Skalní v ofsajde

Tak to je teda filmové překvapení ze souseního Slovenska! Nepamatuji se, že by se mi někdy tak líbil film "našich bratrů" vyroben za dob společného státu. Tento film má tak pozitivní náboj, až to je nakažlivé. Výkony tří hlavních herců jsou uvěřitelné, především František Dibarbora (nezapomenutelná "Marjánka") táhne celý děj. Je zajímavé, že to bylo natočeno v černobílé podobě - škoda, přinejmenším ten východ slunce mohl stát za to. I tak jsem ráda, že jsem film viděla. Myslím si, že tato příležitost se už dlouho nenaskytne. (10.08.2008)

Rodina a futbal nejde dokopy a podobne ani mne nepasuje dokopy futbal a komédia. Rozpačitý začiatok a ešte viac rozpačitý koniec. Keď sa športovo založení súdruhovia VB prejavia s ľudskou tvárou, to sa ani za socializmu asi nedalo uveriť. Niektoré veci ale ako komédia fungujú, čo sa nedá povedať o zaručenom recepte mydlo+káva+krieda na horúčku. (22.06.2014)

Komedie, která v druhé půli začne nabírat na obrátkách a zvrhne se v šílenou crazy šílenost. Líbí se mně, že není poplatná své době, jako mnoho podobných snímků z počátku šedesátých let. Žádné budování se nekoná, tady jde čistě o sportovní nadšení a s ním spojené absurdně humorné situace. Nejlepší je, když se trojice kamarádů musí dostat na fotbalový zápas s Brazílií, jenže jsou zadrženi na policii a tak si musí přivodit horečku pomocí mýdla, křídy a kávy, aby je mohli odvézt do špitálu, kde by dostali injekci a hned mohli vyrazit na toužený zápas (tuhle vymakanost ještě několik let po natáčení praktikovali žáci a studenti na školách :)). Je to fakt kolikrát hodně ujetý, ale zábavný, často připomínající nějakou grotesku. Události, které František Dibarbora (Sekáč) prožívá s rodinou během jednoho týdne by se snad ani nedaly stihnout, proto je to fakt bláznivý. Nejsmutnější a tragický však zůstává fakt, že dva herci z trojice kamarádů spáchali sebevraždu. Anton Mrvečka trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy (až po smrti doktoři zjistili, že měl rozšířenou mozkovou atrofii) a v roce 1985 skočil z okna psychiatrické léčebny. Bylo mu 51 let. Arnošt Garlatty měl obrovské problémy s alkoholem a strašlivá rodinná tragédie zapříčinila to, že se oběsil v koupelně na prádelní šňůře. Zemřel v roce 1962 ve věku 45 let a Skalní v ofsajde byl jeho posledním celovečerním filmem. Přetěžké osudy.... (14.09.2021)

Počínaje Poláčkovými Muži v offsidu bylo rozhodnuto o jedné z nejoblíbenějších národních vášní. Skalní v ofsajde směle navazují a dokazují, že téma fanouškovství je stále aktuální. Ján Lacko zde ukočíroval celé trio Dibarbora, Mrvečka, Garlatty a už jen za to by měl dostat metál. Pro další generaci tu budou Ženy v ofsajdu. (31.10.2021)

Myslím že akékoľvek vyzdvihovanie tohoto snímku ako komediálneho počinu storočia by bolo prehnané, ale vzhľadom na to, že na komédie bolo Slovensko vždy tak trocha chudobné isté nadnesenie neuškodí. Film má bohužiaľ jednu vážnu chybu a to, že pre novodobého diváka stráca čaro, ktoré ešte v 60. rokoch minulého storočia fungovalo dokonale. Miestami je to totiž až príliš neuveriteľné a miestami nevieryhodné. Keď sa Dibarborova rodina vyberie hľadať chorého otecka na futbalový štadión a nakoniec skončí pri pozeraní futbalu ako keby celý vzťah tak pečlivo budovaný v priebehu celého filmu Lackovou uvoľnenou réžiou stráca svoju silu a uveriteľnosť. Ale keď pripustíme týchto pár skromných faktov, ktoré dnes jednoducho pôsobia smiešne a nedotiahnuto, jedná sa o príjemný a vtipný filmík. Trojica hlavných aktérov sa zhostila svojich úloh perfektne a ich priateľstvo prechádza tvrdými skúškami počas celého filmu, ale oni si s nimi vedia svojim spôsobom poradiť. Rovnako ma potešila mini rolička Štefana Kvietika, ktorý si tu strihol pamätnú úlohu policajného strážnika. Všetko sa to nesie v príjemnej atmosfére starej Bratislavy a rodinného života, nezmyselných, ale podarených vtipov - mydlo, kávička a kriedička, potom horúčka, stačí injekcia a všetko je zase okej. Plus musím podotknúť, že scenár je plný rôznych perličiek, ktoré dokážu naozaj skvelo rozdráždiť bránicu - veľa ľudí chodí do opery lebo sa tam spieva. No vidíš a na futbale sa nespieva a chodí tam viacej ľudí. (28.10.2009)