Emma

Emma je austenovským zosobnením ženskej vnímavosti, vynaliezavosti, vnútornej hĺbky (navzdory obmedzeným konvenciám), slovnej obratnosti a osobnostného vyžarovania. Zo všetkých sfilmovaných austenoviek sála nenapodobiteľná atmosféra podtrhnutá nežným vzájomným doberaním, priliehavou iróniou, ktorá však nie je krutá a nenávistná, ale citlivá a láskavá. Brilantná Romola Garai vdýchla svojej bystrej Emme svieži dobrosrdečný podtón a jej vznetlivé emócie a citové rozpoloženia som s ňou intenzívne prežívala. Výborný herecký casting, okúzľujúce lokácie anglického vidieka, romantická hudba, záplava ľúbostných pochabostí a nedorozumení v ďalšom vydarenom spracovaní románu Jane Austen. Na tieto filmy a minisérie by som sa vedela dívať donekonečna. Mimoriadne krásne zobrazenie nevinnej dievčenskej bezprostrednosti. (21.12.2011)

Emma je nádherná. Prostě okouzlující. Milá. Vtipná. Jane Austen ve svých románech nikdy nešetřila romantikou a tato prosluněná minisérie jí vzdává holt. Tým BBC si dal velmi záležet aby Emma opravdu žila a aby nebyla jen vyšňořenou slečnou na dobové fotografii. Obsazení hlavních rolí je výtečné, Romola Garai skvěle ztvárnila rozmarnou a občas trochu nezdvořilou, ale hlavně přívětivou a laskavou příslušnici vyšší společnosti, která si ke svému štěstí nemusí dělat starosti o budoucnost a proto s co nejlepšími úmysly organizuje životy jiných. Za zmínku jistě stojí i Michael Gambon, jenž za celou dobu pronese jen pár vět, ale co slovo to perla. Doporučuji shlédnout i přidaná videa o natáčení na youtube. (25.01.2012)

Příjemný výlet do prosluněného anglického venkova, ve kterém často znějí svatební zvony a středem všeho bývají pletichy. Muset někomu popsat příběh, pak nastane problém, protože hlavní zápletku to tak úplně nemá. Od začátku jsem měla podezření (knihu jsem nečetla), že něco bude mezi Emmou a panem Knightley, ale většinou jsem mezi nimi nezaznamenala příliš emocí nebo chemie, snad až na dvě hádky. Proto mi jejich láska nepřipadá úplně pravá, ale spíše vynucená okolnostmi. Nicméně Romola Garai jako Emma zářila, snad jen ve chvilkách vypjatých emocí se mohla mírnit. Ke komu nemám výtky, je Michael Gambon, tak roztomilého staříka jsem snad ještě neviděla. I přes mé pozitivní hodnocení mne trochu mrzí, že téměř celou dobu se jen řeší dohady "kdo s kým" a tuším, že o jeden díl méně by příběh také snesl; na druhou stranu poslední díl vše vynahradil. Snad až na ne příliš přesvědčivou postavu Harriet, která byla každou chvíli zamilovaná do někoho jiného a tak působila jako nerozhodná jednoduchá husička. Rozhodně slabší 4*. (13.12.2014)

V nějakém životopisném filmu o Jane Austen si oblíbená autorka říká: "přijmou čtenáři Emmu? Je tak jiná, než Elizabeth nebo Eleanor či Marianne... Budou ji mít rádi? " Budou, právě proto, že je taková, jaká je, živá, pohotová, výřečná, citlivá. U tohoto filmu jsou mé pocity úplně stejné jako po natočení minisérie Rozum a cit- více prostoru, nové tváře, jiné prostředí, ale i tady hodnotím kladně nový přístup a snahu natočit něco jinak, přestože mnoho dialogů je daných = Jane Austen psala prakticky scénáře a tudíž se některé věty musí opakovat. Romola Garai uchopila postavu velice dobře, Jonny Lee Miller jako kritický pan Knightley mě nadchnul a za výběr herečky hrající slečnu Batesovou jsem plesala, protože jsem před zhlédnutím byla přesvědčená, že nikdo nemůže překonat tu z roku 1996. Ostatní postavy taky stojí za zmínku- Christina Cole hraje stále mrchy, paní Eltonovou si střihla dobře, přestože neříkala ono věčné "Mojí přátelé říkají, že mám dobrý vkus na..." Nebo samotný tatínek Emmy, Michael Gambon "Pan Knightley už odešel? Já jsem věděl, že to poslední kolečko už nemám chodit". A samozřejmě nesmím zapomenout domýšlivého faráře pana Eltona, kterého nejlépe charakterizuje George Knightley: "Ten muž je tak zaujatý sám sebou, až je s podivem, že se udrží na tom koni." Dodatek- tato jediná verze Emmy řeší její vztah k cestování a také krásně vykresluje, jak jí pan Knightley pomáhá a chápe, v jaké je Emma situaci- její místo je vedle otce a jeho přátel, chraň bůh aby někam jela nebo něco podnikla. (22.07.2010)

Poprvé, kdy mi hlas Jitky Ježkové lezl krkem. Ale ona za to, fešanda, nemůže. Příběh venkovské, užvaněné, nesympatické slepice, která je mezi jednookými hotovou královnou a jako taková se domnívá, že se smí vměšovat či zlomyslně strefovat do všeho, co se hýbe, ubližuje lidem pro zábavu, přitom si nevidí na špičku nosu, štěstí by nepoznala ani kdyby ji kouslo do zadku, její rozhled je omezen prvním mírně zvlněným kopcem, za kterým nikdy nebyla, ačkoli pohledná, je protivná i těm, kteří ji milují a přesto se ji nikdo neodváží poslat do háje. Skoro nikdo. Díla Austenové a jejich filmové, či seriálové adaptace si užívám, některé doslova miluju a líbí se mi, s jakou obřadnou chutí se jich Angličané ujímají. Emma má mezi knihami Jane asi nejvíc nesympatických postav, přesto je zábava brilantně popsanou tehdejší společnost sledovat. Pro mě je sice problémem závěrečné rozuzlení, jakoby bylo ušito horkou jehlou, prostě dvě linie příběhu mi nesedly, takže tuhle knihu zas až tak nemusím. Co se týče tohoto zpracování, první tři díly mě nádherně chytily, já na to čumákovala do jedné v noci, bohužel díl poslední citelně zvadl. Podobně jako předloha. Kdo se mi ale líbil nejvíc? Johny Lee Miller, škoda, že ho nevídáme častěji. Na to, že Austenová dávala ve svých knihách mužům minimum prostoru, jelikož vlastně nevěděla, jak se muži projevují v nepřítomnosti žen, tak Miller a Michael Gambon jako hypochondrický tatínek vypálili své role na vcelku malém prostoru parádně. (26.06.2020)