Nafukovacia panna

Air Doll od Koreedu pojednáva presne o tom, čoho sa tak strašne bojím. Rutina životov, neschopnosť dosiahnuť šťastie, pretože svet je uponáhlaný, pomýlený a zvrátený. Neschopnosť vytvoriť si puto so živým človekom( tí väčšinou zvyknú sklamať, alebo podviesť) vyúsťuje do meditatívnej odysei oživenej panny snažiacej sa nájsť niečo čím by sa mohla naplniť. A tým nemyslím len semenom a vzduchom. Tam, kde Koreedovi takmer dokumentaristický štýl plný statických záberov funguje - hlavne aj vďaka jeho precíznosti pri vedení postáv a schopnosti vypovedať o rôznych smutnopekných emóciach, tu nepadá na úrodnú pôdu. To je hlavne podporené žánrom. Príchuť fantasy( stretnutie so stvoriteľom považujem za jednu z najlepších scén filmu), si ale meditatívnu atmosféru nezasluhuje, hlavne v prostredí sterilného a urbanistického prostredia. Ostrý strih nesúci nás na nové miesta, do nových situácií nenecháva priestor pre väčšie stotožnenie. Samostatne silné filmové scény( opatrovanie dedka) sú zase zásluhou hereckej vyspelosti a uvedomelosti. Pre mňa niekde na polovice cesty k niečomu nezvyčajnému. Koreeda má osobnejšie a krajšie filmy. (30.08.2015)

Je to skvelá dráma z japonskej produkcie. Má veľmi zaujímavý a výborný príbeh o nafukovacej panne, ktorá ožije a vždy, keď je jej majiteľ v práci, odchádza von, aby spoznávala život okolo seba. Zamestná sa vo videopožičovni, kde sa zamiluje do spolupracovníka, ale začne si uvedomovať, že ani skutoční ľudia nie sú moc odlišní a určitú prázdnotu pociťujú všetci. Spracovanie je perfektné, ešte tých pár úvodných minút som si nebol presne istý, čo vlastne dostanem, ale mal som svoje očakávania a tie sa nakoniec prakticky aj naplnili, po oživnutí hlavnej postavy si ma to úplne získalo, spoznávanie krás života, lásku, ale neskôr aj samotu a zlé stránky života a to všetko pri skvelej, až takej melancholickej atmosfére, kde sa dej nikde neponáhľa, ale dá sa vychutnávať každý detail a približne celú prvú polovicu sa o ničom inom, ako nadšení hovoriť nedá, druhá polovica už síce o trochu zoslabne, už sa tu nájde aj niekoľko priemernejších scén, ale ako celok je to stále výborné, je tu niekoľko vynikajúcich scén, skvelých myšlienok a perfektný záver. Síce všetky tie menšie vedľajšie línie majú len malý priestor a pritom viaceré z nich pôsobia dosť zaujímavo, ale filmu to neškodí, cítiť, že sú tu hlavne preto, aby naplňovali celkové vyznenie filmu. Herecké obsadenie je skvelé, film stojí hlavne na zaujímavej a originálnej hlavnej postave a tú zahrala Bae Doo-Na dokonalo, toto je asi jej životná úloha, úžasný herecký výkon a veril som jej každé gesto, ostatné postavy už nemajú šancu sa k nej ani priblížiť, ale nikomu nemám čo vytknúť, zaujal ma aj jej majiteľ, spolupracovník a aj tých pár ďalších. Réžia a technická stránka sú dokonalé, podobné filmy sa netočia ľahko, ale toto vyšlo prvotriedne, úžasný vizuál, kde ma hlavne prvú polovicu pohltil pomaly každý záber, pôsobivá atmosféra, zaujímavo to pôsobí po emocionálnej stránke, tu nemám čo vytknúť. A chválim aj hudbu, ktorá to všetko ešte vylepšuje. Škoda tých pár priemernejších častí v druhej polovici, ale to je zároveň asi aj to jediné, čo tomu môžem vytknúť. Ani neviem prečo mi trvalo až tak dlho, kým som si konečne tento film pozrel, ale robil som chybu, jeden z najlepších filmov, ktoré som videl za dlhú dobu. 88% (24.10.2012)

