Posledný výkrik

TV KINO SVĚT - Na alternativní televizní stanici, která se zaměřuje na dokumenty, filmy o filmech či upoutávky, dávali dnes náhodou tento český hororový průser. Ano, nedá se tomu jinak říct. Aktuálně je film na 19. místě mezi nejhoršími filmy a má 10%. Hodnocení naprosto chápu. Byla to hrůza, běs a trapnost. Počet odpadů, které jsem za těch x let, co jsem na čsfd udělil, bych spočítal na prstech jedné ruky. Avšak Poslední výkřik se zařadí mezi ně. Upřímně zde není opravdu co pochválit. Herecké výkony, scénář, dialogy i akce (vraždění)...to vše na ryze amatérské úrovni + předabovaní herci. Zkrátka dno českého filmu. Vtipný, jak v tom roce 2012 plakáty lákaly na "Český horor s Ivetou Bartošovou", přitom ona tam hraje pár minut a ještě k tomu je nadabovaná. 10% za to, že jsem vydržel až do konce. 10% (2/3 with J.) (19.11.2014)

Takže co říct k tomuto Vřískotu po Česku? Pokud si dobře pamatuji první Kučerův film Čepel smrti, tak od té doby se prakticky nezměnilo, řekl bych, že se samotný tvůrce nic nového nenaučil... Samozřejmě, scénář je kopírka Vřískotu a jiných povřískotovských slasherů, samozřejmě silně nelogický, v mnoha pasážích nechtěně komický, ale to vem čert, herci klasicky nic moc (pro většinu to snad bylo první seznámení s kamerou, samozřejmě vyjímaje z toho Máchovou, Morávkovou a Mejzlíka), za celý film ani jedna bradavka, což u slasheru považuji za zásadní nedostatek, ale na druhou stranu mrtvých bylo tak akorát a hudba se stejně jako v Čepeli smrti povedla... Musím říct, že jsem viděl mnohem horší kousky, takže dám stejně jako v případě Čepele smrti dva body, ale vzhledem k obsazení, zdejší nízké hodnocení docela chápu... (03.03.2013)

Jednoho sychravého, ponurého večera si bratři Kačerovi koupili digitální kameru a spáchali Poslední výstřik, vedle kterého vám bude Bastardí trilogie pana Magnuska připadat jako Pán prstenů. Negramotný scénárista, slepý kameraman, jednoruký střihač a hluchoněmý dirigent spojili své síly, umy a talenty a mě nezbylo, než tleskat nad hlavou, když konečně přišly závěrečné titulky. A to se ještě dá čekat, že se Kačerovci zase brzy rozhodnou šířit radost. Hlavní motivací, proč si toto dílo vychutnat, pro mě samozřejmě byla přítomnost paní Ivety. Jako ve snách jsem několik měsíců brouzdal po internetech, až se mi konečně podařilo dosáhnout očekávaného cíle a film podloudně a nezákonně získat. Chvíli jsem byl vzhledem k hnusné kvalitě obrázků rozzlobený, že jsem v návalu stařecké demence stáhl nějaký zasraný kinorip, ale nebyl to kinorip. Nicméně z uměleckého výronu slavné pěnice musel být rozčarovaný i hrábě Martucci, který chtěl jistě při té úvodní pětiminutovce onanovat a vzpomínat na dny a noci plné nepřetržitého, nespoutaného sexu. (05.05.2013)

Debilnost tohohle projektu se dá krásně ilustrovat na zvolené hudbě. Ten rádoby děsivý motiv, ozývající se snad co dvě minuty, je dejme tomu ještě v pořádku. Ve zbytku stopáže Kučera ukázal, že nemá absolutně žádný cit a soudnost. Pustit k pátrání po vrahovi barokní kánon, hodící se spíš k nějaké milostné scéně, by mohlo vyznít jako cynická parodie, ale tomu by musela předcházet pečlivě vypointovaný děj a předen připravená atmosféra. Takhle bohužel. Závěrečná písnička, vypůjčená zřejmě z nějaké letní komedie o zamilovaných středoškolácích, už je úplně mimo. Film jsem si pustil kvůli Petře Horváthové, kterou jsem týden předtím viděl v hospodě v jakési televizní soutěži. Nebýt jejího výstupu v mokrém tričku, který považuji za nepřiznaný vrchol filmu, tak by šlo o plýtvání časem. Protože jak ona, tak všichni ostatní zahráli jako tragická kopyta. (12.06.2014)

- 07.09.13 - Dámy a Pánové, možná si to neuvědomujete, ale tady přímo před námi leží skvost české kinematografie, který agresivně bortí všechny pomluvy o tom, že Češi už neumí natočit zábavnou komedii. Největší výgrc absolutních neherců, které (režisér) oslovil, aby natočili u něj doma pár scén do jeho nového projektu. A podařilo se! Očividně i na Ivetku bylo toho moc, když ji museli předabovat. Nejspíš chuděru našli opět doma na gauči ve své oblíbeném duševním rozpoložení mezi nebem a zemí. To by vysvětlovalo, proč házela ty PRÁZDNÉ flašky od chlastu. Vím, že mé hodnocené klame a za jinších okolností bych dal pět, (záleží na úhlu pohledu) nicméně si je tento film nezaslouží. Nemění to však nic na situaci, že kdybych se s partou kamarádu potácel společensky unavený ve dvě hodiny ráno po ulici a jeden z nich by pronesl: „Jdeme se k nám podívat na Poslední výkřik.“ Tak já bych smělým tónem vykřikl „Jo, jdem do toho!“ (07.09.2013)