Archiv
Obsahy(1)
Josef Brzek má 73 let, když ho syn Petr odveze do Pardubického archivu Ministerstva vnitra, kde jsou soustředěny svazky StB. Chtěl sem zajet už dávno, ale manželka Věra mu to rozmlouvala. Chtěl se jen ujistit, že ti, o nichž si to myslel, byli opravdu agenti StB. Ale fakta, na která v záznamech narazil, vůbec nečekal. Zrada přišla od nejbližších, z rodiny...
Víc asi nelze o příběhu nového televizního filmu Archiv prozradit. Dramaturg Bedřich Ludvík našel tento příběh jako malou, pětistránkovou povídku, v knize Ivy Tajovské Jepičí hvězdy. Scénář napsala autorka ve spolupráci se scenáristou Miroslavem Sovjákem. Pardubický archiv, v němž Ministerstvo vnitra v roce 1997 zpřístupnilo dokumenty bývalé komunistické Státní bezpečnosti, dnes už neexistuje. Dnes je součástí Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Pro natáčení se musely prostory bývalé školy, která dnes patří Salesiánům, upraveny do původní podoby. V hektickém prostředí naší současnosti stačí pár let a už se točí retro film.
Návštěvou Pardubického archivu příběh profesora Brzka jenom začíná. Většina scén se odehrála v domku v Dolních Počernicích, který si Česká televize pro natáčení pronajala.
Tady až doposud žili manželé Brzkovi (František Němec a Emílie Vašáryová) poklidný život důchodců. Profesor se snažil opravit střechu, staral se o zahradu a ve své pracovně si přivydělával překlady. Sem se utíkal z labyrintu světa, tady měl svůj ráj srdce. Ale už nemá. Až sem dolehla ta špína z archivu. Pětasedmdesátiletý starý muž už nemá sílu se jí postavit. Chce najít viníka a pomstít se. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Tisíckrát zajímavější a psychologicky propracovanější než Hřebejkova Kawasakiho růže, která se zabývá podobným tématem, ale na zcela jiné úrovni. Zde se tvůrci rozhodli zkoumat hrdinovo vlastní svědomí a nepotřebují k tomu žádné trapné vedlejší linie a rádobyokázalé pózy. Strhující herecké výkony Františka Němce a Oldřicha Vlacha patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost na televizní obrazovce v loňském roce shlédnout. ()
Scénář Ivy Tasovské a Miroslava Sovjáka vystřižený jako z nepovedené telenovely („kdo s kým, kdy, proč“ zarámované politickým motivem). Vrcholem marnosti je ne/potvrzení otcovství. Hudba Emila Viklického prvoplánovitě tklivá stejně jako pokusy o záběry na rozervaného hrdinu uprostřed krajiny… Dvě hvězdičky za jezevčici Žofinku a hereckou snahu, která ale vyzněla naprázdno… ()
Televizní snímek Archiv nemá bohužel s televizním archívem České (Československé) televize nic společného, kdeže jsou doby skutečně kvalitní televizní produkce a časy vynikajících česko-slovenských televizních inscenací, Archiv jakoby přešel z novácké manufaktury na výrobu prefabrikovaných telenovel, a to nejen takřka totožnými hereckými tvářemi (v případě Jana Šťastného mi dokonce slovo ,,herec" připadá nepatřičné, jeho herecký výraz je jako jeho oblečení - ve všech rolích stejné... a to nemohou změnit ani herečtí mistři jako František Němec či Emília Vášáryová), ale především tou plytkou povrchností, s jakou přistupuje k tématu tak zásadnímu, jako je vyrovnání se s naší národní předlistopadovou minulostí. Jestliže takto, tak raději vůbec... ()
Maďarští Drazí zrazení přátelé, jejichž příběh se také točí kolem univerzitního profesora, kterého za minulého režimu udávali jeho kolegové, jsou po scénáristické a režisérské scéně mnohem originálnější. Snad proto, že příběh nezabírají v tak černobílé rovině a že si od tématu drží jistý odstup. I tak je ale Archiv v kategorii televizních filmů velmi slušný. A to především kvůli hereckému obsazení. ()
Herecky úžasné --ale jinak ? Když jsem musela jako malá pořád koukat na válečné filmy -nesnášela jsem je dost dlouho a teď mi přijde , že jen eSTéBácké filmy ......? Copak se pořád musí vrtat jen v minulosti ? Notabene v tak blízké -že ji vidíme pokaždé jinak ? Těším se na filmíky na téma rozkradená republika -kuponová privatizace a ták :-D ()
Reklama