VOD (3)
Obsahy(1)
Príbeh mladej ženy, ktorá v roku 1973 nasadla do nákladného auta a v centre Prahy zabila osem ľudí. Svoj čin považovala za akt pomsty spoločnosti, ktorá jej podľa nej celý život ubližovala, a v roku 1975 ju ako poslednú ženu v Československu popravili. Snímka je existenciálnou drámou Olgy Hepnarovej, príbehom osamelého človeka vymedzujúceho sa voči väčšinovej spoločnosti, príbehom, ktorý vyústi do tragédie a niet v ňom víťaza ani porazeného. Film ponúka pohľad na traumatický život aj čin titulnej hrdinky z určitého odstupu tak, aby sa emotívne neprikláňal na stranu Olgy Hepnarovej. Súčasne je aj drámou ľudí z jej okolia a jeho tvorcovia sa snažia nájsť príčiny jej strašného agresívneho aktu. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (658)
Očekávaný zázrak na poli české kinemotagrafie se nekonal. Podivná nekontrastní černobílá maskující zřejmě nulový rozpočet, to bych ještě bral. Horší je to se scénářem, pokud se Kazda s Weinrebem na natáčení chystali víc jak 5 let, čekal bych, že snímek nebude jen rekapitulací života Olgy Hepnarové z deníku Blesk, ale místy možná hlubší analýzou. Nic. Snímek může být paradoxně úspěšnější u zahraničního publika, které nebude s případem Hepnarová obeznámeno. Dokážu si představit, že nevědět nic a nic se ani pořádně nedozvědět může mít mnohem silnější a poněkud bizarní účinek. Ale abych jen nepindal - zahráno dobře a scéna z vesnické tancovačky s Collegium Musicum na pozadí je výborná. ()
Tak se nám tu po letech vynořil další ,, krátký film o zabíjení''. Ačkoliv by mu šlo mnohé vytknout, v našich vodách je rybka nevídaná, něco skoro jako latimérie... Olga Hepnarová je celkem dobře známá široké veřejnosti. Přeci jen je v topce našich nejznámějších masových vrahů a zároveň je v topce těch co dostali za svůj zločin trest nejtěžší. Noviny a časopisy navíc rádi čas od času tyto ,,mordhitparády'' oživují či připomínají. Film se celkem věrně drží všech faktů ze života této masové vražedkyně a místy je dokonce slovo od slova citována (nejen ona). Ona hromadná vražda nevinných lidí čekajících na tramvaj není vyvrcholením filmu jak by divák čekal, ale jen jednou z epizodek činů, které Hepnarová provedla. Mnohem větší prostor je zde věnován jejímu duševnímu stavu a sexualitě. Ačkoliv nebyla u Hepnarové duševní nemoc prokázána a poslední posudky lékařů hovoří o jejím stavu ve smyslu, že duševní poruchu a přeměnu v někoho jiného simuluje, vzbuzuje tato postava řadu otázek. Byla by jiná, kdyby zažila opravdovou lásku? Od rodičů, od partnerky? Nebyla tam prostě velká shoda jejích negativních zkušeností s lidmi s nějakou duševní poruchou? Dnes se lze jen těžko dohadovat. Souhlasím s tím, co píše David82, někde se na tu artovní pilu opravdu trochu až moc okatě tlačilo. Na druhou stranu to černo-bílé pojetí a zejména dokonalé reálie u člověka občas opravdu navodily dojem, že kouká na něco z první poloviny sedmdesátých let. Možná je škoda, že tvůrci nezobrazili poslední minuty Hepnarové jak skutečně probíhaly. Film se k ní v tomto ohledu chová opravdu kavalírsky. Není tam nic o pokousání člena eskorty, nalomeném malíčku kata i o náhlém se uvolnění a odevzdání těsně před popravou, kdy se znečistila obsahem svých útrob... ne v tom není ani morbidita, ani nějaká úchylka z mé strany. Soud k smrti odsoudil člověka, který tvrdil, že nezemře a že se smrti nebojí. Který ji chtěl jako cíl svého žití a který s ní počítal. Proto si myslím, že ta svědky doložená náhlá, poslední nehraná živočišná chuť po životě měla mít ve filmu více prostoru. Každopádně hodně zajímavé dílo a rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. Dávám za 4 kanystry s naftou. * * * * ()
Film z jiné doby, z jiného světa, zcela mimo kontext české tvorby, což je jedině dobře a jde o největší plus Olgy. Už jenom to, že je ten film nezkažený, je zázrak, ale on je dokonce docela dobrý. Sice mi to chvílemi přišlo jako přehlídka adekvátních a správných řešení spíš než jasně směřovaný film, ale na druhou stranu... ono to bohatě stačí a mít tu tenhle art evropských parametrů potěší. ()
Velmi šedivý pokus o artový, psychologický film, který zrovna dvakrát nefunguje (a tou šedí rozhodně nemyslím fakt, že je film černobílý). Na filmu je fajn nejednoznačnost důvodů, která měla Hepnarová ke svému činu (není jasné, zda věci, ze kterých obviňuje společnost a kterou trestá, jsou realita, nebo jen její smyšlenka - viz bití apod.), jenže to přináší i řadu problémů, obzvlášť v první hodině filmu, která je myšlenkově plochá a prázdnotu zaplňuje odhalenými bradavkami a lesbickými scénami. Poslední půlhodina je o poznání lepší a kdyby byl v jejím stylu celý film, byl by velmi, velmi dobrý, takhle jsem se přistihl, že si po slabé půlhodince na papír čmářu ježky na motorových rogalech. ()
Dlouhé záběry, kde se v zásadě nic neděje mají často hlubší smysl pro celkové vyznění atmosféry, nálady a motivace osob. V tomto případě to však po chvíli působí spíše tak, že tvůrci neměli či nevěděli, co vyprávět - případně jak. Tak tedy používají do nekonečna dlouhé záběry, které mohou působit umělecky, avšak obsahové stránce nepomohou a ve výsledku ruší. Skutečně nepotřebuji vidět dvě dlouhé scény, kdy se hlavní hrdinka miluje se svými milenkami a opakovaně šmírovat jejich orgasmus. Méně je často více, což si tvůrci asi nemyslí. Velké plus filmu je výprava a hlavní herečka, čb kamera podtrhuje atmosféru, ve kterém se odehrává (i když na druhou stranu spíše evokuje dobu starší než-li rok 1975), M. Olszańska je velice pravdivá a její výrazy/pohledy působí věrohodně. ()
Galéria (53)
Zaujímavosti (45)
- Některé postavy byly ve filmu přejmenovány. Například milenka Hepnarové, Jitka (Marika Šoposká), se v reálu jmenovala Alžběta. A její spolubydlící Alena (Marta Mazurek) se zakládá na mixu dvou reálných osob - Boženy a Pavlíny. Změněno bylo i jméno sestry Hepnarové (Zuzana Stavná) z Evy na Ivetu. (hansel97)
- Olga Hepnarová (Michalina Olszańska) zrážala ľudí rýchlosťou 55 km/hod. (Raccoon.city)
- Do role Olgy (Michalina Olszańska) byla původně zvažována zpěvačka kapely Crystal Castles Alice Glass. (kowalski)
Reklama