Hobit: Bitka piatich armád

Chudák Peter Jackson. Přijít s tímhle před 10-13 lety, všichni by se rozplývali nad bezkonkurenčním zářezem do fantasy žánru, jenže dnešní diváctvo je již zmlsalé kinematografickými atrakcemi posledních let (a právem) a CGI triky, byť sebedokonalejší, už nikoho neohromí. Jenže já tam pořád toho hravého Petera cítím, toho kluka, co rozpohybovával ve 14 letech pookénkovým snímáním kyklopa, po kterém fotomontáží házel dřevěný oštěp. Pořád tam vidím to přerostlé dítě, co se rádo předvádí, jako ve svých filmových počátcích. A takové hračičky já rád. Navíc podobně jako u prstenové trilogie, i tady měli pod palcem vizuální stránku dvorní Tolkienovi ilustrátoři John Howe a Alan Lee, takže ani v tomhle ohledu si nemám na co stěžovat. Sice se Hobbit po emocionální stránce nevyrovná předchozí trilogii, ale to přeci u zpracování knižní předlohy, která je veskrze pohodovou nic neřešící pohádkou, ani nikdo čekat nemohl. Tím více oceňuji, že se Jacksonovi nějaké ty osudové emoce přeci jenom do Hobbita vecpat podařilo. Přesto na rozdíl od předchozích dvou částí nedávám 5*. Zatímco hobití štreka díky častému měnění prostředí a střetávání s bytostmi druhu všelijakého bavila a poutala, tady se v podstatě nehneme z místa, prázdné slámy se tu plácá více, než je zdrávo a navíc je znát, jak je to vyprávění brutálně prostříháno. A tahle politika studií (do kina nasadíme kratší kinosestřih a na blu-ray o půlhodiny delší, ať na tom vyrejžujeme ještě víc) mě opravdu rozčiluje. Když to ovšem sesumíruju a spočtu pro a proti, tak s klidem mohu říci, že ač se ´hobití´ trilogie v mých očích nevyrovná té ´prstenové´, před zbylou fantasy konkurencí má pořád náskok několika tisíců Šmakových ocasů. (05.01.2015)

„Bol to môj priateľ.“ Po vizuálnej stránke žranica. No to v dnešnej dobe už nie je nič výnimočné. Jacksonovi sa žiaľ ani do tretice nepodarilo naplno využiť potenciál členov družiny. Sú tu proste len preto, aby scéna nebola prázdna (a lebo dané postavy vystupovali v knihe). Väčšina z nich vizuálne vyzerá úžasne, ale to je všetko. Prekvapilo ma, že Luke Evans je tu za kreténa (a nemám pocit, že to bol umelecký zámer, asi čaro nechceného). Peripetie s drakom sú vyriešené (prekvapivo) už na začiatku (!), síce vyzerajú vynikajúco, ale nechápal som, prečo jazerné mestečko pripomína svojou rozlohou New York 21. storočia. Zvyšok (dva a pol hodinového, ehm) filmu sa nesie v znamení príprav na gigantickú bitku a samozrejme nakoniec aj v znamení samotnej bitky. Je chaotická, nezmyslená, plná šialených strihov a divne pracuje s časom (keď finále v istom bode opustilo koncept „jednotlivých“ súbojov a vrátilo sa nazad do huriavku vojnového inferna, zarazilo ma, že stále pokračuje, mal som za to, že hlavná vojna skončila a už sa bije len zopár preživších jednotlivcov). Avšak! Neustále sa niečo deje. Legolas je akčný borec. Z jeho kaskadérskych výkonov cítiť režisérovu únavu v zmysle mal čoraz väčší problém vymýšľať niečo, čo by diváka posadilo na zadok ako v Pánovi prsteňov. A tak začal vymýšľať kraviny. Ale kraviny, ktoré na mňa fungovali napriek tomu, že chápem, že (a prečo) mnohým nevyhovovali. Od konca som čakal viac, čo sa dojatia týka. Takto mi to pripadalo prirýchle, skratkovité. Potešili zábavné hlášky („Choďte preč, aj s tým koňom.“; „Je to šialenec, majú to v rodine.“). Naopak, rušili ma dramaturgické blbosti. Dunovské megačervy tu boli akože prečo? Beorn má 35 sekúnd, to snáď nemysleli vážne. Ako môže finálny výjazd cca desiatich trpaslíkov (z nich jeden má prak a druhý váži 150 kíl) byť považované za niečo, čo významným spôsobom zvráti dovtedajší priebeh bitky? Udiera do očí i nepomer: raz jeden elf zastúpi priemernú ľudskú armádu a inokedy doňho stačí bodnúť a mŕtvy padá k zemi. Detto škrati: sú líčení ako nadpriemerne statné obludy, ale hanblivý hobit im hodí kamene do hlavy a sú off. Nehovoriac o nekonečných záchranách v poslednej chvíli, o deus ex machina a pozoruhodných načasovaniach (aká je šanca, že by sa Bilbo domov vrátil presne v tej hodine, keď začína dražba jeho vecí, keď predtým v Kraji nebol X mesiacov?). Že Legolas nedodržiava fyzikálne zákony, je pre mňa samozrejmosť. Má to predsa v náplni práce! Ale pri iných postavách som dvíhal spýtavo obočie (legendárne zlý výskok spod ľadu). Ale ako vravím: je to ohromujúce, veľkolepé a plné skvelých momentov (Thorinovo precitnutie), takže 4*. Síce by som to rád skritizoval za digitálne obžerstvo, ale pravda je taká, že mi to napriek všetkému stále pripadalo hravé, ako keby decko dostalo k dispozícii 250 miliónov. Dokonca i Evangeline Lilly mi tu pripadal super (stokrát lepšia, ako v dvojke). Cinemax TN 2014 (21.11.2016)

