradle.  Svižná zábava pro českého diváka vyšperkovaná českými nápisy, ruským hlášením, Ladou a Václavem Klausem.  K uspokojivé čtyřce tak akorát.

Brát život takový jaký je, to není jen tak. To totiž každý neumí. Řek Zorba vás ale může popostrčit alespoň k zamyšlení se. Krutý obraz venkovského života chudých Kréťanů, či chcete-li kreténů, brzy na jedné straně ostře kontrastuje s bezstarostností bodrého Zorby, který se vetře k nesmělému Angličanovi hodlajícímu zde podnikat, ovšem na straně druhé spíš jen dokresluje tu mnohotvárnost lidského bytí, kde ve své podstatě jde jen o to, zda dokážete mít radost z dalšího dne, jenž je nám tu vyměřen.  Pětihvězdičková oslava života.

Výborný, leč pro mnohé možná trochu pomalý western na motivy Tuctu špinavců. Zběhlý plukovník Seveřanů dostane druhou šanci a s bandou od oprátky zachráněných grázlů má znovu dobýt pevnost, kterou prakticky odevzdal jižanské armádě.  Grázlové nejsou kromě Buda Spencera nijak sympatičtí a napětí mezi nimi a plukovníkem Coburnem bylo fajn sledovat.  Testosteron totiž stříká proudem a kdo je špagetami políbený, bude spokojen. Tohle drsňačení má prostě své kouzlo. Valerii si pak občas odskočí i do komedie,  překvapí i scénkou která by se neztratila v nějakém tom vidláckém hororu a na závěr nabídne slušnou bitvu plnou diska a la kulomet.  A taky bych chtěl jednou umřít jako Kojak! Někde mezi silnou trojkou a slabší čtyřkou...

Tři hořké povídky, přičemž hořkost nabývá s každou další na intenzitě. Žalobce, kde se střetává ani ne tak maloměšťáctví, ale obyčejná lidská malost (scéna s udavačským dopisem na vyšší místa je nejsilnější) s lidskou touhou po svobodě. Pěkné.  V druhé mne mrzelo jen to, že Solan ani jednou nedal do společné scény pana Högera s panem Štěpánkem, to by byl doslova velký třesk. Obhájcův příběh graduje při setkání s vypečenou rodinou, které by se zjevně ulevilo jeho smrtí. Hořké ještě o stupínek víc, nicméně pro mne nakonec z celého triptychu nejslabší. Účinkem, nikoliv kvalitou. Poslední povídka pak nejsilnější, jak účinkem, tak kvalitou. Stereotypem postižený pár, kde na jedné straně stojí rozvodový Soudce, který se rozhodl, že je šťastný a jeho dlouho pasivní žena, jejíž chvilková vzpoura ale nikam nevede.. Autentické, nadčasové  a ďábelsky nepříjemné a symbolicky až orgastické. Neřešený ale stálepřítomný zvuk tekoucí vody, stejné večery i rána..brr.  A Pešek před svým "pádem" do přeslazených dědečků vynikající! Celkově velmi silná čtyřka, kterou rád zaokrouhluji právě za tu poslední povídku směrem nahoru.

Nikoliv naivní agitka, jejíž nebezpečenství se změnilo v tréninkový snímek kritického myšlení. Formálně rozhodně zajímavý film s neotřelou kamerou i režií nesráží jen propagandistický hnůj o špinavosti a dekadenci Západu a čistotě a mravní síle Východu, ale i vcelku mdlé herecké výkony a nepříliš zvládnuté tempo, které je pohříchu právě nahrazeno oněmi formálními kouzly, na která bych za jiných okolností i bral. Za nejnapínavější scénu pak považuji očekávání striptýzu Jiřiny Švorcové, na nějž tedy SPOILER  nedojde a nejzajímavější byl agentův výcvik a la Návštěvníci.

Film postavený na herectví Joan Crawford a je to prakticky bez chybičky. Dokonale využitá krása a přednosti (oči) hlavní představitelky.  Klasický milostný pravoúhlý trojúhelník, kde se dva, ty podřadnější, vrcholy spiknou proti tomu, který svírá pravý úhel.   Hra na kočku  a myš začíná a kdo někdy viděl Toma a Jerryho tak ví, že si právě přečetl spoiler. Závěr je napínací delikatesa, kterou mi lehce pokazila jen lehce hysterická scéna u zrcadla, na druhou stranu dala dalšímu dění jiné grády. Není to čistých pět, ale to nehraje roli.

Těšil jsem se na plíživé šustění pavoučích nohou a pomalu tkanou pavučinu strachu, hnusu, plnou kokonů a možná i hnisu, vředů, krve....  a  dostal zběsilý, uřvaný  útok na věžák, kde mi pavouci místy přišli stejně děsiví jako rekvizity z krámku pro vtipálky. Arachnofobie se vůbec nedostavila, a to ani když pavoučci začali v sebeobraně (bože!) nekontrolovatelně růst. Hloupé to tedy bylo jako mnoho jiných snímků podobného ražení, zejména závěrečná přestřelka s bandou obrněných a zřejmě nesvéprávných policajtů už mne vyloženě rozesmála, ale to se pochopitelně dalo předpokládat.  Za neodpustitelné pak ale považuju to, že Vaníček nenechal sežrat celou tu smečku idiotů v hlavních rolích.

Ach, tak tohle bylo vynikající! Funkční jako romantická komedie i lehce mravokárné drama, které však přes prsty ničemníkům nedává nějak velkolepě ani srdceryvně, ale vtipně a chytře, Závěrečná obhajoba páně Coopera u soudu dodala poslední cípek do pětihvězdičkového zážitku.  Hlavní hrdina s defacto švejkovským šmrncem nádherně proplouvá světem pokrytců, lhářů a hamounů, aby nakonec skončil v náruči jen zdánlivě cynické Jean Arthur a vůbec se  mu nedivím.