Rozchod Nadera a Simin

Tak autentické herecké výkony všetkých(!) zúčastnených sa v európskych a tobôž nie v amerických filmoch len tak nevidia. Rozchod je právom ospevovaná dráma, pretože má v sebe množstvo momentov "ako zo života" a je úplne jedno, že sa odohráva v kultúrne "cudzom" prostredí, pretože ľudia sú vo svojej najhlbšej podstate taký istý. Krásny a smutný film zároveň, pričom celkový silný dojem ešte zvýrazňuje geniálny posledný záber... (02.08.2012)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 24 - Írán. Film, jenž atakoval moje vedoucí Rumunsko, ale zůstává zatím těsně druhý. Rozchod Nadera a Simin dokazuje, že i film, v němž nejsou akční scény, násilí a sex, dokáže strhnout neuvěřitelným způsobem a během 120 minut vůbec nenudí. Všichni tady v ČR v teple našich domovů víme úplné hovno, jak to v Íránu chodí, takže já se rozhodně zdržuji výkřiků do tmy typu, že je v Íránu takové a takové právo, takové a takové zvyky, a že ve filmu bylo něco přiklášenou, upraveno, cenzurováno. Jsem imunní vůči mediální masáži, že je Írán nebezpečný a ohrožující světový mír atd. Mně se to jako film moc líbilo, je velmi podnětné a obohacující sledovat očima Středoevropana konflikt dvou manželských párů, který neustále graduje a přemýšlet, jak by se takový konflikt odehrál v ČR, Německu, Francii. Nejsilnější stránka filmu alespoň pro mě tkví v tom, že jsem vnitřně nepovažoval ani jednu postavu za vyloženě kladnou ani za vyloženě zápornou, což je nanejvýš realistické, protože nikdo z nás není ani anděl ani ďábel. V jednu chvíli jsem soucítil a fandil jedné postavě, v jiné situaci se moje preference obrátily. Proto jsem taky rád, že na Berlinale rovným dílem ocenili všechny čtyři hlavní protagonisty. Pokud se nemýlím, je to asi druhý íránský film, jejž jsem v životě viděl a z obou filmů mám velmi dobrý pocit. (24.04.2015)

Oscar pre najlepší zahraničný film je nepochybne v správnych rukách. Irán sa z filmu zdá byť pre našinca prekvapivo civilizovaná krajina, narozdiel od vojnovej zóny v Iraku. Tvorcovia mali v rukách výborný scenár a to je vždy polovica úspechu. Napriek tomu, že film je výlučne konverzačný, nebolo potrebné dej nijako umelo dramatizovať. Herci a situácie, do akých sa dostali to zdramatizovali až-až. Zvedavosť a napätie z toho ako to skončí, svedčí o správnom prístupe a práve takto kvalitné filmy potrebujeme ako alternatívu k väčšine(nie všetkým) filmom made in USA. Záver mnohí označujú za výborný a ja sa musím pridať. Je vážne skvelý. Môj prvý Iránsky film a hneď takáto bomba. Nemám, čo by som vytkol.100%. (23.01.2013)

Přiznám se, že nadšení z vlny íránských snímků, která se před pár lety přelila světovými festivaly a přiměla spoustu cinefilů mluvit o íránské kinematografii s bezbřehým uznáním, mi není vlastní a nad několika oceňovanými íránskými kousky jsem spíš krčil rameny, takže k oscarovému Rozchodu jsem přistupoval s opatrnou skepsí. Naštěstí zbytečně. Rozchod je neokázalé psychologické drama, které je na hony vzdálené polopatistické produkci amerického mainstreamu. Vyhýbá se přímočarému aktivismu, ale nenápadně, zato neobyčejně účinně, analyzuje systém prostřednictvím jedné rozpadající se rodiny. V evropském prostředí by se tenhle film mohl připodobnit k zásadním kouskům polské éry morálního neklidu. Chudoba, náboženský radikalismus a ženská otázka, nikoliv masový, ale pod rouškou institucí, konzervativních tradic a všeobecného pokrytectví neustále probublávající pocit frustrace z autoritářského náboženského režimu a kulturní izolace (hrdinka filmu se chystá emigrovat a je kvůli tomu ochotna obětovat své manželství a dokonce riskovat i odluku od své dcery). Malý velký film, který dokáže s chirurgickou přesností zasáhnout na citlivém místě a vyvolat silné emoce. Celkový dojem: 95 %. (06.12.2012)

Môj prvý film z iránskej produkcie a rozhodne neľutujem. Síce ma dosť prekvapuje, že o samotnom rozchode Nadera a Simin to takmer vôbec nie je, to je tu na úplne poslednom mieste, ale to v konečnom dôsledku vôbec neprekáža. Až na to, že mi dej prišiel trochu priamočiarejší ma to dosť bavilo, či už samotná súdna línia, ale aj s tým súvisiace vzťahy medzi dvomi rodinami. Veľkým plusom je nepochybne aj skvelý výber postáv, tu mi skutočne všetky postavy prišli zaujímavé a navyše aj dosť sympatické, takže som si k nim nemal ani najmenší problém vytvoriť vzťah a hlavne vďaka nim mi tie dve hodiny prešli dosť rýchlo. A ideálne mi sadla aj réžia. Ale zaujalo ma, že tú odlišná mentalitu, ktorú som očakával som si takmer ani nevšimol, lebo nič mi neprišlo až tak zásadné, aby som si niečo zlé pomyslel, či už o samotných ľuďoch alebo aj celom systéme. Takže skutočne príjemný filmový zážitok. 78% (18.08.2015)