Dvanásť

Originál z roku 1957 i pozdější remake od Friedkina mam hodně rád. Tahle ruská verze mi ale přišla úplně divná. Těm porotcům jsem nebyl schopnej uvěřit ani slovo. Měl jsem spíš pocit, že do tý místnosti zavřeli 12 chovanců z jedličkárny. A všechny ty jejich debilní historky... Asi to bylo hercema, protože tady prostě nejsou takový esa jako Henry Fonda nebo Jack Lemmons. Mam pocit, že nejlepší výkon ze všech pravděpodobně předved cvičenej vrabec domácí, kterej se v průběhu filmu občas mihne. (17.06.2014)

Desne hloupej film. Ale postupne. Zadny jiny zpracovani tohohle tematu jsem nevidel, takze jsem nebyl nijak ovlivnenej. Pribeh o 12 porotcich, co se musi rozhodnout, zda je obzalovanej vinen nebo nevinen je v podstate vyuzitej na maximum, na to, ze dej prakticky nevypadne z jedny mistnosti. Az na par flashbacku do valky, ktery jsou skvele syrove natoceny. Proste pribeh jednoduchouckej, ale silnej, tady problem neni. 12 hlavnich predstavitelu vypada jako desna sebranka, ale herecky solidni a vetsina z nich jsou charismaticky typci. Tady chyba taky neni. A i kdyz ma film premrsteny dve a pul hodiny a klidne by sel sfouknout za polovicni cas, nenudi a je svym zpusobem strhujici. Takze ani zde neni chyba. Bohuzel film stoji hlavne na dialozich a rozhodnutich porotcu a tady je ten kamen urazu. Vsichni pusobi dojmem, ze o tom vicemene vi hovno, nejdriv vsichni tvrdi, jakej je to hajzl, aby postupne zacli menit nazor. Coz by tak nevadilo, navic konec ma docela zajimavou myslenku, jenze problem je v zpusobu, jakym ten nazor zmeni. A to je fakt fraska, ktera se neda brat vazne. Vsichni postupne odvypravi srdceryvny pribehy typu ja mel strejdu Vanu, on byl desne pracovitej, pak prepadnul banku, ale nakonec se polepsil a na zaklade toho zacnou vsichni tvrdit, jak je chudak kluk nevinej. Az sem se kolikrat musel smat, ze tohle snad nemohli myslet vazne. Porotce cumi na presvedcivy dukazy, pak si ale vzpomene, jak mel hodnou babku a zmeni nazor. To je opravdu jedinej, ale hodne zasadni problem tohohle jinak docela solidniho drama, ale porad to ty 4* da. (30.09.2009)

Remake 12 rozhněvaných mužů je velmi zajímavý, krásně se v něm otevírá široká ruská duše. Ale napětí a gradace příběhu je rušena stupidními flashbacky. Výborné herecké výkony, dobré režijní nápady, ale ta občasná nuda, přeřazení z pětky na zpátečku, sráží snímek celkem dost do kolen. Proč, šmankote, proč tam musely být záběry na střelbu a rozstřílené domy? (30.06.2011)

Tak ani nevím, kde začít. Každopádně tak hrozně zprzněnou klasiku jsem snad ještě nikdy neviděl. Nikita Michalkov, aby neopisoval, protože to Rus od Američana nemůže, tak si svůj příběh zasadil do své krajiny. Čímž to celé zkurvil. Na film se absolutně nedalo koukat a na méně než 4 fáze bych ho zhlédnout nedovedl. Působilo to na mě, jako kdyby to náš milý Nikita schválně natočil tak kurevsky špatně. 11 krajně nesympatických lidí bez špetky charizma a Nikita sedí kolem stolu v debilní tělocvičně a rozhodují o osudu čečenskécho hošíka. Já vám nevím, ale kdyby můj osud visel na vlásku, tak bych o něm velmi nerad nechal rozhodnout 12 totálně vygumovaných a vychlastaných hlav. Takže co všechno mi vadilo? Asi by bylo mnohem jednodušší vyjmenovat, co mi nevadilo, což ostatně mohu udělat okamžitě. Hotovo. Na snímku není vážně pěkné zhola nic. Strašně mi vadily záběry na chlapcův pobyt v cele a jeho debilní tanečky, či co to mělo sakra být. Působilo to hrozně rušivě. Dále byly totálně zbytečné veškeré flashbacky, které neřekly zhola nic. Také bych odstranil všechny zbytečné πčoviny, které ctění páni porotci během porady dělali a které totálně nesouvisely vůbec s ničím. Film mohl být o celou hodinu extrémních sraček kratší, a to absolutně nepřeháním. Místo smysluplných argumentů přišel mnohokrát 20 minutový dramatický příběh ze života, který totálně nesouvisel s případem a na jehož základě 1 až 3 porotci změnili své rozhodnutí. No to snad ne! Stálo mě spousty sil a přemáhání zvládnout to dosledovat do konce. Tohle jsem od člověka, který má na svědomí tak vydařený film jako Unaveni Sluncem opravdu nečekal. Jsem moc rád, že si pro tenhle obrovský paskvil zvolil alespoň odlišné jméno. Jinak bych to chápal jako obrovskou a naprosto úmyslnou sprostou urážku klasiky. Dlouho mě žádný film neurazil. Až mám skoro chuť za to ten odpad nedat. Absolutně nerozumím mentální způsobilosti všech, kteří hodnotí jinak než já. (21.08.2014)

Jen tak úplně mimochodem, příběh se neodehrává v Čečensku - jak tvrdí anotace, ale v Moskvě, to je ve výsledku dost zásadní. Michalkov natočil zdánlivě naprosto obyčejný remake klasiky, který jenom prošpikoval jakýmsi nepříliš působivým sociálně-etnickým backgroundem. Opravdu většina (dlóóóuhé) stopáže předstírá, že jde jen o zbytečné natahování kdysi fungujícího filmu, okořeněné o pár symbolů a lásku režiséra ke své rodné Gruzii a zakavkazsku obecně. Jenže padesát minut před koncem to najednou příjde: monology hrdinů konečně začnou mít hlavu, patu a emoční dopad. Finále je s překroucením původní pointy působivé (obvzvlášť v závislosti na dosavadním dlouhém přesvědčování diváka, že sleduje pouze decentně ozvláštněný remake) a plně slouží hlavní myšlence filmu - nikoliv kritice netolerance nebo xenofobie (jako tomu bylo u Lumeta), ale všem dobře známé a v tomto případě neuvěřitelně pokrytecké apatie. Jistě, toho patosu poletujícího ptáčka a smyčci dolovaných emocí je moc, ale co jsme se zatím s Michalkovem párkrát u jeho filmů setkali, on už to asi jinak ani neumí a já mu odpouštím. (16.02.2011)