Deň nezávislosti: Nový útok

V akčnom sci-fi sa stretávame ako so starými známymi, tak s množstvom nových tvárí. Medzi klady filmu patria prepracované počítačové efekty, na ktorých sa nešetrilo a občasné vtipy, nielen od Goldbluma, ktoré uvoľnia napätú atmosféru. Na druhú stranu, herecké výkony sú priemerné, dunivá hudba rovnaká ako všetky soundtracky apokalyptických filmov, dej predvídateľný. Emmerich určite odviedol dobrú prácu v prvom Dni nezávislosti, kedy novo uchopil žáner katastrofického snímku, avšak druhé dieli spravidla bývajú slabšie. Boje sú zintenzívnené epickou hudbou a prehľadne zachytené kameramanom. Na pozadí bojov sledujeme aj sebaobetovania a milostný príbeh, ktorý nesmie v správnom letnom blockbustere chýbať. Ako som si všimol, ostatní recenzenti na Independence Day: Resurgence nakydali pekných pár kôpok hovien. Až toľko, že som skoro zvolil pozretie iného filmu. Ale to by som urobil chybu. Dvojka dvadsať rokov starého originálu má všetky cnosti, ktoré môže americký film mať. Nový útok nie je výnimkou. Dobrá voľba na odreagovanie s popcornom v ruke. (08.09.2019)

Škoda, že jsem to neviděl dřív než Pád Londýna. Tak 90 % komentáře by sedlo sem, vč. porovnání prvního a druhého dílu. Tedy, nejen že to za těch 20 let ubralo na inteligenci (v roce 1996 bych si nemyslel, že je něco takového možné), ale navíc pozoruju, jak je u podobných fláků pro tvůrce stále obtížnější zachovat alespoň základní smysl pro dramatično, gradaci děje, představení postav a vývoj jejich vztahů, prostě pro to, co dělá příběh zajímavým. Celé to globální ohrožení tady divák leda prozívá, reakce na zjevení se nové hrozby jsou tak na úrovni "nojo, chlápci z vedlejší vesnice jsou tu zas, jdem se porubat do hospody", ani v rámci možností nefunguje pocit ohrožení, globální paniky, katastrofy, přemýšlení nad protiakcemi a tak dále. Lidi mají 20 let k dispozici odpovědi, které objevují až těsně před útokem, než stačí prezidentová něco odpočítat, tak je vybudovaná obrana v p*č*, přičemž se nezdá, že by to komukoli vadilo. I ty střety mezi "námi" a "jimi" byly dokonce v porovnání jedničkou někde na úrovni té hospodské bitky. Popravdě takový film není výzvou ani co do popravy komentářem za ranního úsvitu před nastoupenou jednotkou. (25.06.2016)

Aby bolo jasné, prvý diel mám rád, ale nikdy som ho nepovažoval, za niečo extra. No a druhý diel je na tom presne rovnako. Je to skoro doslova updgrade prvého filmu a mám pocit, že keď sa to točilo alebo písal scenár, tak sa fakt rátalo iba s tým vylepšeným po trikovej stránke. No nemôžem sa sťažovať, že by som sa vyložene nudil, pretože Emmerich tie deštrukčné akcie vie tak, ako nikto iný, no na druhú stranu keď vidím, ako premrhali šancu na dobrý film, trošku ma to štve, pretože hlavnú úlohu to hrajú Emmerichové akcie. Potešilo ma, že sa vrátili staré známe postavy, aj keď niektoré fakt iba na chvíľku. Na druhú stranu keby sa im venovali a nemali by ich iba na pár momentov, bolo by to určite lepšie. Staré postavy okrem Goldbluma moc neoslovia, len potešia a nové naopak zas neprekvapia. Tak isto je na tom aj príbeh, ktorý doslova kopíruje prvý diel iba vo väčšom. Najväčšie mínus je asi kopírovanie a šablónovitosť, takže sa dá na to akurát fajn pozerať a ničím vás druhý Independence Day neprekvapí. Okrem akcii ako som spomínal, tie sa vydarili s efektami nadmieru a to je presne ten dôvod, prečo ma ten film bavil. Rovnako ako prvý diel, tak aj tento trpí Amerikanizmom a blbým scenárom. Pre mňa je to rovnaká sranda ako s pred dvadsiatich rokov, len s lepšími efektami. Obľúbený soundtrack: More Stimulation. 75% - 4* (04.07.2016)

Toto ešte niekoho baví, dnes, v dobe Interstellarov, Gravitácií a Marťanov? Oproti dvadsať rokov starému (!) originálu žiadny trendový posun, iba je v tom všetko zniekoľkonásobené - počet postáv, stíhačiek, veľkosť vesmírnych korábov, počet prezidentov a ich preslovov, podfarbených patriotickou hudbou. Trikovo vymazlená a hlučná akcia síce nastúpi rýchlo, trvá 100 minút a je zahustenejšia než v jednotke, ale VŠETKO v nej je odniekiaľ "požičné” a v celom filme niet JEDINÉHO inovatívneho prvku. Osobne som najviac trpel pri postavách, dialógoch a neskrývanej stupidite, ktorá v deväťdesiatych rokoch možno pôsobila vtipne a cool, ale dnes?! Najsvetlejším okamihom tohto filmu pre mňa bola záverečná predtitulková zatmievačka a nástup známeho Arnoldovho hudobného motívu. (27.06.2016)

Co dodat? Starý liberál, kterému už všechny lodě uletěly, ale on jako zázrakem dál hněte svoje předražené anachronické vize spojený států lásky a tolerance. Je to napůl skandální a napůl strašně nakažlivé. Když se na plátně srdceryvně loučí dva staří gayové nebo Bill Pullman tahá lidstvo za nohu dalším budovatelským projevem těsně po mozkovém kolapsu, připomíná mi to, proč mám Rolanda tak rád. Princip over the top dotáhl daleko over the top. Nerozumí byzu tak jako Michael Bay, takže i setkání čínské sexy divy, amerického yuppíka, australského surfera, židovského morouse a intergalaktické koule na pitevním stole vyhlíží jako kouzelný omyl, jehož divák je tak trochu neznámý. Ten film nejvíc vystihují dvě scény - starej Levinson prodávající se slevou knihu Jak jsem zachránil svět komatózním penzistům a doktor Ocun, který ihned po procitnutí ze 7300 dnů trvajícího komatu začne nakopávat emzácký prdele. Přesně tohle je Den nezávislosti 2. (strašně bych potřeboval vidět trojku btw) (29.06.2016)