Čapkovy povídky

Domnívám se, že Čapek i Škvorecký se měli držet svého kopyta a nesnažit se o kriminálky. Jak mám oba ráda, tak tuhle jejich část tvorby fakt ráda nemám. Fričovi se přesto opět podařilo z nepříliš povedeného námětu stvořit minimálně koukatelný film, který se bohužel povětšinou odehrává v interiéru, takže nemohlo přijít na řadu Fričovo kouzelnictví v exteriérech. (02.12.2023)

Poviedky naozaj rôznorodé, z toho dve dlhšie, česká s policajtami hľadajúcimi štvormesačné dojča a druhá slovenská o vražde a treste. O treste sú tak nejako všetky, keď sú už ich rozprávači policajti. Spojenie cez rozprávačov vo vlaku je podarené, škoda, že ďalšie poviedky nedosahujú kvalitu prvej. –––– Cigáni, to sú nielen prekliaty národ, ale pokolenie satanovo. Keď vám tak clivo zahrajú do uška, človek by chcel niekoho zabiť. Alebo milovať. (13.02.2016)

Opravdu moc hezky vybroušená perlička z obecně velmi vířivé studánky československého filmu doby těsně poválečné, tentokrát ve formátu povídkovém – a musím říct, že tyhle návraty zpátky k domácím kořenům mě stále dokážou radostně potěšit. Zde mj. co povídka, to jeden osobitý a jedinečný herecký výkon... nejdřív napůl zoufalý, napůl pomatený tragický navrátilec z vězení proti své vůli Jaroslav Průcha s opakovanou vnitřní hláškou „Teď jdu domů“, ve druhé Jaroslav Marvan coby neodolatelný komisař s kouzelnou člověčinou, třetí vyprávění ve velkém zpestří za doprovodu hudby rozjetý Paľo Bielik se šavlí, v povídce o ukradeném spisu vedle robustního úředníka Theodora Pištěka exceluje také roztomile zubatý inspektor František Filipvovský a poslední povídka, v níž Frič kombinuje hravě fantaskní soudní proces s temnými retrospektivami v až noirovém stylu (aneb i na malé dozvuky režisérova 13. revíru dojde) je výborným sólem pro Vladimíra Šmerala v několika polohách a životních okamžicích postavy sériového vraha. **** Karel Čapek tyhle krimi příběhy se svými typickými úvahami nad spravedlností různého charakteru uměl v rámci krátkého prostoru skvěle napsat i vypointovat a Martin Frič zde více z nich v poměrně funkčním propojení (první dvě povídky se časově prolínají, jiné zas plynou coby vyprávění během dlouhé cesty několika policistů vlakem a pod.) převedl s citem na plátno, kde nechybí jednou humor s ironií, jindy kus prožitku z dramatu a vše zanechává dojem zdařilého celku, spějícího mj. od trampot s malým dítětem až po ten pomyslný posmrtný soud boží... [85%] (10.01.2024)

Povídky šikovně vybrané, hezky poskládané, famózně obsazené a provedené, ale hlavně velice hřejivé. Pocit lidskosti (ale rozhodně ne podbízivé) z filmu sálal dlouho před poslední povídkou, která už se v sentimentu přibližuje Caprovu Krásnému životu. Jednoznačným vrcholem filmu je Balada o Juraji Čupovi, ale žádná vyloženě nezaostává. Pan Čapek by snad měl radost... Já ji měl rozhodně. (23.11.2008)

První polovina filmu, tedy tři úvodní povídky jsou skvělé. Vynikající výkon pana Marvana. Zbylé dvě už tak povedené nejsou. Zejména Theodor Pištěk svou roli v povídce Ukradený spis na můj vkus značně přehrává. Zkrátka pro mě zůstávají naprostou jedničkou Čapkovy povídky ve filmu O věcech nadpřirozených. (27.11.2008)