noriaki

Režisér se sice nechal slyšet, že kdyby byl film opravdu tak levný jak se traduje, tak by měl mnohem klidnější spaní, ale stejně se nedá popřít, že se mu povedl malý zázrak. Za desetinu ceny obvyklého blockbusteru natočil svěží a akcí nabitý film o obřím monstru demolujícím město. Aby toho nebylo málo, tak se při propagaci obešel bez masivní reklamní kampaně a mezinárodních hvězd. Dlužno dodat, že to bylo možné i díky tomu, že velkou část filmu zabral komorní příběh o soužití nedobrovolné rodinky. Naštěstí jsou tyhle pasáže skoro stejně zajímavé, jako potýkání s přerostlou obludou. Když ovšem konečně došlo na akci, skrovný rozpočet rozhodně vidět nebyl. Godzilla ovšem vidět byla, čímž se americké verze z nedávné doby pochlubit nemohly.

K tomuhle filmu je zbytečné cokoliv psát. Už to za mě udělali jiní a napsali to líp. Takže se zaměřím jen na povrchní dojmy. Ano, monolog Robina Williamse je vážně drtivý a má potenciál donutit člověka přemýšlet o životě. Jeho proslov o prdící ženě je fantasticky odvyprávěný a extrémně působivý, protože šlo o improvizaci. Minnie Driver je tady výborná a v klidu se vyrovnala Mattu Damonovi. To že tenhle scénář psal třiadvacetiletý kluk a přitom působí jako od někoho kdo si toho už dost odžil, je malý zázrak - mám pocit, že Damon toho génia ani nemusel předstírat. Přesto by byl dojem z filmu podstatně slabší, kdyby nebylo hudby Dannyho Elfmana. Tady je mi chybějího Oscara dvojnásobně líto, ale porazit Titanic asi nešlo.

Přiznám se že mám radši šestý film, ale je mi jasné, že s tímhle názorem budu v menšině, protože První kontakt je z dobrého důvodu nejoblíbenější a pravděpodobně i nejkvalitnější film z celé ságy. Jonathan Frakes se poučil z rozpačité sedmičky a vsadil na dravost a akci. I když to nejsou věci které by se mi vybavovaly při vzpomínkách na Novou generaci, byla to výborná volba. Úvodní bitevní sekvence je parádně našlapaná a ten zbytek za ní moc nezaostává. Jenže nebyl by to Star Trek, aby si příběh nenašel i na trochu té filosofické a psychologické hloubky. Zmíním ještě vynikající hudební motiv, který je diskutabilně nejlepší z celé série.

První půlka slibovala, že film bude pohodový biják o mlčenlivém profesionálním vyhazovači, který dostal za úkol vyčistit motorkářskou putyku od potížistů. Borec jako Dalton to ale zvládl během dvaceti minut. Když mu tedy zůstala ještě hodina a něco času, rozhodl se, že rovnou vyčistí celé město. U toho si najde ženu a definitivně uzavře minulost. Druhá polovina se tedy postupně překlopila do překvapivě temného thrilleru, ve kterém došlo i na vraždy. Víc se mi líbila první půlka, plná tvrdých hospodských rvaček. V dobách kdy každý první hrdina akčních filmů ovládá alespoň dvě bojová umění je návrat ke klasice osvěžující.

Realisticky ohodnotit tenhle film je docela těžké. Přišel rok po fantastické trilogii Pán prstenů, jejíž kvalit ani omylem nedosahuje, jenže není žádný relevantní důvod, proč by se s ní měl poměřovat. Příběh je osekaný a pokroucený až to hezké není, jenže ten kdo četl Homéra, tak ví, že originál je zoufale neukotvený. Iliada nepojednává o začátku války, ani o jejích příčinách, nepopisuje prvních devět let obléhání a rozhodně se v ní nedočtete o pádu Tróje. Začíná sporem Achilea s Agamemnonem a končí Hektorovou smrtí. Natočit tohle by byla profesionální sebevražda. Wolfgang Petersen se vydal rozumnou cestou a převyprávěl klasický příběh po svém. Vcelku to byla dobrá volba. Jeho úsilí podpořili vhodně zvolení herci i James Horner, který sice nenabídl žádný ikonický hudební motiv, ale atmosféru dotváří skvěle. Bohužel akční pasáže nejsou žádná sláva. Bitevní vřava je hlavně vřava a ne bitva, takže je vidět velké prd. Dojmu to naštěstí neublížilo.

