Láska

Přesný, precizní, stroze úsporný, krok za krokem ostře sledující vývoj poměru fyzických a psychických sil a tlaku emocí a rozumovosti, až už víte, tohle není film, tohle je cezení hluboké zkušenosti všech zúčastněných skrze plátno, tady se vyslovuje nahé, bezbranné čelení nevyhnutnosti (sebe)ztrát a (sebe)nálezů, kam až ještě lze. *** A jak jste fascinovaní a vyčerpaní, pořád jako by vám přece jen něco chybí, dráždí vás ta preciznost, protože tohle přece ještě není film.... a pak, když je dosbíráno, když jste vy sami utahaní, jako byste za ty dvě hodiny zúčastněně prošli s nimi tím nevyhnutelným úpadkem sil, schopnosti a ochoty, vůli a lásce navzdory, navzdory vzdoru, když už je téměř po všem, máchnutím kouzelného proutku přes patnáct posledních minut se z toho jako zázrakem navíc stane film, vyloupne se příběh, který je třeba si ještě přes veškeré vyčerpání bleskurychle poskládat - jako dovršit život, když už jste se stejně jako oni vydali ze všech sil - Haneke ještě rozhodněji než dřív nutí diváka k dokonalé účasti, k absolutnímu podílu na zobrazovaném gradujícím, a zase vytvořil nový formát, po Bílé stuze si opět nově hraje s příběhem, s vyprávěním, se způsobem, jak stvořit originální děj, v situaci a v momentě, když už to nečekáte, a donutí vás pocítit, jaké to je, vydat se ze všech sil, a vzedmout se k novému vzepětí, abyse učinili zadost smyslu filmu, smyslu svého bytí v kině, smyslu svého života. *** Scény se stříháním květů, lapáním holuba. Gradace nemohoucnosti. *** (29.11.2012)

Doposud žádný podnět mě nedonutil přemýšlet o stáří tak moc, jako to udělal Haneke. Jeho dokonale promyšlená strohá forma až sadisticky roztahaných záběrů poněkud nezajímavých aktivit ve filmu podtrhává zdánlivou emocionální prázdnotu hlavních hrdinů, kteří však žijí plnohodnotný a důstojný život. Tuto skutečnost naruší první mrtvice, která zahájí postupný rozklad všeho v závěru života hlavních postav a právě Hanekeho minimalistická forma bylo to, co ve mně vyvolalo až mučivý smutek, který byl ale překvapivě apatického charakteru. Takto silnou autenticitu si pamatuji naposledy u Entre les murs. Mrazí mě v zádech.. (06.02.2013)

Pro mě osobně Hanekeho prozatím nejnormálnější dílo, celkově jeho 8. mnou zhlédnutý film a tradá, poprvé za 5*! Láska se ovšem vydává trochu jinou cestou než jí podobné snímky, citově nedojímá, nevydírá, stejně tak se však ani nesnaží o humor, zlehčení, volí střední cestu, tj. prostý přístup k věci tak jak se má, žádné (zbytečné) emoce navíc. Film sází na opravdu výbornou hereckou dvojku, která svým civilním a v pravdě docela úsporným, ale naprosto přesným herectvím dokáže utáhnout celý film. Haneke nás diváky žádné scény či momentu neušetří a stopáž tomu odpovídá, film rozhodně nikam nespěchá. Přesto Láska publikum nenechá nudit, už jen proto, že postupující nemoc se prostě čím dál víc projevuje a maskéři na ní také odvedli slušný kus práce. Konec byl zřejmě nevyhnutelný (i když úplný závěr jak jinak pro Hanekeho než nejasný), přesto jsem cítil naprosté smíření, ale ne z citového návalu-„Poplačeme si, ale jo, vlastně je dobře, že to tak dopadlo“, film mě na něj totiž připravoval celou dobu. Láska samotná by byla za solidní 4*, ale tu min. půl hvězdu navíc musím dát za způsob, jakým bylo stárnutí, nemoc a vztah mezi manžely vyjeven. Někdo ho možná nazývá chladným, avšak mně přijde o dost uvěřitelnějším a přijatelnějším než kdyby se podobného tématu chopili američtí tvůrci, kteří by na konci pravděpodobně balancovali mezi citovým vydíráním a patosem. A o tom tenhle snímek není. (25.01.2013)

Neviem či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, ale pre mňa bola "Láska" veľkým sklamaním. Film dokonale zvládnutý či už z hľadiska vizuálneho, atmosferického či hereckého. Jeho chladný odstup a pomalé planutie sú riaž v poriadku...vlastne všetko by bolo v poriadku, až na to, že ja mám s týmto konkrétnym filmom v takejto podobe problém. Takže v tomto prípade to budú u mňa len 3* (70%). (17.01.2013)

Film z roku 2012, treba očakávať presvedčivé herecké výkony, najmä od herca a herečky, ktorí nie sú nováčikovia, sú to veteráni filmu a hrajú na sklonku svojich životov pre nich aktuálne záležitosti. Po tejto stránke niet, čo vyčítať. Film by som odporučil najmä mladšej generácii, aby si uvedomila ako môže život dopadnúť, ako niekedy končí a zamyslieť sa nad tým, ako dožiť posledné chvíľky života. Film vyzeral veľmi dobre. Jeho rozdelenie, kde do súčasnosti do stredu deja umiestnili udalosti posledných chvíľ života jednej dvojice celé doplnené predstavami nebolo nič nové z hľadiska postupov, ale filmu sa to hodilo. Zarážalo ma to ticho, čím chcel zrejme režisér zvýrazniť dej. Myslím, že takýchto filmov bude pribúdať, keďže takzvaná západná časť sveta starne. Nemám rád, ak sa všetko ženie do depresie, tento film mi je v dnešných dňoch blízky, lebo jedna z hlavných postáv tu dostala viackrát mŕtvicu, ktorú pred niekoľkými dňami dostal aj môj dedo. S tou stratou lásky, súcitom to takto dopadnúť môže, no keďže som proti eutanáziám a iným vraždám, tak ma to zamrzelo. Keby ste videli mojich starých rodičov a ako sa babka stará o dedka, ako sa majú radi, tak by ste pochopili, že skutočná láska vie byť na celý život a že tu sa stala niekde chyba. Koniec bol v tomto filme úplne pokazený, nič mi nedal, proste to bolo len také mechanické dožitie a naozaj by ma zaujímalo ako dopadol on, či sa niekde zabil alebo čo sa s ním stalo. Francúzština nie je môj obľúbený jazyk a tak v tomto zmysle som si to tiež pretrpel, ale to nie je dôvod znevažovať, proste by som si ten film vedel predstaviť aj inak než opis toho, čo sa deje v mnohých domácnostiach, to bolo len sfilmovanie reality, o skoro nič viac, a o skoro nič menej, je to mierne lepší priemer. (18.04.2013)