Jak to, že ten mužík (Icudži Itao), který se hned v prvních scénách představí jako úchyl sexuálně posedlý panenkami, působí často tak sympaticky a hoden soucitu? Jak to, že tak zvrácený příběh plný bizarních sexuálních scén ve svém zbytku může působit tak lahodivě poeticky a kouzelně? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... A jak to, že tak skvěle vedený film s neotřelým námětem se opět, v rukou dalšího ze slavných japonských tvůrců současnosti, promění posledních 20–30 minut v jednu bizarní šílenost plnou nihilismu, extrémních zvratů, tekoucí krve i několikanásobné porce oněch úchylností? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... Někomu takový film může plně sednout jako celek, za mě škoda přeškoda toho přerodu v téměř jiný film v okamžiku, kdy už po dvou třetinách mírně přestávalo kouzlo atmosféry Nafukovací panny fungovat, protože navzdory tomu, jak mě první scény vylekaly, se mi tahle nevšední love story velké oživlé panenky hodně líbila, stejně jako výkon hlavní herečky (Du-na Bae) s proměnou od živé panenky po zralejší mladou dívku i rozjímavá poetická atmosféra ve jménu radostí z obyčejných věcí, setkání či scenérií nočního Tokia; zajímavým je určitě i „filmové“ prostředí DVD půjčovny. Škoda přeškoda, protože v právě tak poeticky fantaskním filmu bych určitě přivítal odlišné vyústění, které by nezničilo veškeré předchozí kouzlo a nepřešlo by do trpce vyhroceného bizáru. [70%] (27.01.2024)

Na pohled a poslech nádherný film, jenom je dost problém poznat, co jím chtěl básník říci. Vypráví o osamělosti, odcizení, o nutnosti mít (otevřené) srdce, ale kdyby o tom hlavní postava svým vnitřním hlasem občas nemluvila, z filmu to nijak nevyplývá. Jednotlivé scény jsou občas zábavné, občas smutné, ale ve větším celku jaksi bez pointy. Nafukovací panna ožije, začne pracovat ve videopůjčovně, zamiluje se a celé to dosti bizarně skončí. Snímek stejně prázdný jako jeho hlavní hrdinka. (13.01.2012)

Velké zklamání. Absolutně nevyužitý potenciál pojící se s námětem filmu. Tvůrci vsadili na melancholicky pomalý koncept vyrovnávání se s nabytou lidskostí. Ovšem vůbec tuto roli nezvládají. Film je to tak spíš rozvláčně nudný než melancholicky expresivní. Scéna “nedokázala jsem nafouknout Juničiho“, kdy se hrdinka opět snaží vdechnout život svému příteli, potom co ho probodla a znovu zalepila, v domnění, že je stejný („uvnitř prázdný“) jako ona, působí úplně jako z jiného filmu. Tady se dostává na povrch japonsky zvrácený nadhled, který, přiznám se, jsem od filmu očekával. V kontextu pojetí filmu tahle scéna ale působí veskrze nehodícím se dojmem i přesto, že narativní vývoj tuhle situaci do určité míry a s notnou dávkou fantazie implikuje. Další věc, kterou nemůžu pochopit, je dlouhá stopáž. Ke konci je film nesmyslně natahovaný. Za každou zatmívačkou už je cítit konec, ale tvůrci ještě přesto přidají dalších pár minut, které už by se lépe vjímaly v bonusových materiálech na DVD. Nevím, přijde mi to jako velmi rozpačité přešlapování nad výborným nápadem. [FEBIOFEST 2010] (28.03.2010)