Profesor odchádza

Skvěle vystavěný a v závěru i emočně silný příběh, hluboce lidské drama o tom, že nejen "pravá učenost svou učenost skrývá"... Příběh z prostředí elitní britské koleje, prosáklé povrchností, snobismem a pokrytectvím, nad kterými však nakonec stejně může zvítězit opravdová osobnost s poctivou a v skrytu dobrou duší. Napřed však je ale třeba svést boj se sebou sama... A pan profesor - ten vzdělaný, slušný a z principu své bytosti neprůbojný stárnoucí muž, léta opomíjený, zesměšňovaný a většinou neoblíbený - nakonec mohl odejít hrdě se vztyčenou hlavou. A vlastně i >najít< svou cenu a (možná?) i dávno ztracenou lásku a úctu své nehodné ženy... A nebyla to pohádka! Jen jeden >obyčejně< natočený >obyčejný< příběh... - - - - - (Poprvé viděno 28.7.2009 na ČT2, (reálný) komentář zde jako třetí - 28.7.2009) (28.07.2009)

Příjemně komorní snímek z prostředí anglické prestižní školy, malý příběh o jednom obyčejném člověku. Tentokrát na to šli filmaři jinak, vyhnuli se klišé, nepředstavili nám sympatického kantora plného ideálů, který si s přehledem získá všechny studenty. Kdepak, profesor Andrew Crocker-Harris se blíží k důchodovému věku, je přísný, upjatý, žáci mu přezdívají "Hitler" a mají z něj pořádný vítr. Výjimkou je citlivý chlapec Taplow, co se snaží kantora pochopit, váží si ho. Andrew před odchodem ze školy (kvůli svému zdravotnímu stavu) bilancuje svůj život, vidí chyby a dokáže je přiznat, jeho manželství není funkční, přátelský vztah udržuje víceméně jen s milencem své ženy a také profesně vnímá vlastní selhání, když vášeň pro staré jazyky nedokázal předat studentům. Albert Finney v hlavní roli odvedl perfektní výkon, dokázal v divákovi vzbudit patřičné emoce, zrovna tak Greta Scacchi jako jeho manželka. Velkým kladem byla i samotná škola, ve své monumentální středověké atmosféře, a její hezké, přírodní prostředí. Pomalý, přesto zajímavý, hluboký film. 75% (29.07.2009)

Zaujímavá záležitosť. Úvod snímku ma moc neoslovil, hneď prvá myšlienka čo ma napadla patrila filmu Spolok mŕtvych básnikov (1989), ktorý ma narozdiel od väčšiny vôbec nebavil. No netrvalo dlho a snímok začal predo mnou odkrývať karty a vyťahovať tromfy v podobe netradične zvládnutej vzťahovej drámy obohatenej o jedinečnú, clivo-sladkastú atmosféru. Ten smútok medzi oboma manželmi, priepasť, ktorá sa medzi nimi otvorila, kde obaja chcú niečo iné a problémy si riešia po svojom, bol miestami priam hmatateľný. Čo sa týka dejovej linky, najlepší bol samozrejme záver, v ktorom dominuje pekný monológ a akési životné bilancovanie. Veľká spokojnosť. Nadpriemer. 75/100 (04.09.2017)

I když se tvůrci pokoušeli místy až moc tlačit na city, tak skvělý Albert Finney nedovolil, aby z toho byla ubrečená srágora. Jedině jeho výkon drží film nad průměrem. Ostatní tam byli víceméně do počtu, ale fakt je, že bez nich by to Finney neodehrál. Takže řekněme trochou hudební terminologie, že mu tam vcelku slušně posloužili jako back up singers. (21.10.2009)

„Držať niekomu stranu sa nepatrí, je to neslušné“ zaznelo z úst odchádzajúceho stárnuceho profesora mladému kolegovi (ktorý naviac ho podvádzal s jeho omnoho mladšou manželkou) . No dokázali by ste to ? byť „nestranný“ ?? tak prísne , anglicky chladno až ortodoxne „nestranný“? Ten úžasný film má naschvál tak pomalý rozbeh, aby ste sa postupne nasiakli atmosférou anglického studeného snobistického prostredia vychýrenej školy, aby ste pochopili myšlienkové pochody človeka bilancujúceho čo vie a čo dokázala a čo nedokázal. Nečakal vďaku od nikoho, bol prísny na seba a na žiakov, napriek tomu si jedného získal, a zaverečným prejavom napokon väčšinu. Skvelý výkon Finneya (nepamätám si kde by tak perfektne hral) , ktorému sekundovala greta scacchi (len si všimnete s akou kamennou tvarou zahrala chladnu ľahostajnosť až opovrhnutie, keď mu „žalovala na malého študentíka Taplowa, to sa len tak nevidí ). To všetko „podmáznuté“ skvelými symfonickými tónmi Mark Ishama, Odporúčam milovníkom anglických filmov. (08.11.2014)