Šťastní to lidé: rok v tajze

„Dnes jsem se probudil do nebývale teplého lednového dne. Rtuť teploměru vyšplhala až na -32°C“. (Žě by ta správná chvíle, vyzkoušet nové plavky?) Krásná na pohled, drsná na (pře)žití. Nespoutaná sibiřská tajga a místní lidé (lovci) žijící ve vzájemné harmonii, čerpající z jejího přírodního bohatství a dovedností, předávaných z generace na generaci. Pokud tedy nedojde k totální degeneraci, způsobené jejich tekutým národním bohatstvím. Den za dnem, pořád to stejné. Ta samá řehole. Osamoceni, pouze s jejich věrnými němými parťáky- sněžnými loveckými psi, kladou pasti, následně je vybírají resp. opravují a cestují na skůtrech popř. podomácku vyrobených lyžích, mezi jejich předpřipravenými a předzásobenými sruby. Během krátkého léta se potom připravují na dlouhou tuhou zimu. Prací, jak jinak. Nádherné obrazové scenérie drsné nehostinné tajgy, doprovázené nerušícím K. Badeltem a jako bonus monology, které ani náznakem nešustí papírem. Jak by také mohly....psal je život sám. Žádné přemoudřelé řeči, žádné stěžování si. Tihle lidé jsou dávno, sami se sebou, smířeni. Na stěžování si, jednoduše nezbývá síla ani čas. A ta část, s propálenými játry a vypitým mozkem, si je moc dobře vědoma, že je to pouze a jenom jejich problém resp. vina. Ostatně, to platí pro Bakhtiu, Prahu, i kterékoliv jiné místo na světě. (10.04.2014)

Slabsi 4. Za prve - protoze to kazil nejaky nesmyslny flegmaticky a neprijemny komentar v nedobre anglictine, ktery trval po celou dobu filmu (proboha proc?), a za druhe - si myslim, ze z takovehoto dokumentu (mel-li to byt opravdovy dokument) se dalo "vytriskat" mnohem vic...Posudte sami, ztraceny cas to ale neni. (03.02.2013)

Velmi zajímavý dokument o odlišném, ale svým způsobem krásném životě v Tajze. Je z něj přímo vidět, jak je tímto tématem Herzog fascinovaný a musím uznat, že se mu ten dokument (ve spolupráci s Vasjukovem) opravdu povedl, fungoval, jak měl a dobře se na něj dívalo. Osobně jsem jím tolik fascinován nebyl, proto nedávám plný počet, jenže to neznamená, že by Rok v tajze byl špatný, to vůbec ne. Já jsem si ho i tak užil a hodně na mě zapůsobila samotné prostředí tajgy - ale v to jsem tak nějak doufal. Silné 4* (23.06.2020)

"Človeku môžete vziať všetko-bohatstvo, zdravie, ale nemôžete mu vziať to, čo dokáže..." Stačilo zopár viet v úvode a už som od filmu nedokázal odtrhnúť oči. Krajší dokument o ľuďoch, ktorí sú pevne spätý s prírodou som už dávno nevidel. Je tu predstavený život obyvateľov Sibírskej dedinky odrezanej od sveta. Neexistujú tu žiadne prístupové cesty. Jedine loď a vrtuľník. Sledujeme však v prvom rade niekoľkých jednotlivcov- lovcov, z ktorých mi k srdcu najviac prirástol ten, ktorý dostáva najviac priestoru. Jeho slovami o tom, že najhoršia vlastnosť lovca je chamtivosť, si ma naplno získal. Takmer každá veta, ktorú vypustil z úst, by sa dala vytesať do skaly. Súhlasil som s ním absolútne vo všetkom. Nádherný vizuál sprevádzali životné múdra z úst lovcov a dozviete sa veľa zaujímavých vecí o prírode, o prežití v nej, ako si vyrobiť skvelé lyže, či kanoe z jedného kusa dreva... A aby toho nebolo málo, film sprevádza hudba Klausa Badelta! Je zaujímavé, že tak nádherný film o ruskej tajge musí natočiť Nemec W. Herzog. Skvelý film, skvelý soundtrack. 100%. (17.09.2013)

"Je posledního prosince. Neobvyklé teplo, jen 33 stupňů pod nulou." Syrová výpověď o životě uprostřed Sibiře, kde je absolutní svoboda člověka vykoupena jeho tvrdou prací v extrémních podmínkách. O lidech, kteří zde žijí, se dá ale říct, že jsou naprosto svobodní, protože si tento způsob života zvolili sami a vyhovuje jim. A proto o nich lze skutečně prohlásit: Šťastní to lidé. Ke zhlédnutí zde. (14.12.2013)