Verdikt

Excelentní drama s vynikajícím hereckým obsazením.  Lorenová jako slepě milující matka, která není ochotna přijmout fakt, že by se její syn mohl dopustit odporného zločinu a proti ní  bigotní soudce Gabin, který své obžalované nemilosrdně drtí všemi možnými prostředky. Matka má však svůj plán a když je soudci unesena těžce nemocná manželka, rázem tu máme situaci, s kterou se dosud nesetkal a jeho smysl pro spravedlnost je vystaven dosud nepoznanému tlaku.  Obě herecké hvězdy tu září velmi jasně a je to velká podívaná. Scény ze soudní síně plně ovládá Gabinovo charisma a třeba při poradě s porotou jeho výstup snese srovnání s nejlepší soudničkou ever, tedy Dvanácti rozhněvanými muži a člověka až zamrazí při představě, že by tam byl. Lorenová pak  snad nešťastnou a téměř všehoschopnou matku ani nehrála, ona jí v té době byla. Ten strhaný výraz a ty oči zraněné laně... nepříjemně krásné.  A když se její vynucený vztah se soudcem postupně vyvíjí a v jedné chvíli dokonce mezi nimi přeskočí překvapivá jiskra, stává se v pomyslném souboji velikánů v mých očích nevyhlášeným vítězem. Trochu předpokládaný, ale o nic méně zdrcující, závěr pak dává Verdiktu poslední zářez do vyrytého puncu nejvyšší kvality. (20.12.2021)

Cayattovka jak vyšitá, která chtě nechtě působí "pouze" jako svého druhu příprava na o tři roky mladší majstrštyk Prožít si své peklo. Sice jiné obsazení i děj, ale přesto jsou si v lecčems (především průběhem od zdánlivě schématicky svázaného úvodu po zdrcující závěr) podobné jak vejce vejci. Verdikt však ztrácí body emocionální chladností, která je stejně tak záměrná jako stylová, ale v jedné (v té "její") ze dvou dějových rovin ne zcela vhodná. A poté i Lorenovou, která se na tu roli dvakrát moc nehodí. Nikdy své výkony nezbavila jisté teatrálnosti, se kterou někteří režiséři uměli pracovat a která k určitému typu postav i sedla; toto ovšem není ten případ. Jinak všechna čest, přesně takováto nekompromisní kriminální dramata stavící na silných postavách a jejich Sofiiných volbách jsou důvodem, proč jsou francouzské žánrovky ze sedmdesátek dodnes takovým pojmem a bernou mincí. (12.02.2018)

Sedmdesátá léta přála francouzské kriminálce. Důvodů bylo hned několik, v zemi Galského kohouta přicházeli s neotřelými náměty, patrně s pocitem, že obyčejná vražda je pro amatéry, v hlavních rolích se objevovaly herecké hvězdy první velikosti a film téměř nikdy nekončil happyendem. Verdikt je sice psychologickým dramatem, ale jeho syžet má ke kriminálnímu příběhu velmi blízko. Celému filmu kraluje Sophia Lorenová, která je nejen krásná, charismatická, ale také výborně hraje. Zklamáním je pro mě hudba, která v té době byvála výraznou složkou francouzských filmů a dokázala okouzlovat mnižství posluchačů i mimo snímek. Tahle je příliš unylá, než aby mohla někoho okouzlit i při sledování i po mnoha letech stále svěźího filmu. (14.10.2019)

Během Verdiktu se mi vybavil film Prožít si své peklo - rovněž drama matky, která se nasazuje cele pro svoje dítě, i když v jiné konstelaci než tady a ejhle, jaká náhoda - opět režisér Cayatte. Je to zážitek a člověku se až dere slza za dobou, kdy se ve Francii točilo něco takového a kdy to nebyla rarita nebo náhoda - slyšet text, který hrábne i do toho nejčistšího svědomí, a sledovat herce, jimž nevěříte, že je to "předstírání" nebolelo. (13.08.2008)

Kontemplativní drama z prostředí manipulovatelné justice skvěle ztvárněné Gabinem. Toto realistické drama si pro sebe urvala Sofia Loren v roli histrionské melodramatické italské máti, což nepřekvapí, eliminovat ji dokázal po jejím boku jen Mastroianni. A asi na tom nic nezmění ani chvála Gabina z řad odborné kritiky, která tento jeho dramatický výkon považovala za jeden z nejlepších v celé jeho kariéře. Cayatteova režie proti tomuto pojetí neprotestuje a zahrané je to naprosto perfektně. Takže přes veškerou angažovanost snímku je to především herecký koncert, ale to jistě není špatné zjištění. 85% Produkce: Compagnia Cinematografica Champion (16.12.2020)