Tak ráda bych poslednímu dílu z další velkolepé "Trilogy Saga" pana Jacksona udělila 4 hvězdičky, ale prostě nemůžu. Obsahově je na tom totiž Bitva pěti armád stejně kvalitně jako předchozí dva díly. Scénář také neztrácí nic ze svých kvalit. Vizuál je ohromující. A tím se dostávám k bodu úrazu. Vizuál je totiž ohromující až příliš. Všechny ty scény a bitvy, zejména příchod Saurona, jsou fenomenální, jenže... Divák už je natolik zhýčkán CGI, jemuž neujde téměř žádný blockbuster, že už mu to přijde jako standard, norma. A v tomto díle bylo všechno natolik vyumělkované, že už mi to všechno přišlo jako nějací CGI kýčovití zahradní trpaslíci. A Legolasův Face-Lifting je opravdu síla. V tomto filmu snad nebyly žádné skutečné záběry, žádná reálná, nádherná příroda Nového Zélandu. Kam se člověk podíval, tam se na něj zubilo CGI. Korunku tomu dosadil záběr z filmu, který v pohodě najdete na netu, na němž je armáda Elfů, kteří vypadají jako naklonovaní, všichni stejní. Vypadá to, že v tomto filmu si Peter Jackson nedal žádnou velkou práci s obrovským komparzem, jako tomu bylo kupříkladu při Bitvě u Helmova žlebu. Pán prstenů měl srdce, ale tento poslední díl mi připadá, jako by o něj Hobit přišel, jakoby ztratil svou osobnost. Je to vizuálně tak dokonalé, vyžehlené, digitálně upravené, všichni mají obličeje tak čisté a bez chybičky, jako panenky, že mi až chyběla nějaká ta lidskost, nebo jak to říct. Rozhodně neříkám, že mě poslední díl zklamal, jen se to všechno zbytečně topí a ztrácí dech pod nánosy triků. (04.10.2015)

Já to věděl! Před projekcí jsem sice zaznamenal spoustu buď přímo mírně negativních či minimálně velmi vlažných přijetí (a to i mezi mými Oblíbenými), ale já stejně čekal, že u mě to bude přesně naopak. A taky tomu tak po zhlédnutí skutečně je! Peter je prostě moje krevní skupina a jeho režisérský styl a um mě stále dokážou dostat. Samozřejmě, že se dá do filmu rýpat, nejvíce asi kvůli dojemným a patetickým promluvám, které ke konci gradovaly (a bylo jich zde z celé trilogie pochopitelně nejvíce), nicméně v tomto zcela konkrétním světě hrdinů (a de facto pohádce, navíc při loučení se s některými postavami) tak nějak mají své (ospravedlnitelné) místo. Zároveň je třetí díl dokonalou definicí toho, čemu se říká „epické fantasy“. Byl jsem (znovu) svědkem skvělého filmové zážitku, a proto stejně jako předchozí 2 díly hodnotím plným počtem. (14.03.2015)