Jak poznamenal neznámý přispěvatel na youtube "Je to film o americké občanské válce a to nejmíň realistické na tom je, že by někdo sympatizoval s dnešníma novinářema". Kupodivu má jejich přítomnost opodstatnění, protože Alex Garland využil pohled objektivem fotoaparátu k naaranžování fantasticky působivých scén a úžasných momentek. Válka snad ještě nikdy nevypadala tak charismaticky. Proto vůbec nevadí, že značná část filmu je téměř komorní. Neustále gradovaná atmosféra navíc slibuje, že se divák nakonec oné v trailerech slibované akce dočká. Zabere posledních dvacet minut, ale je sakra působivá. Politickou výpověď bych ve filmu nehledal. Jak ostatně poznamenal sám režisér a scenárista "Tím že se vládě ve Washingtonu postavili ruku v ruce Texas a Kalifornie jsem chtěl říct, že proti tyranovi se spojí obě znepřátelené politické strany."

70 % Battlefield - je to podobné jako epizoda Silver Nemesis. Něco super, něco na pěst. Doctor mi chvílemi přišel skoro mimo sebe. Nevím co tím scenáristé zamýšleli, ale nelíbí se mi, jakým směrem se jeho postava vyvíjí. Návrat Lethbridge-Stewarta mě pochopitelně potěšil. 30 % Ghost Light - kdyby se mělo hlasovat o nejhorší epizodu seriálu, tak bych možná hlasoval pro tuhle. Ta nejistota nepramení z toho, že bych si myslel že najdu i nějakou nepovedenější, ale z toho, že si z ní nepamatuju prakticky nic. Hodně jsem přetáčel - to abych se na některé pasáže podíval znovu, ale i tak jsem neustále ztrácel pozornost. Vím jen, že se nějak točila okolo Ace, která postupně získává minulost. 80 % The Curse of Fenric - tohle mi hodně sedlo, dokonce ve všech třech liniích - ve válečné, v mytologické i v té dopovídající historii Ace. Závěrečné odhalení o původu její matky mělo svou sílu a trochu té osudovosti. Řešení šachového problému je ovšem pitomé. 70 % Survival - finále celého seriálu není tím pravým zakončením, protože ho tehdy nikdo neplánoval. Doctor dostal na své naštěstí jen dočasné rozloučení mírně nadprůměrnou epizodu, která měla své silné stránky - hlavně v atmosféře a námětu, ale i své zjevné slabiny - hlavně ve vedlejších postavách a v jejich mizerném herectví. To neplatí o dvojici Hale & Pace. Čekal jsem, že je scenáristé pořádně využijí, ale bohužel.

90 % Remembrance of the Daleks - je to jedna z těch lepších epizod sedmého Doctora a kdyby mi někdo tvrdil, že je tou nejlepší, tak bych se nehádal. Transformace Davrose je trochu ujetá, ale překvapivá a to se cení. Speciální efekty týkající se Daleků jim přidaly na zlověstnosti. 40 % The Happiness Patrol - tohle by se mohlo přejmenovat na Paradise Towers II. Akorát ten potenciál už tu není. Záporáka museli scenáristé vymyslet ve chvílích totálního tvůrčího bloku a zápletka na tom není o moc líp. Přál jsem si, aby to už rychle skončilo. Seriál má asi horší epizody - minimálně jedna ještě přijde, ale tohle je speciální úroveň zmaru. 60 % Silver Nemesis - chvílemi jsem byl spokojený, chvílemi rozčarovaný. Návrat Cybermenů měl myšlenku a přidal jim na smrtonosnosti a plastičnosti. Linie s lukostřelkyní fungovala tak napůl. Občas měla něco do sebe, občas mi přišla úplně pitomá. 60 % The Greatest Show in the Galaxy - nápad s kouzelným cirkusem mě moc neoslnil, ale z těch temných televizních devadesátkových hororů jsem měl vždycky respekt, takže atmosféra na mě hodně fungovala. Když Doctor rozpletl tajemství náročného publika, tak se bohužel okamžitě vytratila.

