Réžia:
Ron HowardScenár:
Peter MorganKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Chris Hemsworth, Daniel Brühl, Olivia Wilde, Alexandra Maria Lara, Pierfrancesco Favino, David Calder, Natalie Dormer, Stephen Mangan, Christian McKay (viac)Obsahy(2)
Populárny, charizmatický a príťažlivý britský playboy James Hunt (Chris Hemsworth) už ani nemôže byť väčšmi odlišný od svojho súpera, rezervovaného a puntičkárskeho Rakúšana Nikiho Laudu (Daniel Brühl). Ich rivalita sa začala na pretekárskej trati Formuly 3. Už tu medzi sebou ostro súperili, kým cieľavedomosť a priam chirurgická presnosť za volantom nedoviedli Laudu až do Formuly 1, kde sa zakrátko stal pilotom číslo jeden v špičkovom tíme Ferrari. Onedlho si aj nespútaný zlatý chlapec James Hunt vybojoval miesto vo Formule 1 a získal si obdiv svojho národa, keď po dramatických udalostiach na pretekoch v Tokiu, ktoré sa konali v hustom daždi na zaplavenej trati, uchmatol Laudovi titul majstra sveta a dokázal kritikom aj sebe, že za jeho štýlovým zovňajškom sa skrývajú aj skutočné športové schopnosti. Neúprosné pravidlá a súperenie v nebezpečnom svete pretekov najrýchlejších monopostov na svete doženú Hunta a Laudu až na samotný okraj ich fyzických a psychických schopností. Prichádzajú posledné preteky sezóny a obaja muži vedia, že k titulu nevedie žiadna skratka a nesmú si dovoliť žiadnu chybu. V tomto športe urobíte chybu a ste mŕtvi... (TV JOJ)
(viac)Videá (36)
Recenzie (2 346)
Pro mě osobně velmi nečekané překvapení. Kontrast dvou hlavních charakterů je dobře prodaný, i když některé dialogy šustí papírem. Nejvíc mě pobavila scéna se stopováním v Itálii a jako hlavní úspěch filmu považuji, že jsem se furt nemohl rozhodnout komu fandím.Oba charaktery byly fakt naprosto rovnocenné. Jako přidanou hodnotu beru, že jsem film viděl s tátou a ten mi při projekci šeptal tenhle pak taky umřel, tenhle už je mrtvej, tenhle se vyboural a ochrnul atd. Fakt chlapáckej sport. ()
Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. ()
Rivalové nejsou o Niki Laudovi, Rivalové přímo jsou Lauda. To přirovnání se nabízí samo. Slavný formulový závodník je zde popsán jako precizní technik, suchar odhodlaný svou pílí a odhodlaností získat to, co jeho oponent zvládá ukořistit spontánností a charismatem. Připomíná to obráceného Amadea, v němž génius průměrnosti materiálně prohrává, ale morálně vítězí nad horkokrevností a radostí ze života. S trochou jízlivosti se nabízí, že něco takového musí být tajným snem Rona Howarda. Celou jeho režijní kariéru prostupuje preciznost ve všech ohledech. Dobře volené postupy ozkoušené mnohými před ním. Mnohdy padne jeho úsilí co nejdůstojněji a nejdůsledněji zpracovat námět na úrodnou půdu (Duel Frost/Nixon, Apollo 13), jindy se stane fatálním omylem (brownovské adaptace, Grinch) a jindy zdrojem nekonečných debat, jde-li o umění, nebo zbabělý mustr (Čistá duše). Čekat, že se Howard změní a začne experimentovat, by bylo stejně pošetilé jako chtít po Hansi Zimmerovi, aby složil ještě čtvrtý hudební motiv, který by přidal k těm třem, co už dvě desetiletí dokola opakuje. Ani jeden nemá k posunu důvod – jejich formální zbabělost a ničím nerušená sázka na jistotu jim přinášení většinou uznání a řadu obdivovatelů v divácích, kteří oceňují, že v kině uvidí či uslyší přesně to, co si přáli. A tentokrát to oceňuji i já. ()
