Vrchárka

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)

To, co v tomto filmu predvedla Sophia Loren je zazitek na cely zivot a dlouho bych musel uvazovat, zda vim o lepe zahrane zenske roli ( snad Ingrid Bergman v Podzimni sonate ), ani Fiat, makarony nebo Gianni Versace dohromady nejsou vice italsti nez tato herecka. Pokud ale budu hodnotit cely film, nemuzu dat pet hvezdicek, protoze dej nepusobi prilis kompaktne, jak krasne vystihnul Vitex a pak Zlodeji kol, Zazrak v Milane a jine De Sicovy filmy jsou si myslim o dost lepsi. (25.12.2007)

Sophie Lorenová neodhalí ani ramínko a přesto se její sex-appeal line černobílou Horalkou jako žhnoucí rudá nit, naštěstí nezůstává jen u toho a její herecký výkon je skutečně hoden tolika ocenění, kterých se jí dostalo. Pomyslnou třešní na dortu byl pak Jean-Paul Belmondo, který se snad v podobně umírněné a civilní roli ve své kariéře už neobjevil. Skutečně, herci jsou devizou téhle klasiky stříbrného plátna, škoda však snad až příliš mírné noty, kterým je celý příběh vyprávěn, útrapy války, smrt přítele i scéna krutého znásilnění pak vyzněly poněkud do ztracena.. (04.03.2013)

Sice už tu tolik věcí nebije do očí skrze skutečnost, že se to celé odehrává za války. Nefalíruje tu tolik prvků ze současnosti výrobního roku - přeci jenom chudý venkov tolik nesvádí k exhibicím současnosti. Ale pořád je Horalka mnohem více sólem Sophie na libovolné téma než čímkoli jiným. Nestat se později Belmondo výraznou hereckou osobností, nebylo by možné vnímat vedle Sophie už vůbec nic. Natož myšlenky z předlohy Alberta Moravii. Ale samozřejmě mě fascinuje skutečnost, že i po 28 letech Sophia sehrála stejnou roli v remaku. Na rozdíl třeba od Giny, která se v nové verzi Římanky stala už o generaci starší postavou. (12.10.2012)

Tento film nestárne. Zásluhu na tom má silná předloha Alberta Moravii, lidská režie Vitorria De Siccy, ale hlavně přesvědčivý výkon Sophie Loren. Ta se role hubaté, ale citlivé italky a zároveň milující a obětavé matky zhostila s takovou vehemencí, že má divák možnost prožívat její příběh s ní. Netuším jestli ji role padla jako ulitá, či zda to s takovým životným nasazením zahrála, každopádně je její Horalka nezapomenutelná. Příběhu nechybí lidskost a jakási smutná ironie toho, že to nejhorší některé potkalo až v závěru války. De Sicca už ve Zlodějích kol ukázal své sociální cítění a jeho empative vůči obyčejným "malým" lidem je vdechnuta i do tohoto snímku a dělá ho tolik reálným. Ona klíčová závěrečná scéna je natočena bez jakýchkoliv skandálních záběrů a přesto působí tak brutálně, že se člověku otvírá kudla v kapse. (21.05.2009)