Occamova břitva

Occamova břitva je princip logické úspornosti a úsporné je také skromné nedělně podvečerní ztvárnění jinak na televizní poměry nadstandardního scénáře Vladimíra Sovjáka. Malé pojetí velkého tématu je hrou tří hráčů (režisér plus ústřední dvojice), přičemž minimálně dva z nich svůj part absolutně nedávají. Na mysli mám režiséra snímku Dana Svátka, což je vzhledem k faktu, že má za sebou zkušenosti s celovečerním filmem, celkem zarážející a Ondřeje Sokola s jeho názornou ukázkou propastného rozdílu mezi dramatickou polohou a improvizováním v Partičce. (17.01.2013)

Upřímně, čekala jsem víc od projektu, který po dlouhé době ukazuje talentovaného Ondřeje Sokola v jiné rovině než v té partičkovské. Jeho výkon ("Já se vám na vaše tlusté čáry můžu zvysoka vysrat. Nashledanou." :D :D) drží celý poněkud nelogický příběh nad vodou. A paní Stivínová vypadala tak otřesně, že celá naše rodina nechápala, jak se tomu mafiánovi může líbit. (13.01.2013)

Jako nápad dobré, navíc točené v Ostravě, což mě musí potěšit, ale nepřesvědčivé, strašně nepřesvědčivé. Za prvé ať jedou manželé nebo každý sám kamkoli, všude jsou prázdné ulice. A to i když se městem pohybují ve dne. Navíc se film pohybuje na hranici absurdna. Bral bych všechno. Že si manželé vybírají peníze z karty, že je mafiáni nezastřelí, zkrátka má to svou logiku, když nad tím uvažujete. Jenže pak se snímek pohybuje na hranici absurdna. Aby se ona vyspala s pachatelem? Respektive on ji zpočátku prakticky znásilní, ale pak spolu v klídku mluví, jako by se nic nestalo. A že by Ondřej Sokol našel nábojnici, kterou policie přehlédla? Nejsem si jistý, zda tuto hranici tvůrci lehce nepřekročili. A pak ten otevřený konec. Ovšem divák si může představit asi deset dalších konců, tady už nechávají tvůrci na fantazii divákům. Já bych se ale přikláněl k tomu dvacet, třicet minut přidat a napětí ještě zesílit. (31.08.2020)

Musím říct, že od prvopočátku jsem měla problém s málo uvěřitelným a těžko pochopitelným (byť herecky skvěle zvládnutým) chováním hlavních aktérů, kteří mě nezřídka vyloženě rozčilovali, a to tak, že jsem se za celou dobu nedokázala vžít do jejich pocitů a myšlenek a nebyla jsem schopná si představit, jak je možné, že se člověk v takové situaci chová tak neuvěřitelně nesmyslně. Divák, který v takové situaci nikdy nebyl, si pochopitelně těžko dokáže představit, co takový zážitek a následný tlak s člověkem udělá, ale mně to zkrátka připadalo neskutečně nesmyslné a čekala jsem, že mi ten film pomůže to pochopit, leč nestalo se... (Polo)otevřený konec mě trochu uklidnil (pan Vondruška konečně udělal něco racionálního), nicméně vzhledem k tomu, jak se ti dva chovali po celou dobu filmu, si dovedu představit, že případné pokračování by stejně dopadlo blbě... (15.01.2013)

Dokážu pochopit, že někdo špatně odbočí a navigace ho dovede do úplné řiti, dokážu pochopit, že někdo zapadne v bahně a stane se svědkem vraždy, dokážu pochopit i to, že ze strachu nechce nic nahlásit na policii nebo i to, že mu dotyčný pošle vražednou zbraň a ON se jí rozhodne ve zmatku a panice zbavit – ovšem to už jsou lidi fakt tak tupí, že se pokusí vybrat z kreditky prachy (když ví, že jsou bankomaty pod kamerami – možná tak bezdomovci, nebo feťáci, kterým je to jedno) a následně se vychrápe s vrahem…? Leda tak ve filmu s debilním Sokolem v hlavní roli. Já tohohle borce už nějaký čas nemusím (co ze sebe dělá kokota hlavně při moderování Tváře, nebo nějakých anket…) a jsem na něj doslova alergický. Tady předvedl průměrný výkon – budiž mu to k dobru, ale ani Zuzana Stivínová to výrazněji nezachránila. Přišlo mi to nedodělané, bez pořádné atmosféry – která se někdy po první půlhodině zcela vytratila – prostě průměrné po všech stránkách… (20.12.2019)