Dvanásť rozhnevaných mužov

Nemůžu si pomoct, ale Friedkinům remake úspěšného Lumetova filmu se mi zdá ještě lepší než původní dílo. Jack Lemmon je, podle mého názoru, přesvědčivější a uvěřitelnější než Henry Fonda, stejně jako třeba George C. Scott je ještě lepší (zuřivější) než jeho předchůdce. Asi navždy zůstanu u této verze, kterou jsem viděla dříve. (28.07.2011)

Čtyřicet let uplynulo od doby, kdy se tehdy dvaapadesátiletý Henry Fonda navlékl do bílého obleku a v jedné dusné místnosti v patře soudní budovy předvedl jeden z nejznámějších hereckých výkonů v dějinách filmu. Henryho Fondu vystřídal tehdy o generaci starší Jack Lemmon, hlavním protihráčem se mu stal jeho vrstevník George C. Scott (aka Jeho Zelenost Generál Patton) a Jiřího Voskovce v roli zdvořilého imigranta odkudsi ze střední či východní Evropy vystřídal Edward James Olmos - který má kupodivu stále být z východní Evropy:) Samozřejmě je tu více známých jmen, ale to už není tak důležité, pánové Stahl, Petersen, Gandolfini a Cronyn prominou. Důležitější je, že se režisér Friedkin, tehdy rovněž takřka se sedmi křížky na hřbetě, rozhodl oživit obraz, a tím nemyslím jen pohyblivou kameru;) Řeč je hlavně o afroamerických účastnících, z nichž jeden hraje velmi výraznou roli rasistického porotce - vymlasknout takhle všem na odiv černého rasistu, to je kus novátorství, ať se vám to líbí nebo ne. Zajímavé je, že tomu "džentlmenovi" v obleku ten jeho svatý hněv na špinavé feťácké Mexikány věříte (a je vám z něj zle jako z každého jiného nácka). Podezřívám Williama Friedkina, že svým castingovým rozhodnutím chtěl ukázat, že doba hodně pokročila, a především posílit tu vnitřní rovinu Dvanácti Rozhněvaných Mužů - tu, ve které se nastavuje zrcadlo naší "objektivitě" a "nezaujatosti", manipulovatelnosti, ale i odpovědnosti za naše rozhodnutí. Rozhodně se mu to povedlo, bohužel film jako celek je jen důstojným remakem, který kvalit originálu nedosahuje. Dokonce bych řekl, že Michalkovova verze je také lepší, ale to je kromě její originality dáno i velkoplátnovou výpravou. Na televizní film dost slušné, ale "objektivně" prostě nemůžu dát osmdesát. Výsledek je 70%. (06.07.2009)

Jeden z nejvěrnějších remaků. William Friedkin natočil v podstatě stejný film, jako byl originál, jen s jinými herci a s pár drobnými změnami (porotci tmavé pleti, současnost). Děj snímku se originální verze drží jako klíště a i dialogy jsou vesměs stejné. Je to jako na divadle, kdy jeden večer hraje v dané hře jedna herecká parta a další večer se vystřídá s jinou. A právě co se týká herecké sestavy, tak ta včerejší (tím myslím tu z originálu) vítězí. Pokud jde o děj a atmosféru, tak to jsou si oba filmy prakticky rovni, ale verze z roku 1957 má herecké obsazení i výkony jednoznačně lepší (největší botou této verze je Edward James Olmos, ten vypadá jako stoprocentní Mexikánec, emigranta z východní Evropy jsem mu nevěřil ani na vteřinu). Tím nechci říct, že by zdejší herecké obsazení bylo špatné, to ne, ale na originál prostě nikdo z nich nestačil, a proto má tento film o hvězdičku méně. (02.08.2009)

Je celkem záhul se podívat na tento remake jen doslova pár minut po zhlédnutí originálu, když oba jsou si tolik podobné, ale dal jsem to a dokázal zůstat nezaujatý tím, že už jsem tento příběh vlastně „jednou“ viděl. Televizní kousek si zachoval důstojnou tvář a nedopadl vůbec špatně. Ba naopak. Velmi solidní herecké obsazení, slušná tvůrčí práce i kamera – já si nemůžu stěžovat. Ostuda se nekonala, spíš bych oba filmy hodnotil skoro totožně. Originálu bych dal takových 80% - remake dostane 70% a ztráta času to určitě nebyla. (02.02.2022)

A nemělo to daleko k pětihvězdičkovýmu hodnocení. A to jsem ani v nejmenším netušil, že mě tohle bude moct vůbec zaujmout. Musím se přiznat, že jsem hltal každou sekundu a mají na tom podíl hlavně fantastičtí herci od 1 do 12 samozřejmě v čele s přesvědčivým Jackem Lemmonem a výbornej scénář, kterej je, podle toho, co vím, jen lehce pozměněnej od původní verze. Jinak muj hlas by byl not guilty. 80% (06.07.2009)