Fontána pre Zuzanu

Tohle je pro mě neskutečná nejen nostalgická, ale i srdcová záležitost. Kdo (v té době) nežil na sídlišti, asi nepochopí. Mám tenhle film hrozně rád, protože je o ulici, o lidech, o prostoru a době. O tom kratičkém úseku v lidském životě, kdy mizí dětství a začíná mládí, který je zcela nevratný a poštěstí-li se, je hrozně fajn. Je o té zvláštní ponurosti lidské existence (prakticky žádná z výrazných postav filmu není šťastná, a celé to prostředí působí spíše chmurně - alkoholici, svobodné matky, dívky bez budoucnosti, prakticky robotické existence [ten zvláštní milostný párek motorkářů v černém, který možná je šťastný, ale jejich štstí postrádá jakýkoliv projev života], nešťastné matky, hledající se dívky a chlapec, který tvrdě naráží na realitu života - fotr chlastá, dívka zraje dříve než ona, vidina hudební kariéry se rozplývá, zůstává jen ta automechaničina. A kromě toho je ten film plný skvělých věcí. Ponurá a přesto živoucí sídlištní atmosféra. Parádní hudba a k příběhu padnoucí texty. Robo Grigorov drsný tak, že by se před ním Chuck Norris vyděšeně krčil v koutě. Holky se zarostlým podpažím. Tenisky, které má na sobě Vejmělková, když lezou do sklepa, pro které bych dneska zabíjel. Vejmělkové diskotékově-taneční choreografie. Když spustí TA píseň, nejlepší československý oplodňovák všech dob, vstávají mi i chlupy v nose a uších. A ten konec, ten konec!!! Prostě parádní záležitost, která vůbec nestárne a neokouká se. Rozhodně si chci přečíst román, podle kterého to bylo natočeno. (18.04.2015)

Duchovní otec série Dušan Rapoš nikdy žádný velký talent nebyl. Naopak jeho projekty byly pro kritiky i diváky příliš snadným terčem. Překypovaly ale takovým množstvím mizerných dialogů a zoufalých nápadů, kterým ještě zoufaleji chyběla dramaturgie, že si za to může sám. Scénář jednoduše připomíná šňůru, na kterou jsou navlečené korálky drobných příhod nevyrovnané úrovně. Jednička nicméně přilákala úctyhodný počet diváků, což ji vyloženě předurčovalo za jasného kandidáta na pokračování. A nejednoho diváka to muselo potěšit. Sexy Vejmělková, fajn hudba a jedna vyschlá fontána uprostřed sídliště. (05.12.2021)

Je to takový slovenský předchůdce Discopříběhu a docela povedený. Rapoš tu ještě potlačil svoje sklony ke kýčovitosti (které po revoluci propukly naplno) a dokáže některé melodramatické momenty shodit vtipem. Hudba je výborná, bez ní by ten film nebyl ani ze čtvrtiny tak dobrý. Zajímavé je, že režisér většinu herců nafasoval v Ostravě. Vejmělková je krásná, ale tady mi moc sympatická nepřišla, to spíš Jiří Bábek, který se později bohužel moc neuplatnil. (07.07.2009)

Dušan Rapoš patrí medzi slovenských režisérov, ktorí sa snažia svojimi filmami upriamiť pozornosť na väčšinového diváka. Nazdávam sa, že slovenský film by mal predsa len kráčať cestou autorských filmov, ktoré si nájdu síce menšinového, ale spokojného diváka. Príbeh bol veľmi jednoduchý. Nie je mu čo zazlievať, pretože relatívne verne okopíroval život na sídlisku a zopár krátkych lások. Samotné scény však pôsobili často dezorientovane a niektorí herci boli s kamerou v čase natáčania zrejme vo vojnovom stave. Motorky sa mohli stať vynikajúcim doplnkom filmu, ale pričastá "frajerina" z nich spravila gýč, na ktorý sa naozaj dalo dívať len s prižmúrenými očami. Hudba by ušla, keby sa niektoré z piesní neopakovali do nemoty. Bolo problémom pre tvorcov vytvoriť ďalšie tri, štyri piesne, ktoré by soundtrack trochu oživili? Dialógy boli príliš okaté, predvídateľné a tým pádom nudné. "Ak nie si moja" Vaša Patejdla, niekoľko pokusov o zaujímavé zábery(napr. padajúce roztrhané papieriky, či západ Slnka počas Mopedovej), pohľadná Eva Vejmělková, blúdenie Nemožnej po svete dokonalých, či čiernobiely záver patria do okruhu dôvodov, ktoré Rapošov druhý hraný film vytiahli zo samého filmového dna. Réžia totiž nedokázala skĺbiť teenagerskú romantiku so životom na plné obrátky. Najmä preto vznikol guláš, trochu štipľavý, ale predsa bez korenia. (06.10.2006)

Ohromná ubíjející sídliště co vyrostla za komunistů a první lásky puberťaček a zkušenosti s kluky. Dokonce si vzpomínám, že jsme na to šli se základkou. My těžký frajeři ze sedmý jsme už samozřejmě věděli,(od těch co na tom už byli), že si Evička sundá tričko. V dobách kdy nemálo kluků bylo vydřenejch z Angeliky to byla mňamka, zvlášť kdy se dávala hvězdička před filmem snad u každý kriminálky. Zpátky k filmu, kromě nostalgie z dětství vzpomínám, že se mi líbily i ty písníčky. Na letním táboře poté vypukla "móda" a nosily se dudlíky kolem krku a kdo měl navíc tenkou kůžičku kolem zápěstí to byl úplný king. (14.09.2015)