Ron Howard je specialista na příběhy skutečných (většinou i žijících) legend z různých oborů. Od kosmonautů, přes matematika, boxera a žurnalistu se propracoval až k pilotovi formule jedna. Pilotovi, jehož příběh jsem kdysi sledoval a prožíval dost intenzivně. Proto jsem se na film těšil a zároveň jsem se trošku bál, co s tím vším Howard provede. ... Obavy byly rozptýleny téměž stroprocentně. Daniel Brühl Nikiho Laudu nehrál, on se jím stal. A Ron Howard mě dokázal vrátit v čase a umožnil mi osudy naprosto vyjímečné osobnosti motorsportu prožívat na vlastní oči. Skvělý film. ()
Formule 1 mi absolutně nic neříkají, a o to více mě překvapilo, že mě film (alespoň v době závodů) dokázal dokonale strhnout. Ty litry napětí a adrenalinu, co mi Howard, Zimmer a spol. v těch chvílích pumpovali do žil, jsem už dlouho u žádného filmu nepocítil. Naštěstí se souboje rivalů přenášely i mimo svět sjetých gum a řevu motorů, dialogové, ale ještě častěji oční výměny obou hrdinů rozhodně stály za to (ostatně hodně výmluvné byly i u Nikiho a jeho ženy). A od začátku do konce jsem věrně fandil Rakušanovi, i když je fakt, že se tvůrcům postupně podařilo sympatie částečně vyvážit, což bylo jedině ku prospěchu věci. Jen ten mírně natahovaný konec mě už tak nenadchl, za něj strhávám půl hvězdy dolů, takže celkově to vidím na slabší plný počet. ()
Galéria (65)
Zaujímavosti (80)
- Niki Lauda istý čas s Jamesom Huntom dokonca býval, keď bol v Londýne. (Black3R)
-
V 70. letech byl ročník 1976 jedním z mála, v němž žádný pilot F1 nezahynul. Jinak bylo obětí poměrně dost: 1970 - Piers Courage (GP Holandska) a Jochen Rindt (trénink na GP Itálie); 1971 - Jo Siffert (nemistrovský závod F1 Victory Race); 1973 - Roger Williamson (GP Holandska) a François Cevert (trénink na GP USA); 1974 - Peter Revson (test před GP Jihoafrické republiky) a Helmut Koinigg (GP USA); 1975 - Mark Donohue (trénink na GP Rakouska); 1977 - Tom Pryce (GP Jihoafrické republiky); 1978 - Ronnie Peterson (GP Itálie) a 1980 - Patrick Depailler (test před GP NSR).
Na list obětí se v roce 1977 zařadili ještě Brian McGuire (závod série Shellsport), Carlos Pace (letecké neštěstí) a Mike Parkes (silniční nehoda). Zapomenout nesmíme ani na dvojici Graham Hill a Tony Brise - letoun dvojnásobného šampiona Hilla s prakticky celým jeho týmem po návratu z podzimních testů v Le Castellet se nejspíš kvůli navigačnímu omylu a námraze no stroji zřítil a nikdo z posádky nepřežil.
Smutný seznam obětí v "Zeleném pekle" (titul této trati "udělil" trojnásobný šampion Jackie Stewart), zahájil v roce 1928 československý závodník Čeněk Junek, manžel naší nejslavnější závodnice Elišky Junkové-Khásové. Prvním pilotem F1, který tu přišel o život, byl při tréninku na Grand Prix 1954 Argentinec Onofre Marimón. Dalšími oběťmi byli Brit Peter Collins (1958), Holanďan Carel Godin de Beaufort (1964 - zemřel na následky zranění) a John Taylor (1966). Život tu ztratili další jezdci F1 Georges Berger (1967) či Gerhard Mitter (1969 při závodě F2). Do Laudovy nehody tu přišlo o život 51 automobilových nebo motocyklových závodníků. (Robbi)
- Film mal pôvodne režírovať Paul Greengrass, no kvôli natáčaniu snímky Kapitán Phillips (2013) musel svoju účasť odrieknuť. Až následne sa o projekt začal zaujímať Ron Howard. (m.a.t.o.)
Reklama