V pasci

Toto je presne horor, aký som už dlhšie potreboval vidieť. Na malom priestore sa rozohrala veľmi zaujímavá a napínavá hra s postavami i divákom. Film ťaží z výbornej a stiesnenej atmosféry v zaseknutom výťahu vysokého mrakodrapu. Pätica ľudí je poriadne nervózna, pretože ako sa ukáže, je medzi nimi diabol. Prečo alebo pre koho si prišiel sa postupne dozvedáme spolu s policajným vyšetrovateľom. To, že osudy niektorých ľudí sú navzájom poprepájané je zaujímavé a diváka to drží celý čas v napätí až do mrazivého záveru, v ktorom sa predstaví aj samotný diabol. Nie je to dlhé, má to švih, je to napínavé i strašidelné. Jednoducho spokojnosť. 80%. (07.05.2011)

Sedmdesát minut si to pečlivě buduje znepokojivou atmosféru, vztahy i tenze mezi charaktery, aby to pak celé místo vygradování a úderné pointy vyznělo vlastně úplně do ztracena. Škoda, protože u těchto žánrových jednohubek jsou právě závěry/pointy tím co odděluje zrno od plev; "pouze" zdařilé počiny od těch, na které bude vzpomínáno. (08.05.2011)

Krásny príklad komorného filmu, kde si Diabol pohráva s uväznenými ľuďmi vo výťahu, hucká ich proti sebe a strážnici spolu s policajtmi sa len môžu prizerať čo sa pred ich monitormi odohráva. John Eric Dowdle konečne zabodoval, aspoň u mňa určite. Atmosféra je hororová od úvodných titulkov (mesto hore nohami skvelý nápad), s výberom hercov som bol tak isto spokojný (nejednoznační (ne)sympatickí) a záver rovnako nemal chybu. (10.12.2010)

Na prvním místě musím začít obdivovat plakát k filmu - jednoduché a zárověň všeříkající. A dále: Skvělí herci a dokonale vypilované dialogy. Svižný děj a krátká stopáž. Po dlouhé době konečně zajímavý psychohoror. Hvězdičku mu ubral pouze závěr filmu. No jo, ale on ten závěr byl vlastně úplně jasný - takto vystihnout logiku lidského jednání, to se podaří málokomu. Tu pátou ještě zvážím. (13.12.2010)

Vo filme sa sice pracuje so znamymi proprietami, avsak umne. I ked priznavam, ze viac ako horor je film v mojich ociach thrillerom, t.j. pocit strachu sa nedostavil, ale pocit napatia, nervozity bol pritomny takmer neustale. Predovsetkym vdaka vybornej hudbe, nachadzajucej inspiraciu v Herrmannovi, prip. obcas aj v Goldsmithovi (Omen) ako aj faktu, ze vsetci do jedneho neznami (a vdaka scenaru aj nesympaticki) herci stazovali presne urcenie poradia "vybijanej" ich zivotov. Inak v mojich ociach prave vztah horor - napatie robi odpoved na otazku "do akej miery je nazov filmu (ne)umyselne spoileroidny" znacne relativnu. Mat film iny nazov, a ak by vdaka tomu jednou z point filmu mala byt skrz pribeh snaha o odhalenie totoznosti "vraha", tak je film vacsinou odpisany ako totalne neoriginalny, s blbou pointou. Ovsem z pozicie "umyselneho" nasadenia tohto nazvu s cielom odstranit liniu patrania "kto je vrahom", ostal pre mna ako divaka vacsi priestor prave na uvedomovanie si tych momentov dobre budujuceho napatia (nie strachu) i vdaka osvedcenym postupom. Zaroven aj posunuta pointa filmu nevyzera po kratkom uvazovani az tak "na odpis". Inymi slovami, zvoleny nazov mi umoznil sustredit sa na ine aspekty filmu, ktore som si nasledne nalezite vychutnal. (11.11.2010)