60 % Time and the Rani - brakové, zmatené a zoufale upachtěné dobrodružství se starou známou nevýraznou Rani. Jestli jsem si někdy myslel že může zastínit Mastera, nebo ho alespoň doplnit, tak tady jsem se téhle iluze definitivně zbavil. 40 % Paradise Towers - nejhorší je, že já tam ten potenciál opravdu vidím. Degenerující společnost obývající utopické věžáky je do jisté míry fascinující, mrazivá a má v sobě něco z Bradburyho Marťanské kroniky. Jenže je to tak mizerně zahrané, přepálené a zoufale nelogické, že si to samo sobě podráží nohy. V lepší éře seriálu by to mohla být nezapomenutelná epizoda. 60 % Delta and the Bannermen - ale jo, tohle bylo fajn. Líbilo se mi zasazení do padesátých let - bohužel s tak děravou výpravou, že to občas vypadalo vysloveně směšně. Vedlejší postavy byly taky fajn a jednotka záporáků jakbysmet. Jenže celá zápletka byla divná, a když je epizoda jen "fajn", tak je to na standardy Doctora Who sakra málo. 50 % Dragonfire - zoufalost tvůrců byla tak hluboká, že přitáhli zpátky Sabaloma Glitze. Naštěstí se nesplnily moje noční můry a nestal se z něho nový společník. Záporák byl naštěstí zajímavější. Odchod Mel mě zamrzel. Uvidíme, jestli ji nová společnice Ace dokáže nahradit.

Celou tuhle sérii spojuje linie soudu s Doctorem. Proč si Time Lordi vybrali na jeho obžalování ze "zasahování" zrovna tuhle příležitost, když už v minulosti provedl daleko horší věci, asi nikdo nevyřeší. V jádru dobrý nápad scenáristů který mohl dál vyšponovat napětí ovšem hrubě nevyšel. 70 % The Mysterious Planet - vůbec ne špatná epizoda z planety obývané dvěma kulturami úpícími pod nadvládou rozdílných, ale přesto překvapivě podobných myšlenkových totalit. Valeyard mě tedy moc neoslnil. Jako žalobce je k ničemu, protože důkazy očividně vůbec neviděl. Sabalom Glitz je variace na Harryho Mudda. Občas zábavný, občas na pěst. 70 % Mindwarp - v téhle dějově překombinované epizodě je Doctor skoro za záporáka. Colin Baker ho zahrál tak přesvědčivě, že bych mu to i věřil, přestože jsem s touhle postavou ztrávil 22 sezón. Smrt Perri je zbytečná a strašně laciná. 80 % Terror of the Vervoids - nová společnice Mel je fajn, ale její příchod je opravdu nenadálý, a po klidné ale občas nevýrazné Perri je to trochu šok. Zápletka je docela napínavá detektivka i když "vrah" je divně vymyšlený a jeho motivace opravdu nedává smysl. 50 % The Ultimate Foe - Perri nezemřela a Valeyard je Doctor. Už jen pro tyhle dvě informace má smysl epizodu vidět. Dokážu si představit, že především s tím druhým faktem měli scenáristé své plány, jenže zůstalo jen u nich. Až daleko v budoucnosti se k tomuhle konceptu seriál vrátil, když stvořil Válečného Doctora. Epizoda samotná je o ničem. Děj v Matrixu je tak zmatený, že jsem se ho ani nesnažil pochopit.