Donšajni

Asi v roce 89 a filmem Konec starých časů skončila spanilá jízda Jirky Menzela českou tvorbou.Vod tý doby,s invazí jemu tak proklínanejch hollywoodskejch braků(jak já je miluju)plnejch násilí,začal místo plnohodnotný práce na dalších a dalších parádních filmech prskat všude v médiích,jak je to nebezpečný,a cenzura je potřeba,a komu se to může líbit.Bohužel sem všechny jeho další díla viděl,a prostě se Menzel řítí do obrovský černý filmový prdele.Donšajni jsou děsný.Blbej děj,komedii to připomíná jen v popisku filmu,navíc ani ty operní scény(je jich tam dost) nejsou nic,co by filmu pomohlo.Ale i přesto,že svou nezábavností a nudou mě to tlačilo až k odpadu,tak ho nedám.Zajedno vemu v potaz skvělý starší filmy Menzela,a pak moji averzi vůči opeře,operetě a podobnejm kokotinám.20%. (16.02.2014)

Čtyři minuty. Tak dlouho mi stačilo než jsem poznal, že budou Donšajni kolosální průser. A opravdu jsou. Ten film nemá nic. Na scéně se střídají postavy, občas něco povídají a sem tam zpívají, jenže kdyby stály a mlčely, pro vývoj příběhu by to vyšlo nastejno. Z hodiny a půl stopáže je důležitých stěží dvacet minut. Zbytek je balast plný hrůzostrašných dialogů a rozpačitého herectví. A kupodivu i slušné opery. Když scénou zní hudba a zpěv, tak se herci nemusí stydět za recitaci hloupých replik, jejich výkon jde nahoru a občas se objeví i atmosféra. Jen tehdy se nesměle ozývá režisérův um. Ovšem pokaždé je rychle umravněn, zahnán do sklepa, přivázán na židli a zmlácen stupidním scénářem a Menzlovou iluzí o vlastní výjimečnost. Poslat tohle Oscarové komisi vypovídá o bídě naší kinematografie a nekompetentnosti České filmové a televizní akademie víc, než cokoliv jiného. (17.04.2016)

Jednu hvězdičku z úcty k hercům, kteří hrají, ačkoliv nevědí, co mají hrát. Scénář je děravý jak moje rok staré ponožky, o příběhu se nedá mluvit, pokud nebereme v potaz tu historku o svobodných matkách, jež by sotva stačila na půlku nějaké televizní inscenace ve stylu Nevinných lží, ty operní vložky jsou otravné (mělo to snad evokovat seriál Náhrdelník?) a nudné a paralelu mezi zpívaným a hraným aby jeden hledal s baterkou v ruce. Navíc není jasné, zda má jít celou dobu o nadsázku, nebo se to snad chvílemi snaží o psychologii, těch pár ojedinělých vtipů pak je spíše jako pěst na oko, i když pobaví. Pobaví asi podobně, jako když po němkolikahodinovém pochodu v horách přijdete k horské boudě a na ní je nápis: Zavřeno, šli jsme na výlet do nížin. Navíc jsem nepochopil, proč je na začátku ten citát, když... ale to bych spoileroval. (16.11.2014)

Musím Menzelovi nechat, že má fakt odvahu něco takového natočit. Bylo jasné, že ho kritika rozsápe, a taky to přišlo. I a to I zde na databázi. A přitom všichni přece chceme vidět zajímavé a pozoruhodné filmy, ale jakmile v české kinematografii někdo vybočí z mainstreamu a udělá něco "jen tak", už se upaluje. Ano, starý pán už sčítá, bilancuje, vzpomíná....však už je čas. Problém je asi v tom, že téma opery a stánutí dneska nikoho nezajímá. V tom zdánlivě chaotickém až kabaretním vyprávění se ale schovává spousta zajímavých mouder a postřehů. A konec, ten je jak vystřižený z Havlova Odcházení. Ta doba co přijde, ta už nebude pro nás...70% (28.07.2014)

Když si po dvaceti minutách filmu začnete říkat, že Babovřesky byly lepší, tak je něco špatně... V kině jsem vlastně vydržela jen díky tomu, že mám ráda operu a velkou část děje (naštěstí) vyplňují party z Mozartova Dona Giovanniho. Linka příběhu je nanejvýš předvidatelná, takže vás to téměř nutí k soutěžení, kdo odhadne následující scénu či vývoj postavy dříve. S Menzelem je to jako se Schumacherem - v nejlepším měl skončit a nevracet se. Místo toho si ale hraje na Woody Allena, nicméně vztahy, ironie, ani přímé promluvy do kamery, rádoby uvolněně pronášené hlavním hrdinou, nejsou zdaleka jeho šálkem čaje. [kino Vysočina Žďár nad Sázavou, 28.9.2013 - s rainman93] (28.09.2013)