Réžia:
Roy AnderssonScenár:
Roy AnderssonHrajú:
Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg, Roger Olsen Likvern, Mats Ryden (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Jako moderní Don Quijote a Sancho Panza, tak Sam a Jonathan, dva cestující prodejci s drobnými cetkami, nás vezmou na kaleidoskopickou toulku lidskými touhami. Na výlet, který nám ukáže krásu jednotlivých momentů lidského života, malichernost druhých, humor i tragédii, které se skrývají uvnitř každého z nás, majestátnost života či lidské slabiny. S panoramatickým výhledem poukazuje holub ze své ptačí perspektivy na lidský stav. Opeřenec je ohromen lidmi – jejich aktivitami, pošetilostmi, pýchami a nervozitou, kterým se snaží porozumět a pochopit je. Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je třetím závěrečným filmem Anderssonovy trilogie o lidském bytí, ve které se tvůrce snažil vytvořit napětí mezi banalitami a podstatnými věcmi, mezi komickým a tragickým – ukázat protichůdnost a dynamickou povahu existence, zatímco formuje myšlenku, že lidský druh potenciálně směřuje k apokalypse, ale také že její výsledek máme ve svých rukách. (Film Europe)
(viac)Videá (5)
Recenzie (69)
Pokud budu Písně z druhého patra, Ty, který žiješ a Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě považovat za (volnou) trilogii, pak poslední jmenovaný je asi nejslabším dílem, přesto oproti evropské umělecké produkci kvalitativně stále někde jinde. V zásadě je to pořád ten stejný Andersson s pro něj tak typickým humorem, obrazovou stylizací, mistrně promyšlenou a propracovanou mizanscénou a dlouhými statickými záběry, kde postavy ve druhém a třetím plánu strnule pozorují často absurdní dění v popředí (co by tomu řekl Jára Cimrman a jeho živé obrazy). Film oscilující někde na pomezí umělecké a parametrické narace s hodně rozmělněným příběhem, který vlastně ani příběhem není. Důstojné zakončení trilogie, která trilogií doufám zůstane, téma se totiž zdá býti poněkud vyčerpané. ()
Vizuál snímku je rozhodně zajímavý, stejně jako třeba práce s jednotlivými scénami a s hudbou, ale nemohu si pomoct, tohle prostě není typ filmu, který by mě dostal a já se u něj bavil, celou dobu - teď nemyslím, abych se celou dobu smál, ale aby mě to prostě zaujalo. Tohle se snímku s krásně dlouhým názvem prostě nepodařilo. ()
Je veľmi ťažké zaujať k tomuto filmu jednoznačné stanovisko. Je absurdne vtipný ale zároveň tragický. Scény sú vystavané skvele a miesi sa v nich tragédia dnešnej doby s už spomenutým absurdným humorom. Aj v kine boli reakcie rozporuplné. Niektorí ľudia občas vybuchli smiechom, ale iný v ten istý moment skôr smutne pozerali na osudy ľudí na plátne. Tento film určite nie je pre každého. Vo mne zanechal veľmi zvláštny pocit a kopu otázok. Určite sa pozriem aj po dvoch filmoch, ktoré by mali predchádzať tomuto vyvrcholeniu trilógie o tom aké je ťažké byť človekom. 80% Film Kino Europe ()
Hodně to připomíná a stylem je to vlastně úplně stejné, jako Anderssonův předchozí film Du levande. To mi ale vadí ze všeho nejméně, navíc když se zde objevily jiné postavy a v jiných situacích. Z první poloviny jsem byl nadšený (ona už jenom úvodní scéna mě rozesmála) - opět tady byl (většinou) skvělý absurdní humor, párkrát jsem se i zasmál nahlas, některé scény měly hloubku, některé měly skryté vtipy v obraze nebo více dějů v jedné stejně... Opravdu to bylo stejné jako v Du levande. Bohužel v druhé půlce se Andersson asi vyčerpal, protože tam to vše šlo rapidně dolů, začalo to být nudné, vtipných situací ubylo a navíc se celý film věnoval úplně jiným postavám - kromě ústřední dvojice prodejců (která mě btw bavila ze všech nejvíc). Chybělo tomu bohužel i něco jako konec. Ale jinak se mi to líbilo - kamera je mistrná, práce s mizanscénou taktéž, je to přesně ten Andersson, jak ho (zatím) znám, ale všechno to šlape půlku filmu. Pak už to jde prostě dolů. Zůstal bych jen u 3*, ale potom, co jsem dneska viděl Co děláme v temnotách, dám lepší 3*, jelikož tohle mě aspoň pobavilo. Já vím, na hvězdičkách to nic nemění, ale pro mě to nějaký úděl má. Lepší 3* ()
Tenhle film jsem dal hlavně proto, že započal Skandinávský festival v Mladé Boleslavi. Snad jenom škoda, že pořadatelé vybrali zrovna tenhle kousek jako první, protože věřím, že dokáže hrozně moc lidí odradit od dalších filmů, které už třeba tak abstraktní a absurdní nejsou, spíš naopak. Celkově bych řekl, že právě tenhle autor je hodně mimo v rámci všech dobře známých a zajetých pravidel v rámci filmů ze Skandinávie. Má osobitý humor, osobitý způsob vypravování a hlavně osobitý náhled o některé lidské vlastnosti, které by ve svých filmech rád zobrazil, ale které jsem v tomto filmu za boha nemohl najít. Přišlo mi to prostě naprosto příšerný. Nejenom ty nekonečné záběry, kde se nic nedělo, ale třeba i fakt, že snad skoro všechny věty, které ve filmu byly řečeny, byly řečeny dvakrát. Většinou proto, že ten druhej v tom dialogu (ať už v jakémkoliv) byl brutálně nahluchlej. Hospoda u Kulhavé Lotty nicméně způsobila, že jsem film udržel alespoň na jedné hvězdičce. Ta je ale hlavně za tu absurditu celýho filmu, u které jsem se občas zasmál, ale spíš se většinou hodně divil, na co jsem to vlastně vůbec koukal. Po druhý bych to už asi nedal a spíš si prostřelil mozek. Viděno na základě Challenge Tour 2015 ()
Galéria (27)
Fotka © Coproduction Office
Reklama